HOFFMANN Josef František Maria 1870–1956
Josef František Maria HOFFMANN | |
Narození | 15. 12. 1870 |
---|---|
Místo narození | Brtnice |
Úmrtí | 7. 5. 1956 |
Místo úmrtí | Vídeň (Rakousko) |
Povolání |
Architekt Průmyslový výtvarník |
Citace | Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 727-728 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47520 |
HOFFMANN, Josef František Maria, * 15. 12. 1870 Brtnice, † 7. 5. 1956 Vídeň (Rakousko), architekt, designér, pedagog
Syn moravského Němce Josefa Františka Karla H. (1835–1903), dlouholetého brtnického purkmistra, a Leopoldiny, roz. Tuppy (1846–1906), z Přízřenic (dnes Brno). Mezi jeho předky patřil rovněž Silvestr Weltz, kapelník a skladatel hraběte J. N. Collalta, majitele brtnického panství, nebo jeho pradědeček František H., jeden ze zakladatelů místní bavlnářské manufaktury (K. k. priv. Baumwollwaarenfabrik des Eduard Grafen Collalto und Comp.).
H. nejprve studoval na jihlavském gymnáziu, odkud přešel patrně pod vlivem syna brtnického stavitele, jemuž o prázdninách vypomáhal, na stavební oddělení Vyšší státní průmyslové školy v Brně (1887–91). Tam patřili mezi jeho spolužáky např. Adolf Loos nebo Leopold Bauer. Po povinné roční praxi ve vojenské projekční kanceláři v bavorském Würzburgu se zapsal na vídeňskou Akademii, 1892–95 studoval u Karla Hasenauera a Otto Wagnera. Už během studia získal několik ocenění a za diplomní projekt obdržel prestižní Římskou cenu, která mu umožnila roční pobyt v Římě a jižní Itálii (1895–96). Po návratu pracoval do 1899 ve Wagnerově ateliéru. 1897 s Gustavem Klimtem, Kolomanem Moserem, Josefem Mariou Olbrichem ad. spoluzaložil umělecké sdružení Vídeňská secese. 1899 byl jmenován profesorem architektury na Uměleckoprůmyslové škole ve Vídni. Podle britského vzoru otevřel 1903 s K. Moserem a Friedrichem Wärndorferem dílny na výrobu uměleckořemeslných předmětů – Wiener Werkstätte, které zhotovovaly luxusní nábytek, keramiku, sklo, porcelán, výrobky z kůže i stříbra, bytový textil, krajky, dámské a pánské oblečení či umělé květiny. Dílny, které měly síť vlastních obchodů, v Čechách např. v Karlových Varech a Mariánských Lázních, zanikly 1932, avšak některé rakouské firmy stále využívají jejich staré návrhy (např. firma Lobmayer dodnes vyrábí sklo, firma Backhausen textilie, porcelánka Wien-Augarten kávové, čajové a jídelní sady nebo firma Wittmann nábytek).
Po první světové válce a smrti O. Wagnera se H. stal nejvyhledávanějším rakouským architektem. Proslulost si získal už několika díly z doby před válkou, zejména dvěma vilami ve vídeňské čtvrti Hohe Warte a sanatoriem v Purkersdorfu (u Vídně, 1904), založeném na puristicky jednoduché čtvercové osnově, opakující se od půdorysu až po sestavy černobílých kachliček (kvůli této stavbě získal přezdívku Quadrat /Quadratl/ Hoffmann). Příkladem komplexního uměleckého díla (Gesamtkunstwerk) byl střízlivě věcný, přitom luxusní palác manželů Stocletových ve Woluwe-Saint-Pierre v Bruselu (1905–11), inspirovaný anglickými venkovskými sídly, kde H. vytvořil nejen projekt budovy, ale navrhl i vybavení interiérů, vyrobené Dílnami (od 2009 je na seznamu světového dědictví UNESCO). Od 1902 pracoval rovněž v českých zemích. Ve venkovském sídle rodiny Primavesi v Koutech nad Desnou (1914, 1922 vyhořelo, 1924 nová stavba) převládla, zejména v interiérech, inspirace lidovým uměním. Folklorní motivy se objevily např. na dřevořezbách, keramice, malovaném nábytku, textiliích, kobercích a rovněž na domácím oblečení pro hosty, mezi něž patřil také H. se svými přáteli z okruhu Wiener Werkstätte. Také po 1918 H. nacházel klienty na Moravě (vily v Bruntále a Vrbně pod Pradědem) a svůj styl změnil: barvy, lesk a dekor hravé vídeňské moderny vystřídala strohá estetika nové věcnosti (Neue Sachlichkeit), v jejímž duchu bylo postaveno ve Vídni ještě v padesátých letech několik nájemních domů.
