BRETHOLZ Berthold 1862–1936

Berthold BRETHOLZ
Narození	9. 7. 1862
Místo narození	Příbor u Nového Jičína
Úmrtí	27. 11. 1936
Místo úmrtí	Brno
Povolání	Historik‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 172-173
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/41974

BRETHOLZ, Berthold (též Bertold), * 9. 7. 1862 Příbor u Nového Jičína, † 27. 11. 1936 Brno, historik, archivář, pedagog

Pocházel z rodiny Sigmunda B., židovsko-německého obchodníka vlnou a příborského měšťana. Byl otcem novináře Wolfganga Henryho B. (1904–1969). Vystudoval nejprve gymnázium v Bílsku v tehdejším rakouském Slezsku (dnes Bialsko-Biała v Polsku) a historii na filozofické fakultě (1881–84); absolvoval i právnickou fakultu (1888–91) univerzity ve Vídni. 1885 byl promován doktorem filozofie. 1885–87 byl posluchačem vídeňského Institutu pro rakouský dějezpyt (Institut für Österreichische Geschichtsforschung) u profesorů Theodora Sickela a Friedricha Maasena, 1887 složil státní archivní zkoušky. 1886–92 spolupracoval na přípravě a vydání edice merovejských a koncilních pramenů v Monumenta Germaniae historica. B. další léta byla spojena s Moravou. V době uměle udržované německé převahy na úřadech byl 1892 povolán moravským zemským výborem jako zemský stavovský historiograf (po P. Bedovi Dudíkovi) a pověřen napsat dějiny země. 1895 převzal brněnský městský archiv, který vedl jako městský archivář až do 1918. Již 1897 vstoupil do služeb zemského archivu jako koncipista, 9. 12. 1899 byl jmenován moravským zemským archivářem (po Vincenci Brandlovi), 1900–26 ředitelem archivu. 1918 se stal vládním radou, 1925 odešel na jednoroční placenou dovolenou a k 1. 1. 1927 byl penzionován.

B. získal ve Vídni vynikající vzdělání a živý zájem o pomocné vědy historické. Po příchodu do Brna sepisoval archivní fondy na venkově, současně publikoval edice, práce historické a metodologické. Zpracoval 14. a 15. svazek moravského diplomatáře Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae (1903), který končil rokem 1411, a sedmý svazek Libri citationum et sententiarum (1911). V syntézách se věnoval hlavně dějinám českých zemí. Pokračoval v Dudíkem nedokončených dějinách Moravy, avšak dvousvazkové Geschichte Mährens (1893, 1895) dospěly jen do konce 12. století. V příspěvku o Tatarech na Moravě (Die Tataren in Mähren und die moderne mährische Geschichtsfälschung, in: Zeitschrift des Vereines für Geschichte Mährens und Schlesiens 1, 1897) objevil a dokázal, že několik listin v prvních svazcích diplomatáře jsou novodobé padělky Antonína Bočka. Dále vydal vynikající práci o latinské paleografii (1906), věnoval se dějinám města Brna či zámeckým archivům a organizaci archivnictví na Moravě. Na počátku 20. století zasáhl do polemiky o pravosti a době vzniku Kristiánovy legendy o sv. Ludmile a sv. Václavu. Narozdíl od Josefa Pekaře ji zařadil až do 12. století a dokazoval v ní stopy Kosmovy kroniky. Ve spolupráci s W. Weinbergrem ji vydal v nové řadě Monumenta Germaniae historica (1923), aniž však přijal Pekařovo stanovisko. B. kritické vydání bylo pokládáno za jeho nejzdařilejší edici.

