HELLICH Josef Vojtěch 1807–1880

Josef Vojtěch HELLICH
Narození	17. 4. 1807
Místo narození	Choltice (u Chrudimi)
Úmrtí	22. 1. 1880
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 464-465
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47215

HELLICH, Josef Vojtěch, * 17. 4. 1807 Choltice (u Chrudimi), † 22. 1. 1880 Praha, malíř, archeolog

Pocházel z rodiny správce velkostatků na Chrudimsku a ve středních Čechách Vincence H. a jeho ženy Anny, roz. Veselé. Bratr Emanuela H. (1801–1874) a Čeňka (Vincence) Antonína H. (1803–1832), absolventa AVU v Praze a uměleckého malíře pokojů.

H. absolvoval 1824 piaristické gymnázium v Praze, 1824–30 byl na pražské AVU žákem malířů prof. Josefa Berglera a Franze Ch. Waldherra, vzdělání ukončil 1830–32 na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Díky udělenému stipendiu 1836–39 podnikl studijní cestu přes Mnichov do Itálie, kde dlouhodobě pobýval, 1839 pokračoval do Francie, Anglie a Švýcarska. Zpočátku se věnoval kreslení a malbě portrétů, kromě členů rodiny je autorem podobizen Josefa Führicha, Františka Palackého nebo císaře Ferdinanda V. (pro Karolinum). 1845 vytvořil patrně nejznámější portrét Boženy Němcové. Portrétoval příslušníky české šlechty (Šlikové, Thurn-Taxisové), akvarely zachytil také jejich děti. Jeho díla jsou zastoupena v Národní galerii, Galerii hl. města Prahy ad. Od poloviny třicátých let v jeho velmi početné tvorbě převážily oltářní obrazy v duchu nazarénismu, jimiž vyzdobil např. kostely v Praze, Brně, Rychnově nad Kněžnou, Vyšším Brodě či v České Skalici a řadu dalších venkovských svatostánků. 1848 se stal zakladatelem a předsedou české Jednoty umělců výtvarných, 1876 spoluzakladatelem Křesťanské akademie v Praze (s F. J. Lehnerem), věnoval se i restaurování starého umění a byl jeho sběratelem.

Významnou součástí H. činnosti byla archeologie. Zájem o ni rozvinul při studijním pobytu v Itálii. Tam se také 1837 seznámil a spřátelil s F. Palackým, který ho 1842 prosadil do funkce kustoda osamostatněné archeologické sbírky Národního muzea jakožto prvního českého archeologa-profesionála. H. byl i členem Archeologického sboru NM v jeho prvním období (1843 až 48). Během funkce v NM sepsal první inventář archeologické sbírky (1844) a nově uspořádal její expozici, konal průzkumné cesty (1842–45). Jménem muzea prováděl 1843 první oficiální archeologické terénní výzkumy v Čechách (hroby ze starší doby bronzové u Skalska na Boleslavsku, mohyly u Poběžovic na Domažlicku). V rukopise zůstala jeho příručka české archeologie (asi 1843), v níž je v českých zemích poprvé aplikováno tehdy nové členění pravěku na dobu kamennou, bronzovou a železnou. Ilustroval archeologické příručky J. E. Vocela (1845) a první český časopis tohoto oboru Archeologické listy. Stále se však cítil především malířem a po náhlém odchodu z muzea 1847 se už k archeologii nevrátil. Připomínkou jsou kresby z nejstarších českých dějin a pověstí (Volba knížete Kroka, 1847, aj.), v nichž jako první v českých zemích vybavoval zobrazené osoby skutečnými archeologickými nálezy ze sbírky NM.

Oženil se 1843 s Annou, roz. Zelnickou (* 2. 8. 1822 Praha, † 1. 5. 1867 Praha), manželé měli třináct dětí, z nichž devět se dožilo dospělosti. Syn Vincenc Karel H. (1844–1919) byl chemikem a ředitelem továrny na skalici v Kaznějově (u Plzně). Z dalších potomků vynikli Emanuel H. (1846–1915), který pracoval jako malíř pokojů v Mnichově a dekoratér ve Vídni u Rothschildů, a Josef H. (1852–1909), akademický malíř v Mnichově. Akademickou malířkou se stala i dcera Hermína, provd. Schlägerová (1863–1952). H. ulice, v níž žil a zemřel, se nachází v Praze na Malé Straně.

L: RSN 3, s. 719; OSN 11, s. 72–75 (se soupisem díla); Wurzbach 8, s. 280–284; ÖBL 2, s. 263; Toman 1, s. 318; R. Kuchynka – J. Hofman, H. kresby musejních památek, in: Zprávy Waldesova musea 4, 1919, s. 56–63; F. X. Jiřík, Miniatura a drobná podobizna v době empirové a probuzenské v Čechách, 1930, s. 54–55, 96; H. Kubálková, František Palacký a J. V. H., in: Polabí 1966, č. 1–2, s. 8–16; V. Ryneš, Účast malířů Josefa Mánesa a J. V. H. na prvé výstavě „českých starožitností“, in: Umění 16, 1968, s. 631–633; K. Sklenář, Archeologická činnost J. V. H. v Národním muzeu (1842–1847), in: Sborník NM A, 34, 1980, s. 109–235; Sklenář, s. 216–217; NEČVU 1, s. 254 (s další literaturou); Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích…, L. Slavíček a kol. (eds.), 1, 2016, s. 405–406 (s dalším dílem a literaturou); https://cs.isabart.org/person/2822 (se soupisem díla, výstav a literatury, stav k 20. 11. 2019); http://www.payne.cz/3xS43787/HellichJosef.htm (s H. portrétem, stav k 7. 6. 2019); cs.wikipedia.org (s literaturou, stav k 7. 6. 2019).

P: SOA, Zámrsk, Sbírka matrik, řkt. f. ú. Choltice, sign. 1762, matrika nar. 1801–1829, ukn 3428, fol. 23 (Josef Vojtěch); řkt. f. ú. Zámrsk, sign. 2310, matrika nar. 1783–1810, ukn 10911, fol. 54 (Emanuel); fol. 59 (Čeněk jako Vincencius Antonín); ANM, Praha, sbírka drobných pozůstalostí; LA PNP, Praha; NG, Praha; Polabské muzeum, Poděbrady; AHMP, Archivní katalog, soupis pražského obyvatelstva (1830–1920), krabice 88, č. 232; NA, Praha, Policejní ředitelství I, Konskripce, kart. 172, obr. 269.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Karel Sklenář, Marie Makariusová