COUDENHOVE Max Julius 1865–1928

Max Julius COUDENHOVE
Narození	17. 12. 1865
Místo narození	Vídeň (Rakousko)
Úmrtí	3. 7. 1928
Místo úmrtí	Bad Kissingen (Německo)
Povolání	Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 462-463
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/44143

COUDENHOVE, Max Julius, * 17. 12. 1865 Vídeň (Rakousko), † 3. 7. 1928 Bad Kissingen (Německo), úředník, místodržitel

Pocházel z rodu říšských hrabat, otec byl Theophil C. (1803–1880), bratr Karl Maria C. (1855–1913). Maturoval na vídeňském Akademickém gymnáziu a absolvoval právnickou fakultu tamtéž. 1887 se stal okresním hejtmanem v Hranicích na Moravě, 1896 místodržitelským radou na moravském místodržitelství v Brně, v lednu 1908 byl jmenován dvorním radou ministerstva vnitra a 1908–15 působil v čele zemského prezidia Slezského vévodství, kde se osvědčil uvážlivostí a střízlivostí pohledu na poměry v zemi, a to zejména v oblasti národnostní a sociální. Patřil k oblíbeným správním byrokratům ministerského předsedy K. Stürgkha, jemuž vyhovoval věrností ideji státního centralismu a dynastii, jakož i skepsí k nacionálním aspiracím jednotlivých národů a národností v říši. Na počátku 1915 byl povolán jako viceprezident k Nejvyššímu správnímu soudnímu dvoru do Vídně. Poté co pod tlakem Nejvyššího armádního velitelství musel kníže F. Thun-Hohenstein rezignovat na místodržitelský úřad v Českém království a armáda usilovala dosadit na jeho místo vojáka, využil premiér Stürkgh všech prostředků, aby místodržitelskou funkci obsadil civilistou. Za dané situace se proto C. jevil jako dostatečně loajální, zkušený, znalý a proněmecký. Na jaře 1915 nastoupil C. v Praze ve ztížené pozici, protože ho sledovalo armádní velení, s nímž musel vycházet, a současně byl především vládním úředníkem a reprezentantem státní moci, která na straně Čechů, ale i Němců ve válce ztrácela respekt. Nadto se musel vyrovnat s komplikujícími se nacionálními problémy v zemi. Získal-li jistou autoritu na německé straně, setkával se na druhé straně od počátku s nedůvěrou a v uvolněné atmosféře za císaře Karla dokonce s nevraživostí až nenávistí českého národa. C. postoj byl přitom více státotvorný než germanofilský. Vůči Čechům se snažil podle svého mínění postupovat umírněně. Na podzim 1918 byl už českou stranou zcela ignorován a po svém pádu a po vzniku ČSR stíhán pomluvami tisku i odborné veřejnosti. Za těchto okolností prostřednictvím publicisty K. F. Nowaka právně zpochybňoval říjnový státní převrat v českých zemích. V době svého letního pobytu v lázních podlehl náhlé srdeční příhodě.

Od 1889 byl ženatý s hraběnkou Marií Amalií Taaffeovou (1866–1928), v Čechách přezdívanou „černá Máry“ a navzdory aktivitě v dobročinných válečných korporacích českým národem značně nenáviděnou pro vyhraněné německé smýšlení. Měli syna Eduarda C. (1890–1964), rakouského vládního úředníka, který se oženil s Hildegardou Kheilovou z Eichenthurnu (1890–1967) a měl s ní dcery Marii Gabriellu (* 1916) a Henriettu Louisu (1918–1996). Místo C. úmrtí bývá v literatuře uváděno chybně.

L: K. F. Nowak, Pád dvou císařství, 1931, s. 287n.; Gothaisches genealogisches Taschenbuch, 1942, s. 145; BL 1, s. 211n.; J. Opočenský, Konec monarchie rakousko-uherské, 1928, s. 733n.; Z. V. Tobolka, Můj deník z první světové války (ed. M. Kučera), 2007, s. 200n; ÖBL 1, s. 156n.

Martin Kučera