HLASIWETZ Heinrich Hermann 1825–1875

Heinrich Hermann HLASIWETZ
Narození	7. 4. 1825
Místo narození	Liberec
Úmrtí	8. 10. 1875
Místo úmrtí	Vídeň (Rakousko)
Povolání	Chemik nebo alchymista‎ Farmakolog nebo farmaceut‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 634
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47418

HLASIWETZ, Heinrich Hermann (též HLASIVEC, HLASIWEC, Jindřich Heřman), * 7. 4. 1825 Liberec, † 8. 10. 1875 Vídeň (Rakousko), chemik, farmaceut, pedagog

Syn lékárníka Philippa H. Absolvoval gymnázium v Praze, kde navštěvoval i hudební školu. Od 1842 studoval chemii a farmacii na univerzitách v Jeně (u Johanna Wolfganga Döbereinera a Heinricha Wackenrodera), ve Vídni a v Praze (PhMr. 1848). Ve stejném roce vstoupil během revolučního dění do studentské legie. 1849 získal doktorát z chemie a rovněž se habilitoval. 1849–51 působil na pražské univerzitě jako asistent Friedricha Rochledera. 1851 byl jmenován mimořádným a 1854 řádným profesorem na nově zřízené katedře chemie Univerzity v Innsbrucku. 1867 přestoupil na vídeňskou polytechniku (Technische Hochschule). Vedl katedru chemické technologie anorganických látek a od 1869 katedru všeobecné a analytické chemie; 1872/73 byl rektorem vídeňské polytechniky. Stal se vědeckým radou na Ministerstvu kultu a vyučování, členem Rakouské akademie věd a Bavorské akademie věd. Stál u zrodu Chemicko-fyzikální společnosti ve Vídni. Univerzita v Greifswaldu (Německo) mu udělila čestný doktorát medicíny (Dr. h. c.).

H. podnikl výzkumy v oblasti organické chemie. Pod vlivem svého učitele a přítele Rochledera se orientoval na fyziologickou chemii (dnes biochemii), která se vydělila z organické chemie počátkem čtyřicátých let 19. století. Předmětem H. vědeckého zájmu byly různé skupiny přírodních látek, např. glykosidy, třísloviny (taniny), pryskyřice, alkaloidy, sacharidy a bílkovinná tělíska. Vhodnými chemickými reakcemi je dokázal rozštěpit na látky s nižší molekulární hmotností. Z produktů štěpení lépe poznal strukturu výchozích surovin a zároveň izoloval nové látky (např. methyl-pentózu /ramnózu/, resorcin /resorcinol/ a floroglucin /floroglucinol/), dodnes používané při výrobě léčiv, kosmetiky, agrochemikálií, gumárenských produktů a výbušnin. Na H. fytochemický výzkum navázali jeho žáci, rakouští chemikové Ludwig Barth zu Barthenau a Hugo Weidel. V areálu vídeňské Technické univerzity se nachází H. busta. Oženil se 1875 s Marianne, roz. Hofferovou von Ankershofen.

D: výběr: Über das Phloretin, in: Sitzungsberichte der Kaiserlichen Akademie der Wissenschaften in Wien – mathematisch-naturwissenschaftliche Classe, Bd. 17, 1855, s. 382; Über das Quercitrin, in: tamtéž, Bd. 36, s. 401; Über das Phloroglucin, in: tamtéž, Bd. 43/II, 1861, s. 451; Über eine neue Säure aus dem Milchzucker, in: tamtéž, s. 475; Über die Beziehungen der Gerbsäuren, Glucoside, Phlobaphene und Harze, in: tamtéž, Bd. 55/2, 1867, s. 575; Über das Arbutin, in: tamtéž, Bd. 71/II, 1875, s. 481.

L: Poggendorff 1, s. 1115; 3, s. 640; RSN 3, s. 801; Wurzbach 9, s. 62; ÖAW Almanach 26, 1876, s. 211; ADB 12, s. 513–516; ÖBL 2, s. 340 (se soupisem díla a literatury); NDB 9, s. 277–278 (se soupisem díla a literatury); BL 1, s. 636; Deutsche Apotheker-Biographie, Bd. 1, W. H. Hein – H. D. Schwarz (eds.), Stuttgart 1975, s. 278–279 (se soupisem díla a literatury); de.wikipedia. org (stav k 24. 10. 2021, s literaturou).

Vojtěch Szajkó