B. se nikdy nenaučil česky a celý život spojil jen s německým prostředím, což ovlivnilo i jeho vědecké dílo. Přemýšlel a psal v duchu nacionální a nacionalistické německé orientace. V Geschichte Böhmens und Mährens bis zum Aussterben der Přemysliden 1306 (Dějiny Čech a Moravy do vymření Přemyslovců 1306, 1912), díle, které podnítil Spolek pro dějiny Němců v Čechách (Verein für die Geschichte der Deutschen in Böhmen), vystoupil proti Palackého koncepci starších českých dějin, která datovala německou kolonizaci do počátku 13. století. B. s Palackého kolonizační teorií polemizoval, vyložil význam Němců pro hospodářský, politický a kulturní vývoj českých zemí v duchu českoněmeckého historika A. Bachmanna. Ve své teorii o kontinuitě germánského osídlení a trvalém česko-německém charakteru českých zemí B. tvrdil, že ve 13. století do země němečtí kolonisté nepřišli, že čeští Němci jsou zbytky germánského obyvatelstva (Markomanů), jež se přirozeně rozvíjelo už od doby před příchodem Slovanů, že mají v zemi stejné domácí právo jako Češi a že český národ byl na vzestupu jen potud, pokud měli Němci v zemi vedení a Češi s nimi žili v přátelské shodě. Kdykoliv se nadvládě Němců vzepřeli (např. husitství, Bílá hora), dospěli k hospodářskému, politickému a kulturnímu úpadku. Tato jeho tzv. protikolonizační teorie měla politické pozadí (historická podpora politických nároků českých Němců na národní autonomii), a B. ji nedokázal obhájit proti námitkám významných českých (Josef Pekař, Josef Šusta), ale i českoněmeckých historiků (Adolf Zycha, Ernst Schwarz, Karl Berger, Wilhelm Wostry). Spory vyostřil v několikasvazkovém díle Geschichte Böhmens und Mährens (Dějiny Čech a Moravy, 1921–25), dovedeném až do 1914, a v práci Lese- und Quellenbuch zur böhmisch-mährischen Geschichte (1927). Předtím 1920 vydal Neuere Geschichte Böhmens, která dospěla k datu 1576, ovšem vystavěl ji na nedostatečné pramenné základně. V závěru života se zabýval dějinami Židů na Moravě. Vydal jejich stručné zpracování a knihu dokumentů. Po dlouhou dobu spolupracoval s Meyerovým lexikonem (Konversations-Lexikon) a přispíval články do novin. B. četné drobnější a příležitostné příspěvky měly kolísavou úroveň. Vycházel z německého nacionalismu a úplně se rozešel s českou vědeckou obcí na Moravě. Omezil také rozsah pracovních témat v Moravském zemském archivu, na druhé straně se však o jeho vnější rozvoj nepochybně zasloužil. B. byl kritizován za neúčast v restituci moravských archiválií uložených ve Vídni (v tzv. archivní rozluce po 1918), za sklon k povrchnímu žurnalistickému zpracování látky a za ledabylost v odborné přípravě. 1898–99 byl B. řádným členem Rakouského historického ústavu v Římě, od 1905 zasedal jako člen Komise pro novější rakouské dějiny a od 1907 Rakouské archivní rady. Dále přijal členství ve vídeňské Ústřední komisi pro výzkum a zachování uměleckých a historických památek. 1914 se stal korespondujícím členem vídeňské Akademie věd. Od 1919 předsedal Německé společnosti pro vědu a umění v Brně (Deutsche Gesellschaft für Wissenschaft und Kunst in Brünn). Přednášel jako honorární a od 1909 mimořádný profesor historii a pomocné vědy historické na německé technice v Brně. Profesorem na univerzitách v Berlíně a v Praze přes usilovnou snahu však jmenován nebyl.

D: NDB 2, s. 601n. (kde neúplný soupis B. díla); Slezsko 3, s. 22 (kde neúplný soupis B. díla); J. Hoffmannová – J. Pražáková, Biografický slovník archivářů českých zemí, 2000, s. 103 (kde neúplný soupis B. díla); výběr – edice: Ein päpstliches Schreiben gegen Kaiser Otto IV. vom 1210, 1890; Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae. 14. 1408–1411, 1903; 15. Doplňky. 1207–1408, 1903; Libri citationum et sententiarum seu Knihy půhonné 7, 1490–1503, 1911; Die Chronik der Böhmen des Cosmas von Prag, Berlin 1923; publikace: Die Uebergabe Mährens an Herzog Albrecht V. von Oesterreich im Jahre 1423, in: Archiv für österreichische Geschichte (Wien) 80, 1893, s. 249n.; Der Vertheidigungskampf der Stadt Brünn gegen die Schweden 1645, 1895 (s edicí Urkunden, Briefe und Aktenstücke zur Geschichte der Belagerung der Stadt Brünn durch die Schweden in den Jahren 1643 und 1645); Mähren und das Reich Herzog Boleslavs II. von Böhmen, in: Schriften der k. k. Akademie der Wissenschaften, Wien 1895; Mocran et Mocran, Innsbruck 1901; Die Pfarrkirche St. Jakob in Brünn, 1901; Böhmen, Mähren und Schlesien bis zu ihrer Vereinigung mit Österreich im Jahre 1526, Leipzig 1904; Johannes von Gelnhausen, in: ZGLM 7, 1903, s. 1n.; Cosmas und Christian, Zur Lösung der Christianfrage, in: tamtéž 9 a 10, 1905 a 1906; Studien zu Cosmas von Prag, Die Brünner Cosmas-Handschrift, Der Gang der Cosmasforschung, in: Neues Archiv 34, 35 a 45, 1909, 1910 a 1920; Lateinische Paläographie, Leipzig 1905 (2. vyd. 1912, 3. vyd. 1926); Das mährische Landesarchiv, 1908 (též Moravský zemský archiv. Jeho dějiny a jeho sbírky); Geschichte der Stadt Brünn bis 1411, 1911; Zur Geschichte der kaiserlichen Akademie der Wissen schaften in Wien, Wien 1914; Geschichte Böhmens und Mährens bis zum Aussterben der Přemysliden, München – Leipzig 1912; Neuere Geschichte Böhmens 1, Gotha 1920; Geschichte Böhmens und Mährens, 4 d., sv. 1–3, 1921–25; Der Kampf um die Siedlungsfrage der Deutschen in Böhmen und Mähren, 1922; Brünn. Ein geschichtliches Umblick, 1925; Lese- und Quellenbuch zur böhmisch-mährischen Geschichte, Augsburg 1927; Das Urbar der Liech tensteinischen Herrschaften Nikolsburg, Dürnholz, Lundenburg, Falkenstein, Feldsberg, Rabensburg, Mistelbach, Hagenberg und Gnadendorf aus dem Jahre 1414, 1930; Der Gewitscher Judenrichter Joseph David, in: Jahrbuch der Gesellschaft für Geschichte der Juden in der Čechoslovakischen Republik 2, 1930, s. 185n.; Die Judenschaft einer mährischen Kleinstadt Markt Pirnitz im XVIII. Jahrhundert, in: tamtéž, s. 403n.; Die Judengemeinde von Ungarisch-Brod und ihr Streit mit dem Grundherrn Grafen Wilhelm von Kaunitz, gest. 1655, in: tamtéž 4, 1932, s. 107n.; Geschichte der Juden in Mähren im Mittelalter, 1934; Quellen zur Geschichte der Juden in Mähren von 11. bis 15. Jahrhundert, 1935; Brünn, Geschichte und Kultur, 1938 (kde i bio- a bibliografie, s. 317n.).

