CASTELLI Albin Benedict 1822–1892
Albin Benedict CASTELLI | |
Narození | 14. 3. 1822 |
---|---|
Místo narození | Drážďany (Německo) |
Úmrtí | 31. 10. 1892 |
Místo úmrtí | Velké Březno u Ústí nad Labem |
Povolání | Bánský odborník nebo energetik |
Citace | Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 395 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/43757 |
CASTELLI, Albin Benedict (též Alwin), * 14. 3. 1822 Drážďany (Německo), † 31. 10. 1892 Velké Březno u Ústí nad Labem, báňský odborník, manažer
Potomek rodiny exulanta Andrease Zschörnera, který jako luterán za třicetileté války odešel z Čech do Saska. C. děd Christian G. Zschörner byl v 18. století malířem divadelních dekorací v drážďanském Dvorním divadle; podle dobové módy si poitalštil příjmení na Castelli. U saského královského dvora působil i C. otec Friedrich Christian jako komorní hudebník a inspektor dvorní kapely. C. navštěvoval 1832–38 tzv. Kreuzschule v Drážďanech, 1838–40 gymnázium ve Freibergu a 1841–45 tamní báňskou akademii. K jeho učitelům patřily mezinárodně uznávané osobnosti, mj. fyzik Ferdinand Reich, geolog Carl Bernhard von Cotta, mineralog Johann Friedrich August Breithaupt, báňští odborníci M. F. Gätzschmann a Julius L. Weisbach. Po ukončení studií působil 1845–87 v hnědouhelných dolech (Salesler Kohlen-Gewerkschaft) v Horních Zálezlech u Ústí nad Labem. Začínal jako vrchní důlní dozorce a měřič, později horní správce a konečně, nejspíše od 1880, ředitel těžařstva. U obcí Horní Zálezly, Byňov, Proboštov a Suletice se těžily sloje v izolované terciérní pánvi uvnitř těles vulkanických hornin. C. projevil při řízení otvírek a těžby ve složitých tektonických podmínkách vynikající odborné a organizační schopnosti. Úspěšná těžba byla podmíněna i vysokou kvalitou uhlí (místy šlo až o přírodní hnědouhelný koks). C. se seznámil s geologickými poměry širšího okolí dolů a Velkého Března. Udržoval kontakty s řadou badatelů, sám nikdy nepublikoval. Na základě jím vyhotovených důlních map a profilů psali pak o této části Českého středohoří J. Jokély (1858), Jan Krejčí (1869), pravděpodobně i A. E. Reuss (1852). C. shromáždil rozsáhlou sbírku nerostů a fosilií, kterou pak badatelsky využíval mj. i E. Bořický. Podnítil zájem o terciérní flóru Českého středohoří u drážďanského paleobotanika Hermanna Engelhardta; pravidelně ho navštěvoval mineralog F. A. Breithaupt, který 1866 popsal novou varietu nerostu titanitu a pojmenoval ji castellit (tento název se však neujal). G. Laube popsal 1898 z jeho sbírky terciérní žáby z proslulé lokality u Suletic. Spolu s majitelem panství Velké Březno hrabětem Karlem Chotkem zajistil výstavbu silnice údolím Homolského potoka, kterou využívaly i doly. Stal se dopisujícím členem vědeckých společností v Německu, Velké Británii, Rakousku-Uhersku, Rusku a USA, čestným členem vídeňské Geologické společnosti a společnosti Isis v Drážďanech. 1887 odešel do výslužby, poslední léta žil ve Velkém Březně, pohřben byl ve Valtířově. Na jeho počest pojmenovali Z. Kvaček a H. Walther 1981 nový druh terciérní cesmínovité rostliny nalezené u Kundratic Ilex castelli.
L: H. Prescher – Ch. Hebig, Ein halbes Jahrtausend Geowissenschaftler aus und in Sachsen, in: Schriften des Staatlichen Museums für Mineralogie und Geologie Dresden 8, 1998, s. 16; C. Schiffner, Aus dem Leben alter Freiberger Bergstudenten 1, Freiberg 1935, s. 323n.; M. Radoň, A. B. C., in: Zprávy a studie Regionálního muzea v Teplicích 24, 2002, s. 189n.; týž, A. B. C., in: Geolines 15, 2003, s. 200; BL 1, s. 185.
P: rukopisné zprávy, důlní mapy a další písemnosti ve fondech SOkA Děčín a SOkA Litoměřice.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Pavel Vlašímský