HAVLE Josef 1763–1840

Josef HAVLE
Narození	9. 5. 1763
Místo narození	Mnichovo Hradiště
Úmrtí	19. 10. 1840
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Matematik‎ Fyzik‎ Geograf‎ Geodet nebo kartograf‎ Pedagog‎ Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 340
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/53323

HAVLE, Josef (též HAWLE, Joseph), * 9. 5. 1763 Mnichovo Hradiště, † 19. 10. 1840 Praha, zeměměřič, stavební odborník, kreslíř

Pocházel z rodiny českého zahradníka na valdštejnském zámku v Mnichově Hradišti. Vystudoval gymnázium a filozofickou fakultu v Praze, navštěvoval přednášky na pražské Stavovské inženýrské škole, kde se zajímal o výuku praktické matematiky prof. F. A. L. Hergeta. Současně se věnoval kreslení jako žák Ludvíka Kohla. Po ukončení studií působil jako inženýr ve službách hraběte Matyáše Thuna.

1788 nastoupil jako Hergetův adjunkt na Stavovskou inženýrskou školu v Praze. Vyučoval zeměměřičství, stavitelství a situační rýsování a kreslení. Dále se vzdělával ve vyšší matematice u F. J. Gerstnera. 1800 převzal výuku po zesnulém Hergetovi, byl však jmenován pouze suplentem a pracoval za zlomek profesorského platu. Vedle dosavadních povinností mu přibylo nedělní vyučování pro umělce a řemeslníky zavedené již jeho předchůdcem. 1806 vznikla z inženýrské školy polytechnika (Královské české stavovské technické učiliště v Praze). H. na ni přešel opět jako adjunkt mechaniky a učil kromě kreslení také praktickou geometrii, aritmetiku, algebru, stereometrii a trigonometrii. Jeho žádosti o udělení profesury nebylo po Hergetově smrti ani později vyhověno, přestože schopný H. patřil k obětavým a velmi vytíženým pedagogům. Na škole působil do vysokého věku, na odpočinek odešel 1834.

Z odborných děl zanechal rádce pro umělce podle starších a novějších zásad perspektivního zobrazování, který vydal z pozůstalosti J. V. Rulf. H. byl talentovaným kreslířem a mědirytcem, věnoval se především drobné krajinomalbě. Počátkem 19. století navštívil Řím a některé kresby, které tam vytvořil, se 1931 objevily na římské výstavě v Instituto degli studi Romani. Zajímal se také o literaturu, je autorem bajek pro mládež a romantických popisů venkovského života.

D: C. A. F. Hennig’s Kunstrathgeber, nach älteren und neueren Grundsätzen (etc.), J. H. (ed.), Prag–Berlin 1848.

L: Dlabač 1, s. 582; Wurzbach 8, s. 97–98; Thieme–Becker 16, s. 167–168; RSN 3, s. 677; BL 1, s. 561; Stručný historický vývoj Stavební fakulty ČVUT 1907–1995, 1996, s. 2; A. V. Velflík, Dějiny technického učení v Praze 1, 1906, s. 97–99; ČVUT 1, rejstřík, zvl. s. 150–151, 192–193, 244–245; Architekti, s. 220.

P: Archiv ČVUT, Praha, studijní programy 1788–1834.

Eva Boháčová