L: OSN 28, s. 134n.; ISN 3, s. 128; MSN 1, s. 626; KSN 2, s. 104; OSND 1/2, s. 735; BL 1, s. 143 (kde neúplný soupis literatury); ÖBL 1, s. 113 (kde neúplný soupis literatury); NDB 2, s. 602; DBE 2, s. 122; Slezsko 3, s. 21n. (kde neúplný soupis literatury); J. Hoffmannová – J. Pražáková, Biografický slovník archivářů, c. d. (kde neúplný soupis literatury); Winninger 1, s. 456; Brockhaus 3, s. 318; Tomeš 1, s. 138; ČMM 61, 1937, s. 120n.; ČČH 42, 1936, s. 642n.; ZGLM 38, 1936, s. 156n.; ÖAW Almanach 87, 1937, s. 332n.; Průvodce po Státním archivu v Brně, 1954, s. 22n. a 60n.; J. Skutil, Sídelně zeměpisná koncepce B. školy v ideologickém kontextu dvacátých a třicátých let, in: AUC. Philologica 4–5. Slavica Pragensia XIX, 1976, s. 57n.; J. W. Brügel, B. B. (1862–1936), in: Bohemia 24, 1983, č. 2, s. 369n.; F. Heiduk, Oberschlesisches Literatur – Lexikon 1, Berlin 1990, s. 44n.; M. Švábenský, Počátky, názvy a zaměstnanci Moravského zemského archivu. Tři kapitoly z jeho dějin, 1991, s. 126n.; B. Smutný, Depozita v Moravském zemském archivu, in: 155 let archivnictví, 1996, s. 51n.; J. Skutil, Před 135 lety se narodil B. B., in: VVM 49, 1997, s. 399n.; Kutnar, rejstřík; Z. Stoklásková, Eine Sackgasse der böhmisch-mährischen Geschichtsschreibung – B. B. und seine Anti-Kolonisationstheorie, in: Die böhmischen Länder in der deutschen Geschichtsschreibung seit dem Jahre 1848, sv. 2 (Acta Universitatis Purkinianae. Slavogermanica VI), 1997, s. 29n.; táž, Schizofrenie des Schicksals. Der mährische Historiker B. B., in: E. Kordiovský – H. Teufel – J. Stárková, Moravští Židé v rakousko-uherské monarchii (1750–1918), 2003, s. 319n.; Z. Stoklásková, Konvertitova kariéra. B. B. a jeho snaha po uplatnění, in: Německá medievistika v českých zemích do roku 1945 (ed. P. Soukup – F. Šmahel), 2004, s. 273n.; I. Štarha, Moravský zemský archiv v Brně. 1839–1989, 2003, s. 47n.

P: MZA Brno, fond G 37, pozůstalost B. B. 1885–1936.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Gustav Novotný