GLAZUNOV Alexander Iljič 1888–1951

Z Biografický slovník českých zemí
Alexander Iljič GLAZUNOV
Narození 20. 1. 1888
Místo narození Petrohrad (Rusko)
Úmrtí 13. 10. 1951
Místo úmrtí Santiago de Chile (Chile)
Povolání Bánský odborník nebo energetik‎
Hutník nebo metalurg‎
Pedagog‎
Citace Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 649-650
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/pageid/58315

GLAZUNOV, Alexandr Iljič, * 20. 1. 1888 Petrohrad (Rusko), † 13. 10. 1951 Santiago de Chile (Chile), fyzikální chemik, pedagog

Narodil se v rodině petrohradského starosty. 1912 absolvoval Hutnickou fakultu Polytechnického institutu (Ing. 1912) a stal se asistentem prof. N. S. Kurnakova. Za první světové války byl přidělen k vrchnímu velitelství dělostřelectva, od 1915 pracoval v laboratoři pro chemické zbraně. Od 1916 řídil státní chemické a elektrotechnické závody; za práci získal Řád sv. Vladimíra.

Po říjnové revoluci 1917 byl uvězněn, 1919 uprchl do Batumi na jižní Kavkaz, kde přednášel na univerzitě. 1921 znovu utekl, a to do Istanbulu, krátce nato do Prahy. Následujícího roku na pražské technice obhájil doktorát a současně nastoupil na katedru kovohutnictví Vysoké školy báňské v Příbrami jako suplující profesor. 1923 byl jmenován mimořádným a 1931 řádným profesorem pro obory fyzikální chemie, metalografe a teorie slitin, elektrometalurgie a železářství. Stal se přednostou nového Ústavu teoretického hutnictví, který vybudoval. 1935/36 byl zvolen rektorem Vysoké školy báňské. Po příchodu do Příbrami široce rozvinul i výzkumnou činnost. Věnoval se problematice chemických sloučenin, elektrochemii, především rozpouštění a vylučování kovů z vodných roztoků, krystalizaci tuhých látek (krystalizace kovů s vyloučením gravitace). Zabýval se i fyzikální chemií z oboru lékařství. Publikoval více než dvě stovky prací, převážně v domácích i zahraničních odborných časopisech. Zpočátku se společně s Kurnakovem zaměřil na bertholidy (chemické sloučeniny proměnlivého složení), zejména slitiny typu Ag-Cd. S V. Mladějovským zkoumal využití elektrochemie v medicíně, vypracoval nové způsoby elektroterapie, suchou iontoforézu (1932) a elektro-intravenózní injekce (1934). S G. jménem je spjata řada dalších objevů, např. rychlý způsob analýzy jak pro slitiny a minerály, tak pro kovové povlaky. Tento způsob, zv. elektrografický, nese jeho jméno. V elektrochemii objevil metodu pozorování průběhu krystalizace katodové sedliny při elektrolýze. Dále podrobně rozvinul původní studii Über das Gefüge des kathodischen Niederschlages (1933), významnou pro galvanické pokovování. G. jménem byla nazvána i jeho metoda pro stanovení tloušťky kovových povlaků a zkoušení jejich jakosti. Vyvinul způsob analýzy zv. planochronometrie. Vychoval generaci žáků, kteří pokračovali v jeho práci a uplatnili se v oboru hutnictví i v mezinárodním měřítku.

G. vystupoval na mezinárodních kongresech, navštěvoval vysoké školy a průmyslové podniky v celé Evropě, podnikl studijní cestu do Švédska. Patřil k mezinárodně respektovaným odborníkům, členům odborných společností: Masarykova akademie práce, KČSN, Československá společnost chemická. Ve Francii byl jmenován rytířem Řádu čestné legie. Stal se členem světových oborových organizací Société de chimie industrielle, Institute of Metals, Iron and Steel Institute, Faraday Society, Société des ingénieurs civils de France, Association internationale pour l’ essai des matériaux ad. Pracoval v redakční radě časopisu Métaux et Corrosion.

