HOFMAN Karel 1906–1998

Karel HOFMAN
Narození	14. 9. 1906
Místo narození	Jablůnka (u Vsetína)
Úmrtí	27. 11. 1998
Místo úmrtí	Valašské Meziříčí
Povolání	Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 736-737
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/48746

HOFMAN, Karel, * 14. 9. 1906 Jablůnka (u Vsetína), † 27. 11. 1998 Valašské Meziříčí, malíř, grafik

Druhorozený syn Rudolfa H., vyučeného zámečníka a dělníka ve vítkovické měďárně, a Františky, roz. Melichaříkové. V raném dětství byl se sourozenci vychováván u babičky z matčiny strany v Mikulůvce na valašském venkově. Do školy začal chodit v Hrabůvce (č. o. Ostrava). Prvotní dojmy z valašského venkova vstoupily trvale do jeho díla. Na měšťanské škole ve Vsetíně se začal s podporou učitele kreslení věnovat plenérové kresbě. 1919–22 se učil malířem porcelánu u firmy Dohnal v rodišti. Vytvořil první portréty, které ocenil grafik a malíř Ferdiš Duša. Po vyučení nastoupil jako malíř porcelánu v dílně Aloise a malíře Bohumíra Jaroňkových v Rožnově pod Radhoštěm. Bratři podněcovali H. malířský talent, seznámili ho s malíři Františkem Ondrúškem a Janem Kobzáněm. Pod jejich vlivem vstoupil 1927 do krajinářské speciálky Otakara Nejedlého na AVU. Se školou navštívil Itálii, Německo, Rakousko a Francii, seznámil se s mistry francouzské moderny. 1932 strávil v Paříži měsíční pobyt hrazený Preislerovým stipendiem ve společnosti historika umění Václava Viléma Štecha, 1933 absolvoval AVU. Získání Římské ceny mu umožnilo pokračovat ve studiu v Itálii. Na římské Akademii krásných umění (Academia di belle arti) se zdokonalil ve figurálním malířství u Umberta Coromaldiho. Úspěch první samostatné výstavy v Salonu Bragaglia zajistil H. na další rok stipendium italské vlády. Tehdy si uvědomil specifičnost vazeb mezi figurou a krajinou. 1935 se vrátil do vlasti a pokoušel se živit jako malíř ve svobodném povolání. Těžkosti tohoto postavení H. přiměly, aby 1939 přijal profesorské místo na Škole umění ve Zlíně. S profesory Richardem Wiesnerem, Vladimírem Hrochem, Vincencem Makovským a historikem umění Albertem Kutalem vychoval žáky, z nichž mnozí později vynikli. 1952 přesídlil do Uherského Hradiště na reorganizovanou Střední uměleckoprůmyslovou školu. V období socialistického realismu zobrazoval figurální náměty z dělnického prostředí (cykly Skláři, Svářeči, Koželuzi). Od druhé poloviny padesátých let se věnoval vlastní koncepci krajinomalby, oživované figurálními motivy. 1960 se po smrti svého přítele, malíře Aloise Schneiderky, usadil v jeho domě na Soláni (č. o. Velké Karlovice). 1967 odešel do důchodu. 1976 obdržel titul zasloužilého, 1985 národního umělce.

H. malířské dílo je rozsáhlé a kvalitativně vyrovnané. Kromě portrétu a barevné litografie zasáhl do vývoje poválečného českého umění zejména jako krajinář. Po generačně starších Janu Kobzáňovi a Františku Podešvovi se společně s Antonínem Strnadlem stal největším malířem Valašska, jehož význam přesáhl hranice regionu i bývalého Československa. Jeho paleta je úsporná, mnohdy v ní převažují jednotlivé tóny, např. červeně, hnědi nebo běloby. Jeho tvorba nabývala v širokém časovém rozpětí od druhé poloviny třicátých let po léta devadesátá stále osobitějšího přízvuku. Intenzivně na něho působily opakované italské pobyty. 1976 vystavoval ve Florencii a v Bologni. Vynikajících výsledků dosáhl v realisticky pojatém portrétu. Jeden z portrétů mladší H. dcery náležel k nejkrásnějším portrétům své doby. Rafinované propojení krajiny a figur H. umožnilo věrohodně, poeticky a bez nánosu folklorismu představit lidové tradice, např. salašníky s jejich způsobem života. Monumentální freskové kompozice poučené renesančními a barokními vzory náleží k valašskému přínosu do národní výtvarné kultury (pro radnici ve Vsetíně, pro obecní úřad v rodišti, pro halu hotelu na Soláni, pro rekonstruovanou radnici v severoitalské obci Taipana).

Oženil se s učitelkou Drahomírou Macháčkovou (1915–2000), s níž vychoval dvě dcery: keramičku Marcelu, provd. Vajceovou (* 30. 11. 1941 Zlín), a herečku Drahomíru Hofmanovou (* 24. 8. 1943 Zlín), členku Národního divadla v Brně. Jeho zeti byli sochař Josef Vajce (1937–2011) a režisér Pavel Hradil (1935–1996), vnukem malíř Ondřej Vajce (1971–1993). Pohřben byl ve Valašském Slavíně v Rožnově pod Radhoštěm. V jeho domě na Soláni rodina zřídila galerii, penzion a památník K. H.

L: Toman 1, s. 351; SČSVU 3, s. 202–203; NEČVUD, s. 291; Knapík, s. 103; M. Plánka, K. H., 1979; D. Malina, Krajiny života K. H., 2008; https://cs.isabart.org (stav 22. 11. 2021); https://www.osobnostivalasska.cz/osobnost/karel-hofman/ (stav k 22. 11. 2021).

Martin Kučera