H. se 1898 ve Vídni oženil s kavárenskou pokladní Annou Hladíkovou (1880–1956) a spolu vychovali syna Wolfganga (1900–1969), který studoval na Uměleckoprůmyslové škole (Wiener Kunstgewerbeschule), kde H. do 1936 učil, poté odešel do USA. Manželé se 1922 rozvedli, poté se H. podruhé oženil s modelkou Karlou (Karoline) Schmatzovou (1894 až 1980). 1936 odešel do penze. Zemřel ve svém bytě na rohu ul. Salesianergasse a Rennweg a byl pohřben na vídeňském Ústředním hřbitově. Od 2006 je H. rodný dům společným pracovištěm Moravské galerie Brno a Rakouského muzea užitého umění Vídeň (Museum für angewandte Kunst).
D: výběr: venkovské sídlo P. Wittgensteina, Bergerhöhe (u Hohenbergu, Dolní Rakousko), 1899; dům pro hosty huti Poldi (dnes Hotel Hoffmann), ul. Josefa Hoffmanna 1533, Kladno, 1902; lovecká chata K. Wittgensteina, Hochreith (u Hohenbergu, Dolní Rakousko), 1906; úprava interiérů rodného domu, nám. Svobody 263, Brtnice, 1907; vila S. Berla, Husova 2, Bruntál, 1919–1920; vila F. Grohmanna, Nádražní 298, Vrbno pod Pradědem, 1920–1921; venkovský dům E. Asta, Auen-Waldpromenade 35–36, Aue (u Veldenu, Rakousko), 1924; vila L. Grohmanna, Jesenická 33, Vrbno pod Pradědem, 1929–1930; pavilon pro rakouskou expozici na bienále, Benátky (Itálie), 1934. Realizace ve Vídni (Rakousko): dvojvila K. Mosera a C. Molla, Steinfeldgasse 6–8, Geweygasse 13, 1900; vila F. V. Spitzera, Steinfeldgasse 4, 1901; vila C. Molla II, Wollergasse 10, 1906; dům H. Hochstetterové, Steinfeldgasse 7, 1906–1907; vybavení kabaretu Fledermaus (Netopýr), Kärtnerstrasse 33, 1907; vila E. Asta, Steinfeldgasse 2, Wollergasse 12, 1909; hrobka G. Mahlera, hřbitov v Grinzingu, An den langen Lüssen 33, 1911; vilová kolonie, Kaasgrabengasse 30/32, 36/38, Suttingergasse 12/14, 16/18, 1912; vila R. Primavesiho (Skywa-Primavesi), Gloriettegasse 18, 1913–1915; vila S. Knipsové, Nusswaldgasse 22, 1924; blok nájemních domů, tzv. Klose-Hof, Philippovichgasse 1 ad., 1924; blok nájemních domů, tzv. Winarsky-Hof a Otto-Haas-Hof, Stromstrasse 36–38 ad., 1924; blok nájemních domů, Laxenburgerstrasse 94, 1928–1932; sídliště Werkbundu, Veitingergasse 79–85, 1930–1932; prodejna firmy Altmann a Kühne, Graben 30, 1932 (s O. Haerdtlem); soubor nájemních domů, Silbergasse 2–4, 1951 (s J. Kalbacem).
L: výběr: J. Vybíral – H. Egger – M. Ambroz, J. H. a jeho rodný dům, 1998; A. Sarnitz, J. H. 1870–1956. Ve vesmíru krásy, 2008; J. H. – autobiografie, J. Hoffmann – P. Noever – M. Pokorný (eds.), 2009; J. H. Architektonický průvodce, P. Noever – M. Pokorný (eds.), 2010; https://encyklopedie.brna.cz; cs.wikipedia.org; de.wikipedia.org (s další literaturou, vše stav ke 12. 9. 2021); Architektenlexikon Wien 1770–1945 (dostupné z: http://www.architektenlexikon.at/de/234.htm).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Lenka Kudělková