Po uzavření českých vysokých škol za okupace zůstal v Příbrami, psal knihy a přispíval do časopisů. Po osvobození 1945 začal opět učit a 1946 po přemístění školy do Ostravy tam přešel. Byl jmenován členem redakční rady nově založeného časopisu Hutnické listy. Stal se poradcem československého hutního průmyslu, absolvoval zahraniční studijní cesty a obnovil svoji aktivní účast na mezinárodních vědeckých jednáních. 1946 přednášel v Paříži o galvanostegii (galvanizace tenkými vrstvami), na ženevské univerzitě o výrobě a rafinaci hliníku. V lednu 1948 odjel na přednáškové turné do Švýcarska a po únorovém převratu v ČSR emigroval. Později odešel do Jižní Ameriky, kde dožil.

D: Kovohutnictví 2, 1940 (s J. Hummelem); Metalografe v otázkách a odpovědích, 1947. Články, výběr: Několik slov k teorii vycezování, in: Hornický věstník 5, 1923, s. 299, 311; Teoretické hutnictví, in: tamtéž 6, 1924, s. 306; O významu studia polykomponentních systémů pro slévárenství, in: Strojnický obzor 5, 1925, s. 485; Fysicko-chemické složení látek a jeho význam pro techniku, in: Chemické listy 20, 1926, s. 194–209; O krystalických zrnkách odlitků, in: Strojnický obzor 9, 1929, s. 69, 129; Zkoušení drátů na krut, in: tamtéž 10, 1930, s. 289; O struktuře troostitu, in: Hornický věstník 14, 1932, s. 381; Rychlé stanovení chromu v oceli a litině (s J. Křivohlavým), in: Mezinárodní sjezd slévárenský 1933, s. 173–176; Předběžné pokusy o současném vlivu různých koloidů na soudržnost sušených slévárenských písků, in: tamtéž, s. 563–568; Vliv cínu na stupeň jemnosti grafitu v šedé litině, in: Strojnický obzor 15, 1935, s. 249; K otázce normalisace metalografického názvosloví, in: tamtéž 15, 1935, s. 52; Vliv Sb na grafitizaci v šedé litině, in: tamtéž 16, 1936, s. 325; O žáruvzdorné litině, in: tamtéž, s. 463; O významu metalografe v hutnictví a hornictví, in: Hornický věstník 18, 1936, s. 25; O wolframových bronzech (s V. Jolkinem), in: Chemické listy 31, 1937, s. 358–363; Vliv ceru na grafitisaci v šedé litině (s J. Marelem), in: Strojnický obzor 18, 1938, s. 233–235; Ochrana hliníku anodickou oxydací, in: Chemické listy 32, 1938, s. 317–320; O ochraně kovů proti korosi olověnými povlaky, in: tamtéž 38, 1944, s. 98; Vyhlídky soudobého průmyslu vyrábějícího hliník, in: Hutnické listy 2, 1947, s. 49.

L: Vědecké a literární práce profesorů, docentů a asistentů VŠB v Příbrami, 1936, s. 19–25 (s bibliografií); Prof. Dr. Ing. A. I. G. rektorem Vysoké školy báňské, in: Hornický věstník 17, 1935, s. 258–260; F. Píšek, Ing. Dr. A. I. G. šedesátníkem, in: Hutnické listy 3, 1948, s. 1–2; R. Jirkovský, G. tvůrce nových chemických metod – elektrografické a planochronometrické, in: tamtéž, s. 12–14; V. Vondrášek, Seznam publikací prof. Dr. Ing. A. G., in: tamtéž, s. 18–21; týž, K šedesátce prof. Ing. Dr. techn. A. G., in: Věstník SIA 16, 1948, č. 2, s. 23; J. Hučka, Předchůdci profesora Přibyla na Vysoké škole báňské, in: Almanach katedry slévárenství Vysoké školy báňské Ostrava 2005, s. 12–22; týž, K přínosu prof. A. G. při využití metalografe ve výzkumu a výuce, in: Sborník 11. konference Přínos metalografe pro řešení výrobních problémů. Lázně Libverda 2008, s. 9–12; NGS, s. 702; Slezsko 7, s. 34; V. Trantina a kol., Velký slovník osobností vědy a kultury příbramského regionu, 2001, s. 76; Tomeš 1, s. 366; J. Biolková, A. I. G., in: Z dějin hutnictví 41, 2011, s. 55–61.

Jan Hučka