HÖCK Josef 1889–1976

Josef HÖCK
Narození	14. 10. 1889
Místo narození	Strážnice
Úmrtí	17. 11. 1976
Místo úmrtí	Bratislava-Podunajské Biskupice (Slovensko)
Povolání	Ekonom nebo statistik‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s.
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/49661

HÖCK, Josef, * 14. 10. 1889 Strážnice, † 17. 11. 1976 Bratislava-Podunajské Biskupice (Slovensko), ekonom

Syn úředníka Františka H. a Marie, roz. Räubluchové. 1900–05 studoval na gymnáziu ve Strážnici, 1905–09 na obchodní škole v Brně. Poté pracoval jako úředník ve stavební firmě Josef Doležal, 1910–11 v Hospodářském družstvu v Bystřici pod Hostýnem, 1911–21 v Moravské bance v Brně. 1922 byl poslán do Bratislavy, kde nejprve do 1935 působil jako ředitel pobočky Moravské banky a 1936–45 vykonával funkci generálního ředitele Továrny na kabely (později Kablo). Patřil k reprezentantům českého finančního kapitálu, který po vzniku ČSR začal ve větší míře pronikat na Slovensko. Ve dvacátých letech významně přispěl k hospodářské sanaci slovenských průmyslových podniků, zvláště papíren v Harmanci (u Banské Bystrice) a ve Slavošovcích (u Rožňavy), později i továrny Sandrik v Dolných Hámrech (č. o. Hodruša-Hámre /u Banské Štiavnice/). Za pobytu na Slovensku se organizačně podílel na rozvoji průmyslu. Byl členem správních rad a funkcionářem průmyslových sdružení, společností a podniků (např. člen správní rady a výkonného výboru Továrny na kabely, a. s., v Bratislavě), správních rad akciových společností (továrny na papír v Harmanci a ve Slavošovcích, továrna na drátěná lana, a. s., v Bratislavě), člen představenstva bratislavské pobočky Moravské banky, prezidia Ústředního sdružení slovenského průmyslu, burzovní rady Bratislavské burzy, správní komise Obchodní a průmyslové komory v Bratislavě, jednatel firmy Isomat, prodejny izolovaných vodičů, s. r. o., v Praze, firmy Isolit, továrny na izolace pro elektrotechnický průmysl, s. r. o., v Jablonném nad Orlicí. V době druhé světové války za Slovenského státu se jako člen prezidia Ústředního sdružení slovenského průmyslu zasadil o podřízení Továrny na kabely (Kablo) zájmům luďáckého režimu a nacistického Německa, 1940 získal slovenské státní občanství. Po 1945 pracoval jako úředník v Bratislavě, na sklonku života žil v Jasenovu (u Prievidze). S manželkou Marií, roz. Güttnerovou, měl dvě dcery.

L: Dokumenty a obrazy z bojov a víťazstiev pracujúcich bratislavskej Káblovky, Bratislava 1960, nestr.; J. Chreňo, Malý slovník slovenského štátu, Bratislava 1965, s. 69; BLS 3, s. 479.

P: Archív Národného biografického ústavu Slovenskej národnej knižnice, Martin, biografická dokumentace.

Alena Táborecká