FORMÁNEK František 1888–1964

František FORMÁNEK
Narození	1. 4. 1888
Místo narození	Česká Třebová
Úmrtí	5. 4. 1964
Místo úmrtí	Česká Třebová
Povolání	Doprava, pošty, spoje‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 311
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/67067

FORMÁNEK, František, * 1. 4. 1888 Česká Třebová, † 5. 4. 1964 Česká Třebová, sochař, konstruktér, vynálezce

Narodil se jako jediné dítě tkalce Františka F. a jeho ženy Františky. Vyučil se v Praze štukatérem, 1905–11 studoval na UMPRUM v ateliéru S. Suchardy, J. Drahoňovského, a zejména C. Kloučka. Po studiu si zřídil štukatérskou živnost, vedle toho se dále věnoval sochařství. Za první světové války se mu podařilo ze zdravotních důvodů uniknout nasazení na frontě (i díky tvorbě soch a dalších uměleckých děl pro důstojníky, lékaře apod.), 1919 sloužil v československé armádě. 1920–24 studoval na AVU u J. Štursy a O. Španiela, ale po otcově onemocnění a smrti se 1923 vrátil do rodiště, kde si ponechal rodinnou živnost. Vytvořil řadu portrétů, krátce učil kreslení na místních školách. Zůstal svobodný, v závěru života byl jako bývalý živnostník odkázán na nízký důchod. Věnoval se také léčitelství (1960 byl odsouzen k veřejnému pokárání za podvodné léčení za úplatu), spiritistickým seancím a cestování.

V Praze se podílel na výzdobě vstupní haly hlavního nádraží, kláštera křižovníků (1911, práci mu zadal jeho učitel C. Klouček), nynější budovy Fakulty jaderné ČVUT v Břehové ulici (1920–22) či vily továrníka Urbana v Dolních Měcholupech. Řadu realizací provedl i mimo Prahu (Hlinsko, Česká Třebová), mj. byl autorem několika pomníků padlým, náhrobků a sousoší na veřejných prostranstvích v České Třebové a širším okolí. Rodiště ho jmenovalo čestným občanem.

Již před 1914 předvedl v Praze několik modelů svého vrtulníku, tzv. aerohelikoptery, kterou poháněl gumový svazek. Po skončení první světové války F. pokusy pokračovaly a 1924 vyvinul vrtulník poháněný elektromotory, napájenými ze země pomocí kabelů. 1928 prototyp poprvé vzlétl, o rok později ho předvedl ve Výzkumném leteckém ústavu studijním v Praze (dosáhl výšky okolo šedesáti metrů), stroj se však přitom poškodil. Zlepšování vrtulníku se F. věnoval do konce života; v posledních návrzích se pokusil přestavět rotor na křídlo. Získal několik patentů pro svá technická řešení v Československu i v dalších zemích Evropy. Spolupracoval s Mojmírem Stránským, konstruktérem vozidla Velorex.

Umělecká pozůstalost (mj. několik betlémů, soška Chrta z roku 1908) se stala součástí expozice muzea v České Třebové, dokumenty o technickém bádaní byly uloženy do archivu Národního technického muzea v Praze. V rukopise zůstaly F. paměti.

L: Toman 1, s. 231; SČSVU 2, s. 280; L. Dušková – L. Kesselgruberová, Leťte, křídla!: osobnost, život i dílo umělce a vynálezce F. F., 2008.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Tomáš Burda