DĚDEK Jaroslav 1890-?1962

Jaroslav DĚDEK
Narození	12. 6. 1890
Místo narození	Praha
Úmrtí	únor 1962?
Místo úmrtí	Tienen u Lovaně (Belgie)
Povolání	Potravinář‎ Pedagog‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 154-155
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/53052

DĚDEK, Jaroslav, * 12. 6. 1890 Praha, † únor 1962? Tienen u Lovaně (Belgie), chemik, pedagog, odborný spisovatel

Studoval na vyšší reálce v Praze, kde 1908 maturoval. Pak absolvoval odbor chemického inženýrství na ČVŠT v Praze, druhou státní zkoušku složil 1912 a byl promován titulem ing. Pracoval v barvírně firmy Agfa v Berlíně a na ČVŠT. Tam dokončil disertační práci s názvem Negativní povaha skupiny vinylové a byl 1916 promován doktorem technických věd (Dr. techn.). 1914–19 byl vojínem-chemikem ve farmakognostickém a farmakologickém ústavu prof. Friedricha Wilhelma Wiechowskiho na Německé univerzitě v Praze, kde zůstal po skončení vojenské služby jako asistent. 1919 nastoupil do Výzkumného ústavu československého průmyslu cukrovarnického v Praze, v němž vybudoval a vedl fyzikálně-chemické oddělení. 1925 složil zkoušku a získal autorizaci civilního inženýra pro technickou chemii. Zahájil spolupráci s firmou N. V. Allgemeine Norit Mij. Amsterdam jako inženýr poradce, od ledna 1927 byl technickým poradcem koncernu A/S De danske Sukkerfabrikker v Kodani, vedl jeho výzkumné laboratoře v Maribo a kontroloval cukrovary a rafinerie. K tomu cestoval po Evropě a navštěvoval cukrovary v Rakousku, Maďarsku, Jugoslávii, Itálii, Belgii, Nizozemsku, Švédsku, Francii, Německu a v Polsku. 1928 se habilitoval pro obor cukrovarnictví a výroby uhlohydrátů na Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství v Praze, 1929 byl jmenován mimořádným profesorem chemické technologie IV. (uhlohydráty, malý průmysl a potraviny) na fakultě chemického inženýrství ČVŠT v Brně a profesorem řádným 1934. Na stejném pracovišti, k jehož mimořádnému rozmachu mezi válkami přispěl a k jehož nejlepším odborníkům patřil, působil od počátku jako ředitel Ústavu chemické technologie IV. a 1934/35 jako děkan. Vedl i věhlasnou Brněnskou výzkumnou stanici cukrovarnickou, spolupracoval s Výzkumným ústavem československého průmyslu cukrovarnického v Praze, s cukrovary v Holicích a v Ratiboři, vybudoval noritové stanice v Hulíně, Bratislavě, Kostelci nad Labem a v Kutné Hoře. Jako profesor hostoval na univerzitě v Berlíně. Oženil se 1940 s Jarmilou, roz. Královou, a spolu vychovali syna a dceru. 1947–48 pobýval na studijní dovolené ve Švédsku, Anglii a v USA. Na jaře 1948 emigroval s celou rodinou do Belgie. Pracoval v Tienen u Lovaně (Tiense Suikerraffi naderij – Raffinerie Tirlemontoise). 1949–62 byl prezidentem vědeckého výboru CITES (Mezinárodního výboru pro cukrovarnickou technologii).

D. se zařadil mezi celosvětově uznávané cukrovarnické odborníky. Studoval především čištění řepné šťávy. Spolu s J. Vašátkem objevil její čeření, které patentovali 1933. Postup, známý jako progresivní předčeření, se od té doby stal základním krokem epurace (čištění) surové řepné šťávy. Dále zkoumal odpařování cukerných šťáv a navrhl způsob kontroly odparky či obrátil pozornost na vznik a podstatu melasy. Ta byla výsledkem mnohaletých výzkumů krystalizace sacharózy, studia sacharózy jako kyseliny, jakož i provozních pokusů o zadinové práci. Věnoval se i mouce a škrobu, technologickým vlastnostem řepy v závislosti na složení půdy, zvýšení výnosů cukrovky hormonizací a mikroanalytickým metodám stanovení malých obsahů některých složek v půdě. Rychlé praktické uplatnění našla jím vypracovaná metodika stanovení filtrační rychlosti cukrovarnických šťáv. Práce vydával často od 1919 v časopise Listy cukrovarnické, další mj. v Zeitschrift für Lebensmitteluntersuchung, Allgemeine Oel - und Fett-Zeitung, Sucrerie Belge, Průmysl potravinářský a Listy chemické či samostatně.

D: výběr: Adsorpce, in: Technický slovník naučný 1, 1927, s. 137n.; L’influence des cations de l’amidon sur certaines propriétés des empois, Paris 1936 (s B. Jelínkem a I. Kulčickým); Études sur la gélification de l’amidon, Alençon 1936 (s týmiž); Nouvelles recherches sur l’amidon, Paris 1937 (s týmiž); Une microméthode de carbonatation de laboratoire, Bruxelles 1937 (s D. Ivančenkem); Amélioration de la filtrabilité des jus préchauffés infectés, Paris 1937 (J. Vašátkem); L’épuration du jus des betteraves et de leurs parties suivant les individus, Bruxelles 1937 (s D. Ivančenkem); L’influence des engrais sur le comportement de la betterave pendant la fabrication. Communication présentée à la 7e Assemblée de l’Institut International des Recherches Betteravières, Bruxelles, Janvier 1937, Bruxelles 1937 (s D. Ivančenkem a J. Vašátkem); L’influence des engrais sur le comportement de la betterave pendant la fabrication. Communication présentée à la 8e Assemblée de l’Institut International des Recherches Betteravières, Bruxelles, Januar 1938, Bruxelles 1938 (s týmiž); L’azote ammoniacal dans les jus de sucreries, in: Publications de l’Institut Belge pour l’Amélioration de la Betterave 6, 1938, č. 5, zvl. ot. (s D. Ivančenkem); Chemická technologie. Přednášky. 4. Uhlohydráty a potraviny, 1946; Chemická technologie IV. (Uhlohydráty a potraviny). Tabulky, 1946; Chemická technologie IV. (Uhlohydráty a potraviny), 1946; Chemická kontrola v cukrovaru, 1947; Základy elektronové theorie chemické reaktivity, 1948.

L: J. Vašátko, Prof. Ing. Dr. techn. J. D. dožívá se padesáti let, in: Listy cukrovarnické 58, 1939/40, s. 223n.; Josef Dědek, Le carbonate de chaux, Louvain 1966; J. Brandštetr – A. G. Pokorný a kol., Chemie na technických školách v Brně 1849–1999, 1999, s. 38n., 43; V. Valter, Prof. Dr. Ing. Josef Vašátko, DrSc. – Významná osobnost československého a světového cukrovarnictví, in: Listy cukrovarnické a řepařské 124, 2008, s. 19n.; R. Pieck, Histoire du CITES, in: La Sucrerie Belge 117, 1999, s. 6–10.

P: Archiv VUT Brno, Osobní spisy, kart. D 1 (J. D.).

Petra Tomášková