D’ELVERT Christian Friedrich 1803–1896

	Christian Friedrich d’ELVERT
Narození	11. 4. 1803
Místo narození	Brno
Úmrtí	28. 1. 1896
Místo úmrtí	Brno
Povolání	Významný představitel obecní správy‎; Historik‎
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/46248

d’ELVERT, Christian Friedrich, * 11. 4. 1803 Brno, † 28. 1. 1896 Brno, historik, politik, odborný spisovatel

Byl potomkem alsaské emigrantské šlechtické rodiny, jejíž stopy lze sledovat do 16. století, synem Johanna Heinricha Friedricha (1766 nebo 1768–1830), jenž uprchl z vlasti před francouzskou revolucí a 1797 se usadil v Brně. Studoval v Brně, Olomouci a v Praze, historicko-právnická studia dokončil na univerzitě ve Vídni. 1827 byl přijat do státní služby u moravskoslezského gubernia. Působil u krajského úřadu v Jihlavě 1836–39) a později jako krajský komisař v Brně. 1850–68 pracoval u moravskoslezského zemského finančního ředitelství a v zemské vyvazovací komisi, jež se starala o finanční vyrovnání rolníků s bývalými vrchnostmi. Osvědčil se rovněž jako vládní komisař u brněnské filiálky Eskomptní banky a v komisi pro vyrovnání škod z prusko-rakouské války. Do penze odcházel 1868 jako vrchní finanční rada.

Vedle úřední činnosti se aktivně zapojil do politického života. V revolučním období byl zvolen poslancem moravského zemského sněmu (1848) a do frankfurtského Národního shromáždění (1849). Na brněnském sněmu odmítl spisem Die Vereinigung der böhmischen Kronländer zu Einem Landtage, zu Einer Central-Verwaltung české snahy o sjednocení zemí Koruny české. 1850 vstoupil do obecního výboru města Brna. Celkem třikrát zastával úřad brněnského starosty (1861–64, 1870–76). O starostenský mandát se poprvé ucházel již 1850, v prvním kole voleb dokonce dosáhl nerozhodného výsledku, ale pak kandidaturu stáhl. V místní politice reprezentoval liberální křídlo měšťanstva, které soupeřilo s tradičními honoračními vrstvami. Jako starosta podporoval modernizaci města. Na počátku 60. let se postaral mj. o spojení doposud rozděleného majetku jednotlivých obvodů do ústrojného městského celku, zasloužil se o zlepšení základních prvků městské infrastruktury (dláždění, osvětlení, vodovod, kanalizace), konsolidaci městské policie, zřízení nově organizovaného hasičského sboru, podnítil urbanistické plány na rozšíření městského areálu. Přispěl též k tomu, že po ukončení jeho mandátu byli 1864 bratři Christian, Johann a Friedrich povýšeni do rytířského stavu, čímž byly odstraněny pochybnosti s uznáním šlechtického stavu rodu v monarchii. V modernizačním trendu pokračoval i ve druhém starostenském období, období třetí po 1873 poznamenaly důsledky velké hospodářské krize. Reprezentoval město Brno od 1871 na zemském sněmu a tehdy jím byl vyslán do poslanecké sněmovny říšské rady. Říšský mandát obhájil 1873 i po zavedení přímých voleb do sněmovny. Tam vykonával krátce do zvolení řádného předsedy funkci předsedajícího z titulu nejvyššího věku (Alterspräsident). V říšských volbách uspěl znovu 1879, ale ze zdravotních důvodů koncem 1882 říšský poslanecký mandát složil. Při volbách do zemského sněmu 1878 pokračovaly brněnské rozpory mezi stranou nového primátora van der Straße, který reprezentoval koalici vrstev tradičního měšťanstva a některých podnikatelů a který E. vytlačil nejprve z brněnské radnice (1876) a pak z funkce zástupce druhého městského obvodu v zemské sněmovně. Po van der Straßově smrti se do sněmu vrátil v doplňovacích volbách 1881 a poslanecký mandát podržel až do své smrti, ačkoliv se od konce 80. let jednání kvůli nemoci nezúčastňoval. Od studií se zajímal o středověkou a novověkou historii Moravy a Slezska. Využil svého úředního působení ke sběru materiálu pro odborné práce. Publikoval v brněnských periodikách Brünner Wochenblatt a Taschenbuch für die Geschichte Mährens und Schlesiens. V knižní prvotině se pokusil novátorsky zpracovat dějiny města Versuch einer Geschichte Brünns (1828), spis Das Institut der Freisassen in Mähren und Schlesien byl považován za průkopnické dílo v oblasti právních dějin. Výrazně se podílel na reorganizaci a oživení činnosti Mährisch-schlesischen Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde in Brünn (Moravskoslezská společnost pro zvelebení orby, přírodovědy a vlastivědy v Brně). Již 1849 při ní vznikla sekce historicko-statistická, jejímž předsedou se 1851 stal, její tiskový orgán Notizenblatt redigoval a sám zásoboval velkým množstvím článků z moravských dějin právních, kulturních, společenských i přírodních věd. V historiografii byl průkopníkem směru, který odvracel svůj zřetel od politických dějin ve prospěch studia ostatních sfér života obyvatel českých zemí, soustředil se především na vývoj institucí a jejich cestu staletími pečlivě mapoval. Práce přeplňoval statistickými daty, a tak nepatřily k čtenářsky atraktivním. Přinesly však kvantum informací z pramenů, které se dodnes často v úplnosti nedochovaly. Již 1859 byl za svou činnost v oblasti vlastivědy a zásluhy o dějiny Moravy vyznamenán rytířským křížem Řádu Františka Josefa I.

