HARTMANN Josef 1901–1976?

Josef HARTMANN
Narození	19. 4. 1901
Místo narození	Kostelec nad Labem
Úmrtí	po 1975
Povolání	Potravinář‎ Ostatní průmyslová odvětví‎ Společnost - ostatní‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 264-265
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/137607

HARTMANN, Josef (též HARTMAN, HARTMANN, Joe), * 19. 4. 1901 Kostelec nad Labem, † po 1975 ?, cukrovarnický podnikatel

Syn úředníka v cukrovaru, později generálního ředitele a. s. Schoellerovy cukrovary v Praze a předního cukrovarnického odborníka Richarda H. (* 1872, † 30. 5. 1924 Praha), původem z Brna, a Anny, dcery Josefa Morávka, přednosty železniční stanice v Měšicích (u Prahy). Richard H. působil koncem 19. století v Bosně a Hercegovině jako prezident OŽK.

Středoškolská studia H. absolvoval v Praze a Vídni a vysokoškolská na pražské technice a několika zahraničních univerzitách (Londýn, Paříž, Frankfurt nad Mohanem), později získal titul JUDr. Během studia praktikoval v belgických, francouzských a anglických cukrovarech, pobýval také v USA. Od počátku dvacátých let 20. století figuroval v managementu firmy Schoellerovy cukrovary, a. s. (1921 praktikant, 1923 tajemník, 1924 náměstek ředitele). Navázal na dílo a renomé svého otce, který se zasloužil o rozvoj československého cukrovarnictví a stál v čele oborových organizací. V řadě funkcí jej H. během dvacátých a třicátých let nahradil. Postup mu usnadnila také příbuzenská vazba na Jaroslava Preisse, ředitele Živnobanky, s jehož nejmladší dcerou se 1923 oženil. 1925 byl pověřen vedením České společnosti pro průmysl cukerní, dceřiné společnosti Živnobanky, přes niž bankovní ústav podnikal v cukrovarnickém odvětví. Z rafinerie cukru v Mělníku, součásti skupiny, vytvořil největší podnik svého druhu ve střední Evropě. Jeho zásluhou bylo také cukerní oddělení Živnobanky přeměněno na Akciovou společnost pro obchod cukrem, nejsilnější československou exportní společnost, které předsedal, banku a její zájmy zastupoval od 1927 také v rámci cukerního kartelu československých cukrovarů. Z titulu své funkce zastupoval československé cukrovarnictví v zahraničí. V Mezinárodní cukerní radě vyjednal pro tuzemské producenty výhodné vývozní kvóty. Vedoucí funkce zastával v řadě dalších podniků a společností, např. v Ústředním spolku československého průmyslu cukrovarnického, Středočeském spolku cukrovarnickém, Cidlinské agencii cukrovarů, Společenstvu cukrovarů severozápadních Čech, Lounském akciovém cukrovaru, Asekuračním spolku průmyslu cukrovarnického, Svazu českých cukrovarnických agencií, Společenstvu československých cukrovarů nebo Společnosti pro pěstění řepového semene. Stal se významným činitelem v dalších potravinářských odvětvích, zejména v průmyslu mléka a cukrovinek. Zastupoval obor v Ústředním svazu československých průmyslníků, zasedal ve správních radách České obchodní společnosti, Československé plavební akciové společnosti Labské ad., přijal členství v Umělecké besedě, Sdružení českých umělců grafiků Hollar, Technickém muzeu v Praze a byl místopředsedou Autoklubu republiky Československé.

Roku 1932 odkoupil od Kolonizačního družstva pro Moravu lesy a pole v okolí Lomnice na Rýmařovsku, získanou půdu scelil do lesního statku. Do převážně německého prostředí přivedl české lesníky a podpořil menšinové školství výstavbou školy obecné (1934) a mateřské (1936); zároveň si v Lomnici vybudoval letní sídlo. 1939 mu byl statek konfiskován a přidělen německé státní správě a wehrmachtu, na některých pozemcích byl vystavěn zajatecký tábor.

