DOBRUSKÝ Václav 1858–1916

Václav DOBRUSKÝ
Narození	11. 8. 1858
Místo narození	Heřmanův Městec
Úmrtí	24. 12. 1916
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Archeolog‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 265-266
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/45591

DOBRUSKÝ, Václav, * 11. 8. 1858 Heřmanův Městec, † 24. 12. 1916 Praha, klasický archeolog, numismatik, muzejník

Klasickou filologii a klasickou archeologii studoval na pražské filozofické fakultě 1877–80. Pod vlivem Konstantina Jirečka odešel s Hermenegildem Škorpilem 1880 do Bulharska, kde učil na gymnáziu v Plovdivu a pak 1886–93 v Sofii. Tam začal spolupracovat se slavistou I. Šišmanovem. Významnější byla však D. průkopnická a organizátorská činnost v rodící se bulharské archeologii. Jeho zájem o starověké památky země se stal brzy známým a D. archeologické studijní cesty po Bulharsku podporovalo ministerstvo vyučování, v jehož sborníku o nich podával zprávy. Později podnikal studijní cesty do Itálie, Řecka, do muzeí v Berlíně či Paříži. Jeho publikace (od 1883) pomohly ke vzniku Národního muzea v Sofii, kde D. prakticky založil a spravoval archeologické (převážně antické) oddělení, jež se díky sbírkám vytvářeným vlastními vykopávkami stalo těžištěm muzea. D. byl 1893–1910 jeho prvním ředitelem (po rozdělení na archeologii a etnografii 1905 zůstal ředitelem Národního archeologického muzea). Podílel se na reprezentačním díle o antických památkách Bulharska a 1907 se pokusil vydávat odborný časopis Archeologičeski izvestija na Narodnija muzej. 1901 podnítil vznik bulharské archeologické společnosti (Archeologičesko družestvo) a jako místopředseda ji prakticky vedl, 1908 prosadil zákonný zákaz vývozu památek.

Odborně se věnoval archeologii klasické, pravěké i středověké, numismatice a etnografii. 1890–1910 působil jako docent řecké a římské klasické archeologie, epigrafiky a numismatiky na sofijské univerzitě. Jeho žáci se stali prvními významnými bulharskými archeology (G. Kacarov či pozdější premiér z období druhé světové války B. Filov). D. podnikal menší výzkumy na významných starověkých lokalitách, jako byla thrácká svatyně Glava Panega (poblíž Vraci) 1903 a 1906, antická města Colonia Ulpia Oescus (Gigen na Dunaji) 1904 až 1905 či Nicopolis ad Istrum (Nikjup u Veliko Tărnova) 1901 a 1906–09. Byl členem archeologických ústavů ve Vídni, Athénách, Berlíně a Římě, řady společností a institucí oboru a přispěvatelem zahraničních odborných časopisů i mezinárodních edicí (Corpus inscriptionum latinarum). Přes různá vyznamenání a uznání zásluh o bulharskou kulturu jej nakonec vnitropolitické spory a nevraživosti 1910 donutily k dobrovolnému odchodu ze všech funkcí. Krátce působil na univerzitě ve Vídni, 1911 se vrátil do Prahy, 1912–13 vyučoval jako soukromý docent antické numismatiky a epigrafiky na filozofické fakultě a 1914–15 ještě uspořádal sbírku antické numismatiky v Národním muzeu.

D: Die antiken Denkmäler in Bulgarien (spoluautor), Wien 1895; Materiali po archeologijata na Balgarija (1894–1907); Antike Inschriften aus Bulgarien, in: Archäol.-epigraphische Mittheilungen 8, 1895, s. 106n.; Inscriptions et monuments figurés de la Thrace, in: Bulletin de correspondence héllénique 21, 1897, s. 118n.

L: OSN 28, s. 275; OSND 2/1, s. 186; Godišnik na Narodnija archeologičeski muzej, 1942; R. Hošek, V. D. (* 1858), in: Listy filologické 82, 1959, s. 298–301; Kudělka – Šimeček, s. 89; J. Čadík, Dr. V. D., in: Zprávy Jednoty klasických filologů 16, 1974, č. 2–3, s. 1–8; K. Sklenář, Z Čech do Pompejí, 1989, s. 262–269; Sklenář, s. 135–136.

P: ANM Praha, sbírka drobných pozůstalostí; Archiv UK Praha, fond FF UK.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Karel Sklenář