HÁJEK Igor 1931–1995

Igor HÁJEK
Narození	22. 3. 1931
Místo narození	Ostrava
Úmrtí	19. 4. 1995
Místo úmrtí	Glasgow (Velká Británie)
Povolání	Politický publicista‎ Pedagog‎ Překladatel‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 79
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/46749

HÁJEK, Igor, * 23. 3. 1931 Ostrava, † 19. 4. 1995 Glasgow (Velká Británie), literární historik, kritik, překladatel

Narodil se v rodině bankovního úředníka. Manželství rodičů skončilo na sklonku třicátých let rozvodem. Matka se znovu provdala za lékaře, s nímž odešla do Ústí nad Labem. H. zůstal u prarodičů v Ostravě a po skončení války, už jako gymnazista, se k matce do severních Čech přestěhoval. 1950 maturoval na ústeckém gymnáziu. Zájem o jazz, probuzený na střední škole, ho podnítil k hlubšímu zájmu o anglickou a americkou kulturu. 1950–55 vystudoval anglistiku a bohemistiku na FF UK v Praze (PhDr. za disertační práci o díle skotského romanopisce T. Smolletta). Nastoupil do pražské divadelní a literární agentury Dilia, kde v oblasti anglosaské literatury zajišťoval kontakty se zahraničními partnery a zpracovával posudky na jednotlivá díla pro potřeby nakladatelství. Na konci padesátých let začal překládat anglicky psanou beletrii (J. Steinbeck, G. Greene, J. Updike aj.) a publikovat eseje o moderní britské a americké literatuře, a to především ve Světové literatuře, Plameni, Hostu do domu, Literárních novinách. 1963 přešel z Dilie na místo redakčního poradce v nově založeném Středisku pro vydávání a knižní obchod v Praze, kde byl zodpovědný za uveřejňování překladové literatury. 1964–69 pracoval jako redaktor pro zahraniční literaturu v Literárních novinách, Literárních listech a Listech. 1965–70 byl členem Svazu československých spisovatelů. 1968 získal studijní stipendium Fordovy nadace za překlad Updikeova románu Kentaur. Dostal také ocenění za překlad románu Osamělý dav D. Riesmanna.

1969 byl s manželkou Marcelou, roz. Maškovou, a dcerou na stipendijním pobytu v USA a Velké Británii, z něhož se již do ČSSR nevrátil. Krátce působil v Londýně jako novinář ve svobodném povolání. 1970 nastoupil jako výzkumný pracovník Comenius Centre při nově založené univerzitě v severoanglickém Lancasteru, kde zároveň začal na bohemistice přednášet dějiny české literatury. 1971 byl jmenován odborným asistentem pro československá studia na katedře pro studia střední a jihovýchodní Evropy při Lonsdale College na University of Lancaster. 1982–84 pracoval na University of California v Berkeley (USA). 1984–95 vyučoval českou literaturu na University of Glasgow ve Skotsku, na níž vedl katedru slovanských jazyků a literatury. V rámci výzkumného projektu Česká exilová nakladatelská praxe spolupracoval v sedmdesátých letech s osobnostmi exilu (J. Škvorecký, A. J. Liehm, A. Lustig aj.) a přednášel na severoamerických univerzitách v Ann Arbor (Michigan), Torontu, Philadelphii, Lincolnu (Nebraska), Los Angeles a Washingtonu. Významně se organizačně i autorsky podílel na vzniku Slovníku českých spisovatelů (Toronto 1982). 1992 zahájil na univerzitě v texaském Austinu (USA) výuku na nově založené bohemistice, za což obdržel čestnou plaketu od nadace The Czech Educational Foundation of Texas. Recenze a eseje pravidelně publikoval v The Times Literary Supplement (dvě statě byly vybrány do každoročního knižního vydání nejzajímavějších esejů, které vyšly v devátém a dvanáctém svazku). Přispíval do odborných časopisů: Scottish Slavonic Review, The London Magazine, World Literature Today, Cross Currents, Index on Censorship, česky do exilového časopisu Západ vydávaného v USA. Pro prezentaci české literatury v zahraničí byla zásadní jeho autorská a redakční spolupráce na významných encyklopedických příručkách světové literatury napsaných v angličtině.

D: Práce o literatuře: Prokletá i požehnaná – eseje o české literatuře, 2007. Účast v týmových pracích: Encyclopedia of World Literature in the 20th Century, New York 1971–1993; Modern Slavic Literatures, New York 1976; Contemporary Foreign Language Writers, London 1984; Contemporary World Writers, Detroit–London 1993 (u všech autor literárněhistorických statí a autorských hesel, spolupráce při redigování). Překlady: J. Steinbeck, Perla, 1958; Ch. Beaumont, Vetřelec, 1961; G. Greene, Náš člověk v Havaně, 1963; J. Updike, Holubí pírka, 1965; H. Lee, Jako zabít ptáčka, 1965; J. Updike, Kentaur, 1967; E. Welty, Srdce Ponderova rodu, 1967; D. Riesman, Osamělý dav, 1968; A. Levy, Pražské peřeje, Toronto 1972; J. Updike, Bech co Čech, 1990.

L: East and Central European Émigré Literatures. Past, Present – and Future?, M. Dewhirst – A. Rogachevskii (eds.), in: Canadian-American Slavic Studies 33, 1999, č. 2–4 (trojčíslo věnované památce I. H.); M. Pilař, I. H. aneb Rozpory mezi domácí a exilovou reflexí české literatury, in: týž, Vrabec v hrsti aneb Klišé v  literatuře, 2005, s. 44–52; M. Pilař, Česká literatura z  pohledu slovníkových příruček užívaných v anglicky mluvícím světě, in: Otázky českého kánonu, 2006, s. 67–74; K. Slamová, Osobnost I. H. v českém a zahraničním kulturním kontextu, 2011 (disertační práce, FF OU, Ostrava – s nejúplnější bibliografií). Nekrology: J. Čulík – R. Davy, I. H., The Independent 27. 4. 1995; The Guardian 29. 4. 1995.

P: Archiv Hoover Institution, Stanford (Kalifornie, USA), Korespondence I. H. s J. Škvoreckým.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Pilař