HÖPFLER František Jindřich 1753—1804
| František HÖPFLER | |
 | |
| Datum narození | 10. 12. 1753 |
|---|---|
| Místo narození | |
| Datum úmrtí | 1804 |
| Místo úmrtí | |
| Povolání |
Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti Dramaturg, režisér nebo choreograf Divadelní interpret nebo herec |
| Významnost | D |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 26. (podrobnější citace) |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/70898 |
HÖPFLER, František Jindřich, * 10. 12. 1753 (křest) Praha, † po 1804, herec, tanečník, režisér, divadelní ředitel
Křtěn jako František de Paula. Syn pražského německého obchodníka s vínem. 1764–69 navštěvoval Akademické gymnázium a poté patrně krátce studoval na pražské univerzitě. Rozhodl se pro divadelní dráhu. Jako profesionální herec začínal 1774 u blíže neurčené divadelní společnosti, 1775 získal angažmá ve Varšavě, 1780 vystupoval v Bratislavě a v Augsburgu, 1781 v Innsbrucku. 1784–86 byl členem tzv. druhé Bondiniho společnosti v pražském Nosticově divadle, společně s Karlem Friedrichem Zimdarem a Karlem Theodorem Emrichem ji krátce vedl a pořádal také česká činoherní představení, která příležitostně režíroval. 1786 založil s Vincencem Karlem Antongem, Františkem Xaverem Sevem a Antonínem Zappem Vlastenské divadlo, hrající v českém a německém jazyce v Boudě na Koňském trhu (Václavské náměstí). Za ředitelování Václava Mihuleho odešel 1791 ze souboru neznámo kam. Po rakouském záboru Krakova hrál 1796–98 v tamním divadle v německých i polských představeních. Poté zanechal herecké činnosti a pracoval v Krakově jako učitel tance.
V Nosticově divadle byl H. nejprve angažován pro veseloherní úlohy starců a otců, v truchlohrách se objevoval v postavách zloduchů a intrikánů. Pohybové schopnosti mu umožnily vystupovat také v baletu. Díky nespornému hereckému talentu začal brzy dostávat čelné role nejrůznějšího zaměření a typu (sedlák Holbek, G. Stephanie ml.: Odběhlec lásky synovské; student Jan Hříbek, P. Weidmann: Neslýchaná náhoda strašlivého hromobití aneb Žebravý student), včetně figur hrdinských (titulní, P. Weidmann: Štepán Fedynger neb sedlská vojna, vše 1785). Do velkých charakterních úloh byl obsazován také v Boudě (Rozhon, K. F. Guolfinger von Steinsberg: Libuše, první kněžna a rekyně v Čechách, 1787). Žánrově pestré figury vytvářel také v Krakově (hrabě Maxmilian, F. Schiller: Räuber /Loupežníci/, 1798), kde se do dějin polského divadla zapsal zejména postavou Kaprála v Gaetanově veselohře Nie każdy śpi co chrapi /Ne vždy spí ten, co chrápe/), v níž uplatnil komický efekt směšně lámané polštiny. Osvícenská kritika, zvláštně Václav Thám, hodnotila jeho výkony jako mistrovské a řadila jej mezi herce, kteří v pojetí rolí vycházejí ze studia skutečnosti.
Zdeněk Doskočil
Literatura
- DČD 2, rejstřík
- ND a jeho předchůdci, s. 151
- Jakubcová, s. 252–253 Česká divadelní encyklopedie, in: http://encyklopedie.idu.cz (se soupisem rolí, stav k 11. 2. 2022)
- O. Teuber, Geschichte des Prager Theaters. Von den Anfängen des Schauspielwesens bis auf die neueste Zeit, sv. II., 1885, s. 150–155, 157, 159, 164, 166, 198, 298
- K. Estreicher, Teatra w Polsce, sv. I., Kraków 1873, faksimile Warszawa 1953, s. 192, 197
- K. Bąkowski, Teatr krakowski, Kraków 1907, s. 10n., 79n.
- J. Vondráček, Bouda, 1953, s. 19, 35, 52, 165
- M. Kačer, Václav Thám, 1965, s. 39n., 43, 45, 118n., 121, 148
- J. Got, Das österreichische Theater in Krakau im 18. und 19. Jahrhundert, Wien 1984, s. 26, 28, 51, 62–64, 259–261
- Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, 2000, rejstřík.
Prameny
AHMP, sbírka matrik, řkt. f. ú. Matka Boží před Týnem, matrika nar. (1721–1769), sign. TÝN N7, fol. nečíslováno (obr. 706).