HLAVÁČEK Matěj 1852–1897

Matěj HLAVÁČEK
Narození	25. 11. 1852
Místo narození	Košíře (Praha)
Úmrtí	6. 10. 1897
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Doprava, pošty, spoje‎ Obchod, služby, cestovní ruch‎ Významný představitel obecní správy‎ Mecenáš‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 648
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/143196

HLAVÁČEK, Matěj, * 25. 11. 1852 Košíře (Praha), † 6. 10. 1897 Praha, průmyslový podnikatel, mecenáš, komunální politik

Syn rolníka. Vyučil se řezníkem a pak vystudoval vojenskou hudební školu v Praze. Službu v rakousko-uherské armádě absolvoval jako hudebník; dosáhl hodnosti šikovatele. Po návratu z vojny pracoval na otcově usedlosti a hrál v kapele. 1878 se oženil s Marií, roz. Šmídovou. Ze svazku se narodily čtyři děti. Téhož roku byl zvolen do obecního zastupitelstva v Košířích a 1887 se stal starostou. Dal zřídit vodovod, elektrické osvětlení a kanalizaci a nechal vydláždit ulice. Postavil činžovní domy a hostinec, poblíž usedlosti Kotlářka vybudoval kruhovou cihelnu. Stal se starostou místního Sokola. H. měl výrazný podíl na tom, že 1895 byly Košíře povýšeny na město. Téhož roku odkoupil od šlechtického rodu Clam-Gallasů zámeček Klamovka na hranici Košíř a Smíchova i s okolními pozemky. Část z nich vyhradil pro novou cihelnu, zbytek proměnil v park, jemuž dominovala zahradní restaurace. Zámeček přestavěl na tančírnu. Objekty byly osvětleny elektrickým proudem z H. vlastní elektrárny. Areál, otevřený pro veřejnost 1896, se stal oblíbeným místem výletů a zábav. H. zavedl ke Klamovce pravidelnou omnibusovou linku ze smíchovského Anděla.

Za účelem zvýšení prosperity svých podniků se rozhodl vybudovat elektrickou tramvajovou dráhu ze Smíchova do Košíř. 1896 získal koncesi k výstavbě a následnému provozu; projekt financoval sám. H. dopravní společnost Elektrická dráha Smíchov–Košíře zahájila provoz 13. 6. 1897. Trať o délce 1,8 kilometru byla jednokolejná se sedmi stanicemi (U Zlatého anděla, Mozartova, Čečelička, U Zvonu, Pivovarská, Mlynářka, Klamovka). Vozidla vyrobily Ringhofferovy závody na Smíchově. Jednalo se o jednu z prvních elektrických tramvajových tratí v českých zemích. Podnikatelskými aktivitami se H. zadlužil a vyčerpal natolik, že spáchal sebevraždu. Byl pohřben na košířském hřbitově. Zbytky H. majetku zdědila jeho rodina. Restauraci na Klamovce provozoval syn, poté střídala majitele, 1932 ji odkoupil Sokol a přestavěl na tělocvičnu. Dnes zde funguje sokolovna i restaurace. Tramvajovou dráhu včetně vozidel dědicové 1900 prodali Elektrickým podnikům královského hlavního města Prahy. H. jméno nese ulice v Praze 5 a tramvaj pražského dopravního podniku.

L: P. Fojtík a kol., Fakta & legendy o pražské městské hromadné dopravě, 2010, s. 65–71; P. Fabini – D. Růžička, M. H., 2017, passim; https://www. prazskypatriot.cz (stav k 5. 11. 2021); cs.wikipedia.org (s literaturou a H. fotografií, stav k 5. 11. 2021).

P: AHMP, sbírka matrik, řkt. f. ú. Kostel sv. Fabiána a Šebestiána v Dolní Liboci, matrika nar. (1848–1856), sign. LBC N 33, fol. 40; řkt. f. ú. Kostel sv. Havla, Praha 1 – Staré Město, matrika zemř. (1871–1905), sign. HV Z10, fol. 170; NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 183, obr. 569.

Vojtěch Szajkó