DVORSKÝ Viktor 1882–1960

Viktor DVORSKÝ
Narození	22. 9. 1882
Místo narození	Praha
Úmrtí	26. 11. 1960
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Geograf‎ Pedagog‎ Spisovatel‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 459
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/46056

DVORSKÝ, Viktor (Josef), * 22. 9. 1882 Praha, † 26. 11. 1960 Praha, geograf

Narodil se jako syn úředníka městské spořitelny Viktora D. a jeho druhé ženy Johanny, roz. Tintěrové. Na gymnáziu v Žitné ulici byl jeho spolužákem pozdější etnograf K. Chotek, mezi učitele patřili A. Jirásek a J. L. Píč. Na české univerzitě D. vystudoval práva (u národohospodářů A. Bráfa a C. Horáčka; JUDr. 1905), potom geografii (PhDr. 1907 na základě práce Ekonomicko-geografická studie z Černé Hory). Jako asistent (od 1909) na Geografickém ústavu UK u V. Švambery se 1910 habilitoval z antropogeografie na základě studie o černohorsko-tureckých hranicích, i nadále si asistentské místo udržoval.

Spolu s bratrancem J. Čermákem podnikal od 1903 kratší cesty k Jaderskému moři a hlavně do slovinských Alp. Podílel se na činnosti českého odboru Slovinského horského družstva, spoluvydával Alpský věstník (1905–14 redaktor) a podílel se na napsání několika průvodců (Slovinské Alpy, 1910; Moře Adriatické, 1911). Od 1906 opakovaně podnikal cesty do Černé Hory, 1911 bádal v Itálii (Apuánské Alpy). 1913 se účastnil mezinárodního geografického kongresu v Římě. Téhož roku procestoval spolu s J. V. Danešem a srbským geografem J. Cvijićem centrální část Balkánu, oblasti Sandžaku, pohoří Prokletije, Černou Horu a Makedonii. Působil i v České společnosti zeměvědné (zeměpisné), od 1911 byl členem redakce jejího Sborníku.

Za první světové války se po neúspěšném pokusu o emigraci zapojil do odboje a usiloval o vznik národního státu. Již 1917 publikoval v časopise Národ studii Hranice českého území, v níž načrtl podobu budoucího Československa (jako první vyslovil požadavek hranice na Dunaji). Geografické znalosti uplatnil i později. Účastnil se jako odborník práce československé delegace na mírové konferenci v Paříži, v létě 1919 spolu s J. V. Danešem a K. Dominem podnikl průzkumnou cestu po Slovensku, další rok pracoval jako zástupce komisaře v československo-polské rozhraničovací komisi, kdy při nepokojích na Těšínsku jen těsně unikl smrti. Podílel se i na vymezení hranic s Rakouskem.

Z univerzity (1919 mimořádný profesor) přešel 1920 na nově zřízenou Vysokou školu obchodní při ČVUT (na ní se 1921 habilitoval), 1928 byl souběžně jmenován ředitelem Svobodné školy politických nauk. Přitom přednášel a vedl oddělení geografického semináře na UK, kde byla jeho profesura 1929 změněna na řádnou. Téhož roku D. v Londýně na služební cestě ranila mrtvice a zbytek života byl těžkým onemocněním vyřazen z vědecké práce. 1952 byl jako první československý geograf jmenován akademikem. Dále publikoval jen drobné populární příspěvky, vzácně odbornější díla (posuzoval Häuflerovy Horské oblasti v Československu, 1953).

Původně se věnoval geomorfologii (Tvorba oken, 1906), těžištěm D. práce se však stala antropogeografie, za jejíhož zakladatele je v českých zemích považován. Napsal několik prací z oboru, v dalších letech se soustředil na výzkum odlehlých sídel, např. vsi Trenta v Julských Alpách. Pro potřeby Vysoké školy obchodní sestavil učebnice Všeobecný zeměpis obchodní 1–3 (1921) a Speciální zeměpis obchodní 1–5 (1923). Následoval stručný Hospodářský přehled světa (1928). Zabýval se i dalšími tématy (článek K otázce vodních drah uvnitř ČSR ve Švamberově sborníku, 1926). Metodicky ho ovlivnili němečtí autoři a J. Cvijić. Syntézu oboru, byť do značné míry závislou na německých (a v menší míře též francouzských) pramenech, publikoval pod názvem Všeobecný životopis člověka (pro Machátův Illustrovaný zeměpis, 1910, v upravené podobě 1923). Zvláštní místo měly D. práce z oboru politické geografie, zejména Území českého národa (1918) a Základy politické geografie a československý stát (1923), na něž navázal jeden z mála jeho žáků, J. Korčák.

Psal i beletrii, která se nedočkala většího ohlasu (Pozůstalost Jana Sohra, 1913; Mramorová panna, 1929; některá díla vydal pod pseudonymem Postumus). Náležel ke svobodným zednářům, byl jedním ze zakladatelů lóže Národ (1919).

D: soupis: V. Häufler, Akademik V. D. (1882–1952–1960–1982), in: Zprávy Geografického ústavu ČSAV 20, 1983, č. 2, s. 7–20 (bibliografie s. 13–20).

L: OSN 28, s. 313; OSND 2/1, s. 314–315; MSN 2, s. 464; Album representantů, s. 353, 930; J. Stěhule, Prof. dr. V. D. – šedesátník, in: Sborník Československé společnosti zeměpisné 50, 1945, s. 79–83; J. Korčák, K sedmdesátinám akademika V. D., in: tamtéž 58, 1953, s. 6–13; J. Kunský, Čeští cestovatelé 2, 1961, s. 317–330; NGS, s. 692; V. Häufler, Dějiny geografie na Univerzitě Karlově 1348–1967, 1968, s. 114, 151, 158–160, 391; MČE 2, s. 464; ČBS, s. 125; DUK 4, s. 175, 176, 486; J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové, 1998, s. 128 až 129; Tomeš 1, s. 272; J. Galandauer, Pokus českého vědce o překlenutí rozporu v českém politickém programu, in: Semináře a studie Výzkumného centra pro dějiny vědy z let 2002–2003, A. Kostlán (ed.), Práce z dějin vědy 6, 2003, s. 89–95; Ottova encyklopedie ČR 5, 2006, s. 98; Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, R. Jeřábek – S. Brouček (ed.), 2007, s. 47; J. Martínek, Geografové v českých zemích 1800 až 1945 (biografický slovník), 2008, s. 82–84; J. Chodějovský, V. D. (1882 až 1960), in: Akademický bulletin, č. 1, 2010, s. 40.

P: Masarykův ústav – Archiv AV ČR Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jiří Martínek