HOFMAN Karel 1906–1998

Z Biografický slovník českých zemí
Karel HOFMAN
Datum narození 14. 9. 1906
Místo narození Jablůnka (u Vsetína)
Datum úmrtí 27. 11. 1998
Místo úmrtí Valašské Meziříčí
Povolání Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik‎
Významnost D
Citace Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 736–737. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/pageid/48746

HOFMAN, Karel, * 14. 9. 1906 Jablůnka (u Vsetína), † 27. 11. 1998 Valašské Meziříčí, malíř, grafik

Druhorozený syn Rudolfa H., vyučeného zámečníka a dělníka ve vítkovické měďárně, a Františky, roz. Melichaříkové. V raném dětství byl se sourozenci vychováván u babičky z matčiny strany v Mikulůvce na valašském venkově. Do školy začal chodit v Hrabůvce (č. o. Ostrava). Prvotní dojmy z valašského venkova vstoupily trvale do jeho díla. Na měšťanské škole ve Vsetíně se začal s podporou učitele kreslení věnovat plenérové kresbě. 1919–22 se učil malířem porcelánu u firmy Dohnal v rodišti. Vytvořil první portréty, které ocenil grafik a malíř Ferdiš Duša. Po vyučení nastoupil jako malíř porcelánu v dílně Aloise a malíře Bohumíra Jaroňkových v Rožnově pod Radhoštěm. Bratři podněcovali H. malířský talent, seznámili ho s malíři Františkem Ondrúškem a Janem Kobzáněm. Pod jejich vlivem vstoupil 1927 do krajinářské speciálky Otakara Nejedlého na AVU. Se školou navštívil Itálii, Německo, Rakousko a Francii, seznámil se s mistry francouzské moderny. 1932 strávil v Paříži měsíční pobyt hrazený Preislerovým stipendiem ve společnosti historika umění Václava Viléma Štecha, 1933 absolvoval AVU. Získání Římské ceny mu umožnilo pokračovat ve studiu v Itálii. Na římské Akademii krásných umění (Academia di belle arti) se zdokonalil ve figurálním malířství u Umberta Coromaldiho. Úspěch první samostatné výstavy v Salonu Bragaglia zajistil H. na další rok stipendium italské vlády. Tehdy si uvědomil specifičnost vazeb mezi figurou a krajinou. 1935 se vrátil do vlasti a pokoušel se živit jako malíř ve svobodném povolání. Těžkosti tohoto postavení H. přiměly, aby 1939 přijal profesorské místo na Škole umění ve Zlíně. S profesory Richardem Wiesnerem, Vladimírem Hrochem, Vincencem Makovským a historikem umění Albertem Kutalem vychoval žáky, z nichž mnozí později vynikli. 1952 přesídlil do Uherského Hradiště na reorganizovanou Střední uměleckoprůmyslovou školu. V období socialistického realismu zobrazoval figurální náměty z dělnického prostředí (cykly Skláři, Svářeči, Koželuzi). Od druhé poloviny padesátých let se věnoval vlastní koncepci krajinomalby, oživované figurálními motivy. 1960 se po smrti svého přítele, malíře Aloise Schneiderky, usadil v jeho domě na Soláni (č. o. Velké Karlovice). 1967 odešel do důchodu. 1976 obdržel titul zasloužilého, 1985 národního umělce.

H. malířské dílo je rozsáhlé a kvalitativně vyrovnané. Kromě portrétu a barevné litografie zasáhl do vývoje poválečného českého umění zejména jako krajinář. Po generačně starších Janu Kobzáňovi a Františku Podešvovi se společně s Antonínem Strnadlem stal největším malířem Valašska, jehož význam přesáhl hranice regionu i bývalého Československa. Jeho paleta je úsporná, mnohdy v ní převažují jednotlivé tóny, např. červeně, hnědi nebo běloby. Jeho tvorba nabývala v širokém časovém rozpětí od druhé poloviny třicátých let po léta devadesátá stále osobitějšího přízvuku. Intenzivně na něho působily opakované italské pobyty. 1976 vystavoval ve Florencii a v Bologni. Vynikajících výsledků dosáhl v realisticky pojatém portrétu. Jeden z portrétů mladší H. dcery náležel k nejkrásnějším portrétům své doby. Rafinované propojení krajiny a figur H. umožnilo věrohodně, poeticky a bez nánosu folklorismu představit lidové tradice, např. salašníky s jejich způsobem života. Monumentální freskové kompozice poučené renesančními a barokními vzory náleží k valašskému přínosu do národní výtvarné kultury (pro radnici ve Vsetíně, pro obecní úřad v rodišti, pro halu hotelu na Soláni, pro rekonstruovanou radnici v severoitalské obci Taipana).

Oženil se s učitelkou Drahomírou Macháčkovou (1915–2000), s níž vychoval dvě dcery: keramičku Marcelu, provd. Vajceovou (* 30. 11. 1941 Zlín), a herečku Drahomíru Hofmanovou (* 24. 8. 1943 Zlín), členku Národního divadla v Brně. Jeho zeti byli sochař Josef Vajce (1937–2011) a režisér Pavel Hradil (1935–1996), vnukem malíř Ondřej Vajce (1971–1993). Pohřben byl ve Valašském Slavíně v Rožnově pod Radhoštěm. V jeho domě na Soláni rodina zřídila galerii, penzion a památník K. H.

Martin Kučera

Literatura

Reference

Citováno z „https://biography.hiu.cas.cz/index.php?title=HOFMAN_Karel_1906–1998&oldid=684385“