Po březnu 1939 se H. zapojil do odbojové činnosti. Na zahraničních výjezdech souvisejících se zastávanými funkcemi předával hospodářské a vojenské informace exilové vládě (mj. i od Preisse), která jej pověřila úkolem udržet české podnikatelské pozice a minimalizovat ekonomické škody. Spolupracoval také s odbojovou skupinou kolem ministerského předsedy Aloise Eliáše (užíval krycí jméno Cukr nebo Joe). Spoluorganizoval odchod osob do zahraničí a podporoval rodiny perzekvovaných občanů. Po Eliášově zatčení byl obviněn ze sabotáže, zadržování zboží a zneužití úřední funkce ke škodě říše. V červenci 1942 byl odsouzen na devět měsíců do vězení, ale nenastoupil do něj vzhledem ke špatnému zdravotnímu stavu v důsledku mučení během vazby. Po válce byl obviněn z kolaborace s Němci, avšak po prokázání odbojových aktivit osvobozen. Zaručil se za něj mj. Jan Masaryk, se kterým udržoval styky již od dvacátých let. Za své vlastenecké postoje získal Československý válečný kříž 1939, Československou vojenskou medaili Za zásluhy I. stupně, Pamětní kříž Weidmannovy odbojové skupiny II. třídy, Pamětní odznak Svazu osvobozených politických vězňů, Pamětní odznak československého dobrovolce z let 1918–19. Po osvobozujícím výnosu se podílel na plánu reorganizace znárodněného cukerního průmyslu. Vrátil se na vedoucí pozice v řadě cukrovarnických společností, ve kterých setrval až do odvolání v únoru 1948. Záhy emigroval a jeho majetek včetně lomnického statku i rozsáhlé sbírky výtvarného umění byl konfiskován.

H. se dvakrát oženil. S Věrou, roz. Preissovou (* 1904), s níž vychovával syna Richarda, se 1931 rozvedl. Podruhé se oženil 1945 s Taťánou, dcerou Františka Klubala, majitele pražské továrny na kočáry a automobilové karosérie.

D: Nové období světové cukerní politiky, in: Obzor národohospodářský 32, 1927, s. 669–675; Cukerní krise, in: tamtéž 34, 1929, s. 898–907; O mezinárodní úpravu cukerní otázky, 1929; Současná situace československého cukrovarnického průmyslu, 1930; Jaroslavu Preissovi 1870–1930. Několik vzpomínek, 1930 (jeden z editorů sborníku); O současné situaci československého cukrovarnického průmyslu, in: Listy cukrovarnické 49, 1930–31, s. 169–178, 51, 1932–33, s. 109–112, 55, 1936–37, s. 57–60; O našem cukerním průmyslu, 1933; Zemědělské průmysly československé v krisi, 1933 (s K. Bachrachem a B. Živanským); Mezinárodní dohoda o úpravě cukerní výroby a distribuce, 1937; O cukerním průmyslu a jeho situaci po letošní světové konferenci, 1938.

L: Adresář průmyslu cukrovarnického republiky Československé na r. 1921, 1921, s. 76; Národní listy 24. 6. 1923, s. 3; Hlas lidu 10. 7. 1923, s. 2; Listy cukrovarnické, příloha Zpravodaj 5, 1923/24, č. 36, s. 305–306; Národní listy 5. 7. 1924, s. 5; Prager Tagblatt 21. 12. 1924, s. 11; ČsB 1, nestr.; Köpfe, s. 82–83; Jednatelská zpráva Ústředního spolku československého průmyslu cukrovarnického za rok 1937, 1937, s. 119–120; Historický místopis střední a severní Moravy 2/2, 1942, s. 480; Rudé právo 26. 2. 1948, s. 1; F. Dudek, Monopolizace cukrovarnictví v českých zemích do roku 1938, 1985, s. 133; Myška 2, s. 125–126; P. Kosatík, Bankéř první republiky. Život dr. Jaroslava Preisse, 2010, s. 109–110, 187; V. Štěpán, Tábor smrti a utrpení, 2012, nestr.

P: SOA, Praha, fond Sbírka matrik a průvodní listinný materiál, Středočeský kraj, řkt. f. ú. Kostelec nad Labem, inv. č. 47, p. 143; ABS, Praha, taktický svazek č. T-1556 MV, svazek Zpravodajské správy Generálního štábu č. OS-3517; NA, Praha, fond Dr. J. H. 1926–1941.

Aleš Vyskočil