FROMEK Jan 1901–1966

Jan FROMEK
Narození	14. 5. 1901
Místo narození	Praha
Úmrtí	22. 3. 1966
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Nakladatel nebo vydavatel‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 455-456
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/55985

FROMEK, Jan, * 14. 5. 1901 Praha, † 22. 3. 1966 Praha, nakladatel, knihkupec

Pocházel z chudých poměrů. V raném dětském věku ztratil otce a 1915 mu zemřel také otčím. Navzdory zjevným předpokladům a osobním přáním se F. musel vzdát gymnázia, které začal navštěvovat, i případných vyhlídek na budoucí univerzitní studium. Vzhledem k nízkému věku mu v době první světové války nehrozilo povolání na frontu. Láska ke knihám ho 1915 přivedla do knihkupecké firmy A. Srdceho, kde se 1918 vyučil. Rozhodl se získat v oboru důkladnější přípravu, a proto navštěvoval a 1920 úspěšně ukončil dvouletou odbornou školu organizovanou Grémiem knihkupců a nakladatelů. Vzhledem k osobním zkušenostem i atmosféře v české společnosti bezprostředně po vzniku samostatné ČSR se rozhodl politicky podporovat levici. Získal místo v Ústředním dělnickém knihkupectví a nakladatelství. Po rozchodu komunistické frakce se sociální demokracií přešel 1920 do nového Komunistického knihkupectví a nakladatelství. F. zájem o avantgardní levicovou literární tvorbu se tehdy upevnil zásluhou umělců, kteří v okruhu tohoto nakladatelství pracovali. Spřátelil se s J. Seifertem a jeho prostřednictvím se členy sdružení Devětsil. F. profesní kariéru přerušila povinná vojenská prezenční služba, ze které se vrátil 1924. Po ní nastoupil v Zemědělském knihkupectví A. Neuberta, kde se setkal s některými dřívějšími spolupracovníky.

Více než odborná specializovaná a naučná literatura ho však lákala beletrie. Podařilo se mu zejména zásluhou první ženy Zdenky, roz. Kohnové, poprvé provdané Schmolkové (1891–1971), založit 1925 vlastní nakladatelství Odeon. Koncesi získal během několika měsíců počátkem roku 1926. Finanční základ vložila do podniku především manželka, která k tomu využila své věno. Na provozu Odeonu se také významně podílela. F. měl jako nakladatel vysoké umělecké ambice. Jeho prvním počinem bylo vydání díla V. Vančury Pole orná a válečná. Také následující publikace zajišťovali pro Odeon v prvních letech jeho existence zejména členové Devětsilu a zásadní vliv na jeho ediční program F. přenechal K. Teigemu. Dále ho výrazně ovlivnili J. Honzl, V. Nezval, Toyen, E. Kohout. 1926 se F. podílel na založení Klubu moderních nakladatelů Kmen a 1928 spolu s K. Janským připravil jako editor Seznam knih tohoto nakladatelského uskupení. 1927 začal vydávat Měsíčník pro moderní kulturu ReD, který redigoval K. Teige (1927–31). Další periodikum Odeon. Literární kurýr připravoval pro nakladatelství J. Štyrský (1929–31). F. pomáhal ve třicátých letech po kratší či delší dobu při vydávání dalších politických a kulturně-politických periodik, mezi jinými Levé fronty, Doby, Tiskové služby Progress. Spolupráce s Devětsilem prohloubila F. zájem jak o moderní literaturu, tak o avantgardní výtvarné umění. 1928 vznikla v prostorách jeho nakladatelství výstavní síň, která za krátkou dobu své existence uspořádala výstavy A. Hoffmeistera, J. Čapka, O. Mrkvičky a Osvobozeného divadla. F. se zabýval i využitím fotografie ve výtvarném umění a v nakladatelském podnikání. Připravil pod pseudonymem F. Zdeněk fotomontáže použité na obálkách knih.

Většina F. umělecky náročných publikací, knižnic i dalších kulturních počinů přinesla podniku finanční ztráty. Na přelomu dvacátých a třicátých let musel proto hledat cesty, jak zabránit konkursu a získat pro nakladatelství širší okruh čtenářů. Současně ovšem F. chtěl zachovat náročný nakladatelský program. Využil popularity dobrodružné četby (série P. Souvestra a M. Allaina, Fantomas) nebo jinak přitažlivé literatury (D. H. Lawrence, Milenec lady Chatterleyové). Rozpad Devětsilu donutil F. hledat pro Odeon nové autory a vydavatelský program. Zaměřil se na domácí i zahraniční sociální prózu, protifašistickou tvorbu, a především sovětskou literaturu. K blízkým spolupracovníkům přibyli např. překladatelé J. Heyduk, J. Hořejší, Z. Marešová, B. Mathesius, J. Procházka, V. Borek, F. Píšek. Před druhou světovou válku navázal s Odeonem blízký kontakt také Z. Nejedlý. Okupace ČSR nacistickým Německem znamenala pro F. i jeho blízké velké ohrožení. 1940 uprchl před zatčením na Moravu, kde se skrýval pod jménem nevlastního bratra L. Košty. Z podniku Odeon zbylo za nacistické okupace jen knihkupectví, nakladatelská činnost byla přerušena. Od 1945 se F. podílel na zřízení a organizaci komunistického nakladatelství Svoboda. Zpočátku byl vedením Svobody pověřen jen F., už v červenci 1945 se vedení rozdělilo a podílela se na něm také J. Prokopová. O knihkupeckou část podniku se staral K. Borecký. Po únoru 1948 mu byly svěřovány z politického hlediska méně významné pozice. 1948–52 řídil F. nakladatelství Naše vojsko, 1952–56 Státní nakladatelství dětské knihy a 1956–61 působil na ministerstvu školství a kultury v publikačním oddělení. 1946 se F. rozvedl. Uzavřel druhé manželství s Jarmilou, roz. Dudkovou (* 1922), kterou poznal v době svého ilegálního pobytu na Moravě. Původně pracovala jako učitelka, po válce jako nakladatelská redaktorka a překladatelka z ruštiny.

D: A. Zach, Ediční dílo J. F., in: Sborník Odeon, dříve SNKLU, 1967, passim; soupis edic a publikací Odeonu, in: LČL 3, s. 653–654.

L: nekrology: J. Řezáč, in: Kulturní tvorba 4, 1966, č. 13, s. 13; J. Kuna, in: Literární noviny 26. 3. 1966, s. [12]; J. Šmíd, in: Rudé právo 10. 4. 1966, s. 2; LČL 3, s. 652–655 (se soupisem literatury); A. Zach, Karel Teige a nakladatelství Odeon, in: Jarmark umění 3, 1992, č. 5, s. 1–2; týž, Stopami pražských nakladatelských domů, 1996, s. 43–44; J. Pilz, Národní 9, 1969, s. 154; J. Malota, Kramerius našeho času, in: Kurýr Odeonu, jaro 1977, passim; E. Bílková, Národní 36. Jubilejní tisk k 35. výročí vzniku nakladatelství Odeon, 1988, passim; J. Fromková, Památce dvou pokrokových nakladatelů, in: Literární měsíčník 17, 1988, č. 5, s. 83–87; Kniha a národ, 2004, rejstřík; J. Halada, Encyklopedie českých nakladatelství, 2007, s. 7; http://www.slovnikceskeliteratury.cz (stav k 11. 11. 2014); http://www.slovniknakladatelstvi.cz/ (stav k 3. 3. 2015).

Pavla Vošahlíková