FUCHS Walter Maximilian 1891–1957

Z Biografický slovník českých zemí
Walter Maximilian FUCHS
Narození 8. 6. 1891
Místo narození Vídeň (Rakousko)
Úmrtí 30. 8. 1957
Místo úmrtí Cáchy (Německo)
Alma mater Universität Wien
Povolání Chemik nebo alchymista‎
Citace Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 492-493
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/pageid/137455

FUCHS, Walter Maximilian, * 8. 6. 1891 Vídeň (Rakousko), † 30. 8. 1957 Cáchy (Německo), chemik technolog

Pocházel z brněnské rodiny železničního stavitele Adolfa F. a Anny, roz. Fischerové. Absolvoval gymnázium, 1909–14 studoval na univerzitě ve Vídni chemii, fyziku a matematiku. Promoval po obhajobě práce Über Bromierung aromatischer Amine. Narukoval během první světové války, dosáhl hodnosti poručíka. Po návratu se 1919 habilitoval na německé technice v Brně. Zabýval se ligninovou a fenolovou chemií. 1927 odešel do Německa, byl jmenován vedoucím oddělení v Institutu pro výzkum uhlí v Mülheimu v Porúří, 1932 řádným profesorem chemické technologie na technice v Cáchách. Začal se zabývat chemií uhlí. Po nástupu nacistů 1933 kvůli židovskému původu emigroval, krátce žil v Moravské Ostravě a v Londýně. 1934 odešel do USA, kam byl povolán na Rutgers University v New Brunswicku (New Jersey), 1935–42 přednášel technologii paliv na Pennsylvania State College ve Philadelphii. V USA vyvinul metodu rychlého zplyňování uhlí a syntézu nitrilu. 1942 si v New Yorku otevřel konzultační kancelář. Po druhé světové válce se 1949 vrátil na techniku v Cáchách jako vedoucí Institutu chemické technologie. 1951 vyslovil termodynamickou hypotézu vzniku uhlí, podle které při vzniku černého uhlí v nakupeném rostlinném materiálu převažovaly redukční rozkladné pochody, při vzniku hnědého uhlí oxidační pochody. V posledním období se zabýval změkčováním kotelní vody a korozí.

D: výběr: Die Chemie des Lignins, Berlin 1926; Die Chemie der Kohle, tamtéž 1931; When the oil wells run dry, Dover (New Hampshire) 1946; Fortschritte in der Kenntnis der Kohle, in: Brennstoff Chemie 32, 1951, s. 12–19.

L: NDB 5, s. 683n.; V. Havlena, Geologie uhelných ložisek 1, 1963, s. 69; https://de.wikipedia.org/ (stav k 1. 9. 2015).

Pavel Vlašímský