HLÍDEK Alois 1871–1945
| Alois HLÍDEK | |
 | |
| Narození | 2. 5. 1871 |
|---|---|
| Místo narození | Radomyšl (u Strakonic) |
| Úmrtí | 21. 12. 1945 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
Geodet nebo kartograf Voják nebo partyzán |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 669 |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47454 |
HLÍDEK, Alois, * 2. 5. 1871 Radomyšl (u Strakonic), † 21. 12. 1945 Praha, voják, kartograf, pedagog
Syn varhanáře Felixe H. (1831–1921) a Josefy, roz. Přibylové. Studoval českou reálku v Písku a německou v Českých Budějovicích. Poté absolvoval čtyřleté studium na pražské kadetce. Od 1896 sloužil ve Vojenském zeměpisném ústavu ve Vídni, kde se 1907 stal velitelem II. mapového oddělení. Terénní práce prováděl v Kraňsku, Tyrolsku a Bosně. Během první světové války vedl vyměřovací oddíl na srbské a později východní frontě, především v Haliči.
Po vzniku ČSR 1918 byl krátce pověřen vedením kartografického oddělení nově ustaveného vojenského velitelství v Praze, z nějž se stal 1919 Vojenský zeměpisný ústav (v čele Karel Rausch). H. převzal v hodnosti podplukovníka (od 1922 plukovník) vedení jeho topografického odboru. Věnoval se především fotogrammetrii. 1924 se habilitoval z topografie na pražském ČVUT, kde až do konce třicátých let přednášel topografii a topografická měření. 1929 odešel do výslužby. Úzce spolupracoval s vojenskými a civilními geografy. Účastnil se sjezdů slovanských geografů a etnografů v Praze (1924) a v Polsku (1927). Jeho práce vycházely zejména v ročenkách Vojenského zeměpisného ústavu a v časopisech. Oborovými hesly přispíval do Technického slovníku naučného. V Praze bydlel nejprve v Krkonošské ulici, později žil ve vilce v Kunraticích. 1910 se oženil s Kamilou, roz. Mattesovou, s níž měl syna Miroslava a dceru Luisu. Byl pohřben v rodišti.
D: Tachymetrické měření Velké Prahy, 1922; Topografické měření, 1932; Sbírka praktických úkolů v topografických mapách, 1933.
L: OSND 2/2, s. 1141; MSN 3, s. 209; KSN 5, s. 151; D. Dušátko, Vojenský zeměpisný ústav – historie, tradice a odkaz, 2004, s. 5, 8, 63, 122; J. Matúšová – I. Švehlová, Historie názvoslovných komisí, 2018, s. 7; J. Ratiborský, A. H. – voják a pedagog, in: Geodetický a kartografický obzor 65/107, 2019, č. 2, s. 38–52 (s další literaturou, foto).
P: SOA, Třeboň, sbírka matrik, řkt. f. ú. Radomyšl, matrika nar. (1867–1882), sign. 10, fol. 21.
Jiří Martínek