GROSMAN Josef 1865–1911

Josef GROSMAN
Narození	3. 11. 1865
Místo narození	Lužec nad Vltavou
Úmrtí	17. 7. 1911
Místo úmrtí	Lužec nad Vltavou
Povolání	Potravinář‎ Politický publicista‎ Nakladatel nebo vydavatel‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 763-764
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/137521

GROSMAN, Josef, * 3. 11. 1865 Lužec nad Vltavou, † 17. 7. 1911 Lužec nad Vltavou, publicista, nakladatel, cukrovarník

Pocházel z rodiny statkáře. Nejprve absolvoval hospodářskou akademii v Roudnici nad Labem, na reálném gymnáziu maturoval 1889. Při studiu na české Lékařské fakultě Univerzity Karlo-Ferdinandovy v Praze se aktivně účastnil radikálního (pokrokářského) hnutí české mládeže. Od 1891 byl členem vedení pokrokářské frakce mladočeské strany, stál u zrodu Časopisu českého studentstva a později Neodvislosti a Radikálních listů. V létě 1893, kdy kulminovala radikalizace studentů a dělníků v důsledku agitace za všeobecné hlasovací právo, vytvořil pracovní ústředí frakce s A. Rašínem a K. S. Sokolem. V období procesu s tzv. spiknutím Omladiny a následujícího výjimečného stavu zprostředkovával kontakt mezi vězněnými druhy a domovem, přitom zajišťoval vydávání Radikálních listů v Brně (psal do nich a pomáhal je financovat). V březnu 1895 byl obviněn z ideové spoluúčasti na vraždě R. Mrvy, zproštění viny dosáhl zásluhou advokáta a politika A. Stránského. S Rašínem se rozešel brzy po amnestii omladinářů a záhy ztratil vliv v nově organizovaném radikálně pokrokovém směru mladočeské strany.

Medicínu nedostudoval, první ekonomické zkušenosti získal jednak v lužeckém cukrovaru, který řídil jeho švagr, jednak v nakladatelství K. S. Sokola, kde poznal schopnosti obchodníka Václava Svobody. S ním koupil v konkursu 1897 od B. Košuta bývalé knihkupectví E. Grégra a E. Valečky v Jungmannově ulici č. 41, které zaniklo 1885 Valečkovým osamostatněním. Spolu zřídili prosperující knihkupectví, antikvariát a nakladatelství Grosman a Svoboda. 1898 Svoboda přešel do banky a G. začal vést podnik sám. Jako člen Státoprávní a od 1908 Státoprávně pokrokové strany v něm vydával především autory blízké pokrokářskému hnutí v čele s V. Dykem, radikální mladočechy J. Kvapila, J. Boreckého a V. Flajšhanse, dále původní dílo a překlady J. Vrchlického, v edici Světové romány představil svazky V. Huga a Ch. Dickense. Nedlouho po smrti V. Svobody (1901) se G. oženil s jeho vdovou a spolu s ní a její dcerou se přestěhoval do vlastního domu na Ferdinandově (Národní) třídě č. 40. Po smrti svého švagra A. Klavíka (1904) přesídlil do Lužce, kde nastoupil na uvolněné místo ředitele Rolnického cukrovaru. 1906 prodal nakladatelství českožidovskému knihkupci G. Dubskému, který se po sňatku s G. nevlastní dcerou zavázal, že zachová název firmy. Na konci života se G. publicisticky vyjadřoval ve prospěch ženské emancipace.

L: LČL 1, s. 822–823; Vězeňská korespondence K. S. Sokola z let 1893–1895, B. Sokolová (ed.), 1929; Dopisy A. Rašína politickým přátelům a staršímu bratru Josefovi z období perzekuce pokrokářského hnutí, M. Kučera (ed.), in: Moderní dějiny 5, 1997, s. 179–280; týž, Zapomenutý pokrokář J. G., in: Osobnost v politické straně. Sborník referátů z konference Úloha osobností v dějinách politických stran na území českých zemí a Československa v letech 1861–1999, 2000, s. 151–169.

Martin Kučera