HNÍK František M. 1905–1962

František Maria HNÍK
Narození	9. 2. 1905
Místo narození	Úpice
Úmrtí	28. 4. 1962
Místo úmrtí	Olomouc
Povolání	Náboženský nebo církevní činitel‎ Spisovatel‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 687
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/69698

HNÍK, František Maria, * 9. 2. 1905 Úpice, † 28. 4. 1962 Olomouc, teolog, pedagog, spisovatel

Po gymnáziích v Hradci Králové a Rychnově nad Kněžnou vystudoval Vyšší školu sociální péče v Praze (1925) a sociologii a filozofii na Filozofické fakultě MU v Brně (PhDr. 1927). Absolvoval též Husovu československou evangelickou bohosloveckou fakultu (HČEBF) v Praze a 1927 přijal kněžské svěcení Církve československé (CČS). Jako duchovní působil 1927–31 v Náchodě, poté 1931–39 zastával funkci tajemníka pro mezinárodní a zahraniční styky v pražské Ústřední radě CČS, kam jej povolal patriarcha Gustav Adolf Procházka. V letech 1930–31 studoval H. na Meadville Theological School v Chicagu a 1934–35 na Manchester College v Oxfordu. Byl jmenován mimořádným profesorem psychologie a sociologie na Vysoké škole bohovědné CČS a jiných svobodných církví křesťanských v Praze, kde 1932–34 přednášel. 1935–36 byl farářem v náboženské obci Praha–Podolí/ Braník, 1936 se stal docentem sociologie a křesťanské sociální etiky na HČEBF. Mnichovská dohoda a počátky okupace ČSR jej zastihly v zahraničí; od 1938 byl hostem Manchester College v Oxfordu jako člen profesorského kolegia. Přednášel o Československu v Anglii a ve Skotsku, vydával časopis Spirit of Czechoslovakia a 1940 podnítil založení Společnosti anglo- -československého křesťanského přátelství. Od září 1941 do března 1945 působil ve službách Ministerstva zahraničí československé exilové vlády v Londýně; zastával funkci přednosty pro kulturní spolupráci s britskými univerzitami a církvemi. Patřil k oddaným spolupracovníkům E. Beneše. Na základě působení u československé exilové vlády se mu otevřela cesta k hledání nových modelů soužití církve a státu. Univerzita ve skotském Aberdeenu mu udělila 1942 čestný doktorát teologie.

Do Československa se vrátil v dubnu 1945 ve funkci tajemníka místopředsedy vlády Josefa Davida, byl jmenován řádným profesorem sociologie a křesťanské sociální etiky na HČEBF; 1946–47 byl děkanem této fakulty a 1950–52 prvním děkanem Husovy československé bohoslovecké fakulty (HČBF), která vznikla 1950 rozdělením HČEBF na dvě fakulty (druhou byla Komenského evangelická fakulta); 1952–54 byl proděkanem HČBF. Do 1955 zde vedl katedru sociální teologie, jeho nástupkyní byla Anežka Ebertová. 1956 byl zvolen biskupem CČS v Olomouci. Během padesátých let čelil politickému útlaku. To se projevilo na jeho zdravotním stavu, proto 1961 rezignoval na biskupskou funkci a odešel do invalidního důchodu.

Těžištěm H. práce byla sociální a ekumenická teologie; patřil k zakladatelům sociální teologie v českém prostředí. Formovalo jej doznívající hnutí katolické moderny. Promýšlel americkou sociální teologii, reprezentovanou Walterem Rauschenbuschem nebo Reinholdem Niebuhrem. Při řízení biskupského úřadu sloučil teorii s praxí. V oblasti systematické teologie se přikláněl k unitářskému pohledu na trinitární a christologické starověké dogma formulované mezi roky 325–680. Jedna z jeho prvních publikací Za lepší církví (1930) se zaobírala motivy vstupu do CČS, jejíž ideový obraz H. vyložil v knize Duchovní ideály Československé církve (1934). Habilitační spis Pohnutky dobročinnosti v křesťanství, který již 1935 vyšel knižně v ČSR a 1938 byl vydán v Oxfordu pod názvem Philantropic Motives in Christianity, se zabýval souvislostí mezi teologicko-filozofickými základy různých křesťanských vyznání a sociální službou. Tento spis je dodnes jednou z nejrozšířenějších studií na téma křesťanské diakonie v českém jazyce. V díle Církev v čase rozhodování (1956) charakterizoval H. situaci a poslání CČS v lidově demokratickém Československu. Vymezil se vůči katolické církvi konstatováním, že církev není rovnomocninou Božího království. Negativně reagoval na činnost zástupců Světové rady církví (založené 1948 v Amsterdamu), směřujících více k otázkám politickým než teologickým. Psal články a eseje do Náboženské revue církve československé, týdeníku Český zápas a dalších periodik. H. coby představitel druhé generace CČS přenesl myšlenkové dílo první generace do sociálně-etické roviny. Oženil se s Marií, roz. Urválkovou. V manželství se narodili synové Pavel (* 1927) a Tomáš (* 1933). Byl pohřben na Vokovickém hřbitově v Praze.

D: výběr: Křesťané a dnešní svět, 1938; Edvard Beneš, filosof demokracie, 1946; Mezinárodně politická situace a úsilí o mír, 1949; Církev a mezinárodní otázky, 1950.

L: ČBS, s. 215; SČF, s. 181; Tomeš 1, s. 470; J. Gabriel a kol., Česká filozofie ve 20. století 2. Biograficko-bibliografický slovník, 1995, s. 54; D. Tonzar, Vznik a vývoj novodobé husitské teologie a Církev československá husitská, 2002, s. 97–99; M. Salajka, Náboženské ideály a křesťanská angažovanost. Svědectví prof. PhDr. ThDr. h. c. F. M. H. o počátcích a původním směřování Církve československé, 2003, passim; S. Švarc, F. M. H. – protagonista sociální teologie Církve československé. Počátky sociálně etického myšlení CČS v době 1. republiky, 2003 (disertační práce, Husitská teologická fakulta UK, Praha), passim (se soupisem pramenů a literatury); D. Tonzar, Dvě výročí významných osobností CČSH. F. M. H., Miloslav Kaňák, in: Český zápas 85, 2005, č. 7, s. 1; M. Holý, F. M. H. a vybrané kapitoly z dějin CČS(H), 2015 (diplomová práce, Husitská teologická fakulta UK, Praha), passim (se soupisem pramenů a literatury); Biografický slovník Církve československé husitské, M. Jindra – M. Sladkowski (eds.), 2020, s. 154–156 (se soupisem díla, pramenů a literatury, foto); https://encyklopedie.soc.cas.cz (se soupisem díla a literatury, foto, stav k 11. 6. 2021); cs.wikipedia.org (se soupisem díla a literatury, foto, stav k 11. 6. 2021).

P: SOA, Zámrsk, sbírka matrik, matrika nar. řkt. f. ú. Úpice (1904–1907), sign. 167–7243, fol. 63.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

David Tonzar