1839 uzavřel manželství s Magdalenou, dcerou jihlavského krajského hejtmana Leopolda rytíře von Gersch, jež zůstalo bezdětné. Byl pohřben na Ústředním hřbitově v rodišti.

D: výběr: Versuch einer Geschichte Brünns, 1828; Die Vereinigung der böhmischen Kronländer zu einem Landtage, zu einer Central-Verwaltung, 1848; Historische Literatur-Geschichte von Mähren und Österreichisch-Schlesien, 1850; Geschichte und Beschreibung der (könig. Kreis-) und Bergstadt Iglau in Mähren, 1850; Geschichte des eaters in Mähren und Oester. Schlesien, 1852; Geschichte des Bücher- und Steindruckes, des Buchhandels... der historischen Literatur in Mähren und Oesterreichisch Schlesien, 1854; Geschichte der Verkehrs-Anstalten in Mähren und Oesterreichisch- Schlesien, 1855; Geschichte der Heil- und Humanitäts-Anstalten in Mähren und Österr. Schlesien, 1858; Zur Gemeinde-Frage der k. Landeshauptstadt Brünn, 1860; Mährische und schlesische Chroniken 1, 1861; Zur Kultur-Geschichte der Mährens und Oest. Schlesiens 1–3, 1866–70; Die Bestrafung der böhmischen Rebellion, insbesondere die Correspondenz Ferdinand II. mit dem Fürsten Liechtenstein, 1868; Geschichte der k. k. mähr.-schles. Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur-und Landeskunde mit Rücksicht auf die bezüglichen Cultur-Verhältnisse Mährens und Osterr. Schlesiens, 1870; Geschichte der Musik in Mähren und Oesterr.-Schlesien mit Rücksicht auf die allgemeine, böhmische und österreichische Musik-Geschichte, 1873; Die Desiderien der Mährischen Stände vom Jahre 1790. Beiträge zur Geschichte der böhmischen Länder, insbesondere Mährens im siebzehnten Jahrhunderte 1-4, 1875–78; Zur oesterreichischen Verwaltungs-Geschichte, mit besonderer Rücksicht auf die böhmischen Länder, 1880; Zur Geschichte des Deutschthums in Oesterreich-Ungarn, mit besonderer Rücksicht auf die slavisch-ungarischen Länder, 1884; Neu-Brünn, wie es entstanden ist und sich gebildet hat, 1888; Beiträge zur österreichischen Rechtsgeschichte 1–4, 1888–95.

L: výběr: Wurzbach 4, s. 30–33; BL 1, s. 309; Z. Chmel, Galerie brněnských osobností 1, 1998, s. 48–49; J. Ludvová, Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, 2006, s. 139; Ch. Ritter d’E., k. k. Hofrath a. D. Gedenkblätter zu seinem 90. Geburtstage, 1893; Zur Feier des Neunzigsten Geburtstages des k. k. Hofrathes Ch. Ritter d’E., 1893; nekrolog in: Taschenbuch für Mährens und Schlesiens Geschichte 46, č. 23, s. 1–2; B. Bretholz, Ch. d’E., in: Sudetendeutsche Lebensbilder 3, 1934, s. 291 až 300; L. Fasora, Správa města Brna v přechodu mezi „honoračním“ a „výkonovým“ typem v letech 1850–1905, in: ČMM 123, 2004, s. 77–91.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavel Cibulka

Pomník Christiana Friedricha d'Elverta v parku pod brněnským Špilberkem