GOLDBERGER Kurt 1919–2004

Kurt GOLDBERGER
Narození	8. 9. 1919
Místo narození	Opava
Úmrtí	20. 10. 2004
Místo úmrtí	Mnichov (Německo)
Povolání	Filmař nebo filmový podnikatel‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 668-669
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/46476

GOLDBERGER, Kurt, * 8. 9. 1919 Opava, † 20. 10. 2004 Mnichov (Německo), filmový režisér, dokumentarista

Pocházel z německy hovořící rodiny židovského podnikatele, která na konci třicátých let emigrovala do Velké Británie. G. získal stipendium a krátce studoval fyziku a přírodní vědy na univerzitě v anglickém hrabství Devon. Záhy ho zlákal film. 1940–43 pracoval v anglických filmových studiích jako zvukař, později kameraman a režisér. 1943 vstoupil do československé zahraniční armády, kde vedl filmařskou skupinu, které měla zachycovat účast pozemních jednotek v bojích na západní frontě. Po válce z nasnímaného materiálu s kolegy sestříhal celovečerní dokument Cesta domů (1946), popisující výcvik a účast Československé samostatné obrněné brigády v zápase o francouzský přístav Dunkerque.

1945 působil v Československém armádním filmu, 1946 se stal režisérem studia Krátký film. Nejprve natočil agitku Boj o uhlí (1946). S odkazem na prohlášení britského premiéra N. Chamberlaina ohledně Československa a mnichovské dohody připravil propagační dílo This Far Away Unknown Country – Malá neznámá země (1947). Po únorovém převratu se soustředil na tvorbu vědeckých, naučných, popularizačních a zakázkových filmů méně podrobovaných ideologickým kritériím, v nichž mohl zúročit své technické vzdělání. Realizoval snímky týkající se automobilové, železniční i městské hromadné dopravy (Alibi, 1950; Zkouška vyspělosti; Motory – naše chlouba, 1951; Bezpečná cesta; Neomylný výpravčí, 1954; Jako doma, 1955), z oblasti přírodních věd (Základy práce laboratorní I.–VI., 1951), medicíny (např. Mikrob minulosti, věnovaný boji proti syfilidě, 1950), fyziky, techniky, letectví. S mezinárodním uznáním se setkaly jeho výukové snímky o operacích plic a srdce (Plicní resekce I.–III., 1956; Operativní léčení mitrální stenózy I.–III., 1957; Transeptální katetrizace levého srdce, 1962), pro které s kameramanem S. Malým zkonstruovali zařízení umožňující snímat chirurgické zákroky z bezprostřední blízkosti. Ve Zpomaleném životě (1962) se G. věnoval otázce umělého podchlazení organismu a jeho využití v hrudní chirurgii. Ohlas vyvolaly také dokumenty z oblasti letectví (Nad oblaky; Na správném kursu, 1958) a kosmonautiky, které pomocí modelů a maket ještě před letem J. Gagarina seznamovaly s přípravou na cestu po oběžné dráze (Před startem do vesmíru) a problematikou nulové gravitace (Zažili jsme beztížný stav, oba 1959). Instruktážní film o kojení Já papat nebudu (1961), zabývající se správnými metodami výživy dětí, nasměřoval G. k sérii sociálně laděných děl ze života nejmladší generace. Ve spolupráci s dětským psychologem Z. Matějčkem a pediatričkou M. Dambourskou vznikl dokument Děti bez lásky (1963), pojednávací o citové deprivaci, jíž jsou vystaveny děti umístěné v kolektivních zařízeních (jesle, školky, dětské domovy). G. vyvolal diskusi o koncepci rodinné politiky, jejímž výsledkem bylo prodloužení mateřské dovolené a zákaz noční práce žen. Snímek Lidé (1965) pojednával o případech adopce opuštěných dětí s postižením. Reportáž z kongresu tzv. pugwashského hnutí Zodpovědnost zvaná Pugwash (1965) představila světové vědce snažící se odvrátit hrozby zbraní hromadného ničení a otevřela G. cestu ke spolupráci s UNESCO, pro něž v zahraničí natáčel zakázkové filmy. Ve druhé polovině šedesátých let realizoval několik žánrově různorodých filmů: kritický dokument Rychleji o stavu železniční dopravy, snímek Umění vystavovati věnovaný československé expozici na Světové výstavě v Montrealu a úvahu Knihy lidských osudů (vše 1967), reflektující prostřednictvím židovských matrik násilí páchaných na českých Židech v éře protektorátu.

Po vpádu vojsk Varšavské smlouvy 1968 emigroval do SRN, kde se rychle etabloval v oboru. Pro televizi ZDF vyrobil sérii filmů Elternschule pro rodiče dětí od 1–3 let, pro televizi ARD snímky o budoucnosti dopravy, o dětských domovech. Poté se soustředil na sociologickou problematiku a natočil tři desítky dokumentů o mnohočetných aspektech společenského života s důrazem na vztahy rodičů a dětí. 1980 si založil vlastní společnost Goldberger Film GmbH, kde zaměstnával i české zvukaře a střihače. V padesátých a šedesátých letech patřil k nejvýznamnějším tvůrcům českého vědeckého a vědecko-populárního dokumentárního filmu. Získal řadu ocenění: zlatá medaile Mezinárodní přehlídky vědeckých a naučných filmů v Padově, 1957 (Operativní léčení mitrální stenózy I.–III.); bronzová medaile Mezinárodní přehlídky vědeckých a naučných filmů v Padově, 1962; I. cena Dnů krátkého filmu Karlovy Vary, 1963 (Zpomalený život); Hlavní cena Dnů krátkého filmu Karlovy Vary; Trilobit; Lev svatého Marka; Zlatá cena Národního filmového ústředí pro mládež Mezinárodního festivalu krátkého filmu Benátky, vše 1964 (Děti bez lásky). S manželkou Dagmar měl dceru Zuzanu, lékařku. Závěr života prožil na Mallorce.

L: ČBS, s. 168; Tomeš 1, s. 368; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 214–215 ; BJB, s. 66; M. Štoll a kol., Český film. Režiséři – dokumentaristé, 2009, s. 149–151; http://www.csfd.cz/ (s neúplnou filmografií, stav k 9. 5. 2016); J. Kliment, K. G., 1965; S. Malý, V zajetí filmu, 2008, rejstřík; Děti a my 28, 1998, č. 4, s. 24–25; H. Klímová, Hádala se mysl s tělem. Ideologie a osudy – tři generace českých žen, in: Vesmír 87, 2008, č. 5, s. 324; Z. Matějček, Co vedlo k obnovení pěstounské péče u nás, in: http://www.rodina.cz/scripts/printpreview.asp?id=1477 (stav k 9. 5. 2016).

Zdeněk Doskočil