HLAVÁČ Václav 1899–1987

Václav HLAVÁČ
Narození	3. 6. 1899
Místo narození	Týn nad Vltavou
Úmrtí	28. 4. 1987
Místo úmrtí	České Budějovice
Povolání	Meteorolog nebo klimatolog‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 642-643
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/59280

HLAVÁČ, Václav, * 3. 6. 1899 Týn nad Vltavou, † 28. 4. 1987 České Budějovice, meteorolog, klimatolog

Syn středoškolského profesora Václava H. a Johanny, roz. Vávrové. Absolvoval českobudějovické gymnázium a za první světové války krátce prošel vojenskou službou. Během studií na Přírodovědecké fakultě UK (RNDr. 1925 na základě disertace Vzdušné proudy ve vyšších vrstvách atmosféry nad střední Moravou) byl asistentem Stanislava Hanzlíka. 1924–48 působil v Československém státním ústavu meteorologickém v Praze, zabýval se především teplotními poměry. Starší pojednání Františka Augustina nahradil česky a německy vydanou prací Tepelné poměry hl. města Prahy I–II (1937–41), která spočívala na analýze dlouhodobých měření od 18. století. Ověřoval reálnost teplotního rekordu v terénu poté, co v únoru 1929 byla v Litvínovicích (u Českých Budějovic) naměřena teplota ‒42,2 °C. Podílel se na meteorologických a klimatologických mapách pro Atlas Republiky Československé (1935). Zaobíral se též leteckou meteorologií, mj. coby znalec počasí při vyšetřování leteckých nehod. Později se stal vedoucím klimatologického oddělení ústavu.

Po druhé světové válce čelil obvinění z kolaborace, jelikož v období protektorátu musel na základě pracovních předpisů spolupracovat s německými úřady. Ačkoliv H. prokázal svou nevinu, případ byl 1948 znovu otevřen. H. byl odsouzen podle tzv. malého retribučního dekretu k podmíněnému trestu a peněžité pokutě. Na rozsudek se vztahovala amnestie prezidenta republiky Klementa Gottwalda. Na konci čtyřicátých let se H. přestěhoval do jižních Čech. Od 1949 pracoval jako správce meteorologické stanice Rudolfov-Jivno (z této vsi pocházeli jeho rodiče) a prováděl tam měření. 1958–76 vedl meteorologickou stanici v Českých Budějovicích. Posléze se uplatnil jako klimatolog v plánovací praxi a v českobudějovickém Stavoprojektu, kde vytvářel souhrnné práce o klimatografii jižních Čech (např. v souvislosti s výstavbou přehradní nádrže Lipno), většina z nich zůstala v rukopise. 1954–60 vyučoval meteorologii a související předměty na Pedagogickém institutu v Českých Budějovicích.

Byl znalcem historických meteorologických pozorování, zejména v pražském Klementinu, a vynikajícím pozorovatelem. Po odchodu do penze se vrátil k vědecké práci; napsal studie o kolísání klimatu a 1970 dosáhl vědecké hodnosti CSc. Aktivně působil v Sokole a v odborných společnostech (čestný člen Československé meteorologické společnosti). Příležitostně se věnoval vážné hudbě; zkomponoval několik drobných skladeb.

D: výběr: Návod k meteorologickému hlášení pro všeobecnou službu povětrnostní (s G. Swobodou), 1937.

L: ČBS, s. 212; Tomeš 1, s. 463; F. Nekovář, Dr. V. H. sedmdesátníkem, in: Meteorologické zprávy 22, 1969, č. 3, s. 75–76; S. Křivancová, RNDr. V. H., CSc., pětaosmdesátníkem, in: tamtéž 37, 1984, č. 6, s. 189; táž, Za RNDr. V. H., CSc, in: tamtéž 40, 1987, č. 4, s. 128; J. Munzar – F. Vavruška, RNDr. V. H., CSc. (1899–1987) – sté výroční narození, in: tamtéž 52, 1999, č. 3, s. 82–85 (s H. bibliografií a fotografií); K. Dubec, 95. výročí narození V. H., in: Informační věstník České meteorologické společnosti, č. 2, září 1994, s. 5; J. Chvojka, Město pod Černou věží, 1992, s. 215; K. Krška – F. Šamaj, Dějiny meteorologie v českých zemích a na Slovensku, 2001, rejstřík; J. Kopáček, Encyklopedie Českých Budějovic, 2006, s. 161.

P: SOA, Třeboň, sbírka matrik, řkt. f. ú. Týn nad Vltavou, matrika nar. (1890–1903), sign. 17, fol. 250; Archiv UK, Praha, fond Matriky UK, Matrika doktorů UK VI. (1924–1927), inv. č. 6, s. 2563.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jiří Martínek