HOFMAN Eduard 1914–1987

Eduard HOFMAN
Narození	16. 5. 1914
Místo narození	Krakov (Polsko)
Úmrtí	11. 6. 1987
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik‎ Filmař nebo filmový podnikatel‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 734-735
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/48745

HOFMAN, Eduard, * 16. 5. 1914 Krakov (Polsko), † 11. 6. 1987 Praha, tvůrce animovaných filmů, pedagog

Vystudoval architekturu na ČVUT v Praze, avšak již od mládí se zajímal o animovaný film. Během druhé světové války působil v pražském Ateliéru filmových triků (AFIT), kde se 1944 podílel na tvorbě snímku Svatba v korálovém moři, a na podzim 1945 patřil spolu s Jiřím Trnkou k zakladatelům studia Bratři v triku, jehož chod pomáhal zajišťovat a které od 1946 po Trnkově odchodu vedl. Některá jeho díla z této doby v sobě nesou propagandistické poselství poplatné době, přesto si však uchovávají vysokou uměleckou úroveň. Později krátce vedl Filmové studio Barrandov a od počátku šedesátých let působil v Československé televizi. Během své čtyřicetileté režijní a scenáristické kariéry se podílel na více než dvou stech krátkometrážních filmech či jednotlivých epizodách animovaných seriálů. Jedno z těžišť jeho tvorby představovaly filmy vycházející z pohádkového díla bratří Čapků (Povídání o pejskovi a kočičce, 1950–51), Josefa Lady (O chytré kmotře lišce, 1983) či Pavla Naumana (Pohádky o mašinkách, 1985). Věnoval se však i filmovému zpracování lidové slovesnosti (Lužickosrbské bajky, 1974). Dále se podílel na několika středo- či dlouhometrážních filmech, z nichž nejvýznamnějším je česko-francouzský snímek Stvoření světa (1957) podle předlohy francouzského kreslíře Jeana Effela. Velkou popularitu si získala i H. vytvořená postavička Pan Vajíčko, která od konce šedesátých let vystupovala v předělech mezi reklamami. Za svou tvorbu byl H. v Československu i v zahraničí oceněn. Jako herec epizodních rolí či statista se objevil v několika hraných filmech a v šedesátých letech napsal a zrežíroval kontroverzně přijatý hraný seriál Klapzubova jedenáctka (1968). Od šedesátých do osmdesátých let se podílel na organizaci festivalu filmů o umění ARSfilm Kroměříž. Významná byla i jeho pedagogická činnost na VŠUP, kde působil jako docent od počátku padesátých let.

D: filmy: Neposlušný zajíček, 1944; Zvířátka a petrovští; Pérák a SS; Hotovo, jedem!; Dárek, 1946; Andělský kabát, 1947; Říkadla; Papírové nocturno, 1949; Brigáda; Lenora, 1950; Jablůňka se zlatými jablky, 1952; Kde je Míša, 1954; Moje žena Penelopa; Jak je svět zařízen, 1955; Už je ráno; Hrajeme si, 1956; Tucet mých tatínků; Psí pohádka, 1959; Červená aerovka, 1960; Pošťácká pohádka; Lidé, bděte!; Hrnec nafoukanec; Lidé za kamerou, 1961; Modré z nebe, 1962; Doktorská pohádka, 1963; Loupežnická pohádka; Město na vodě, 1964; Hudba v oknech, 1966; Tulácká pohádka, 1972; Vodnická pohádka, 1973; Pražská domovní znamení, 1977; Šibalské pohádky, 1980; Fair play, 1982; O dlouhé lokomotivě; Nezbedné pověsti, 1985.

L: MČE 2, s. 806; ČBS, s. 218; SČSVU 3, s. 201; Tomeš 1, s. 477; Knapík, s. 102–103; V. Klusáková, Dějiny českého animovaného filmu, 2006, s. 19–20; P. Zvoníček, Klasik, který měl vytříbený vkus, in: MF DNES 8. 3. 2007, s. 6; Český animovaný film 1, 1920–1945, 2012; https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/idnes-pomohl-najit-autora-pana-vajicka.A041202_155855_domaci_ton (stav k 10. 8. 2021); cs.wikipedia.org (stav k 12. 8. 2021); http://www.csfd.cz (se soupisem filmů, stav k 12. 8. 2021); http://www.fdb.cz/ (se soupisem filmů, stav k 12. 8. 2021); Mistři českého animovaného filmu 19. Andělský kabát E. H., televizní dokument, 2003.

Tomáš Bandžuch