HOFMAN Ota 1928–1989

Ota HOFMAN
Narození	10. 4. 1928
Místo narození	Praha
Úmrtí	17. 5. 1989
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Spisovatel‎ Filmař nebo filmový podnikatel‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 738-739
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/48747

HOFMAN, Ota, * 10. 4. 1928 Praha, † 17. 5. 1989 Praha, spisovatel, filmový scenárista, dramaturg

Syn obchodního zástupce Josefa H. a jeho manželky Anny, měl staršího bratra Evžena a sestru Stellu. Vystřídal několik středních škol, 1948 maturoval na obchodní akademii v Praze. 1948/49 navštěvoval dva semestry Právnickou fakultu UK, odkud odešel na FAMU, kde 1949–53 vystudoval scenáristiku a dramaturgii u prof. Ivana Osvalda. Během studia spolupracoval na školních filmech Milana Vošmika, absolvoval scénářem k dětskému snímku Punťa a Čtyřlístek, který 1954 natočil režisér Jiří Weiss. 1953–54 působil na FAMU jako asistent. 1955 nastoupil jako scenárista a dramaturg do Filmového studia Barrandov, 1970–82 byl vedoucím dramaturgické skupiny filmů pro děti a mládež, poté pracoval jako scenárista ve svobodném povolání. V oblasti celovečerního hraného filmu debutoval převodem povídky Svatopluka Čecha Jestřáb kontra Hrdlička (1953, režie Vladimír Borský). V polovině padesátých let obrátil pozornost ke snímkům o dětech a pro děti. Nejprve s J. Weissem a Jaromírem Pleskotem adaptoval dívčí román Marie Majerové Robinsonka (1956), který později znovu scenáristicky zpracoval pro režiséra Karla Kachyňu (1974). S M. Vošmikem dosáhl úspěchu snímkem Honzíkova cesta (1956), natočeným podle stejnojmenné knihy Bohumila Říhy, jenž o rok později získal Hlavní cenu v kategorii filmů pro nejmenší děti na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Z jejich další spolupráce vzešly dobrodružně špionážní film Zpívající pudřenka (1959, podle Svatopluka Hrnčíře), moderní Pohádka o staré tramvaji (1961), adaptace dětské knihy Jana Rysky Anička jde do školy (1962) a série dětských kriminálních příběhů Volejte Martina (1965), U telefonu Martin, Martin a červené sklíčko a Martin a devět bláznů (vše 1966). Dále H. napsal scénáře (případně se podílel na scénářích) k filmům režisérů Čeňka Duby (Brankář bydlí v naší ulici, 1957; V šest ráno na letišti, 1958), Jana Valáška (Prázdniny v oblacích, 1959, podle B. Říhy; Kouzelný dům, 1960), Věry Plívové-Šimkové (Káťa a krokodýl, 1965, podle N. V. Gernětové a G. B. Jagdfelda), Oty Kovala (Lucie a zázraky, 1970; Kočičí princ, 1978), Radima Cvrčka a Zdeňka Rozkopala (Hodina modrých slonů, 1971), Ludvíka Ráži (Odysseus a hvězdy, 1976), Juraje Herze (Panna a netvor, 1978, podle Františka Hrubína) a Antonína Moskalyka (Třetí princ, 1982, podle Karla Jaromíra Erbena). Vedle dětských filmů se H. podílel na snímcích určených dospělým divákům, které se však zpravidla dotýkaly problémů dětí či života mladých lidí. Na přelomu padesátých a šedesátých let režíroval jeho scénáře Václav Gajer. Po adaptaci válečného románu Karla Ptáčníka Ročník jedenadvacet (1957) vzniklo drama z plicního sanatoria Sny na neděli (1959), budovatelský film Sedmý kontinent (1960), polemický příběh venkovského chlapce Králíci ve vysoké trávě (1961) a sportovní snímek Neklidnou hladinou (1962). Pro A. Moskalyka napsal scénář ke středometrážnímu snímku Oranžový měsíc (1962) a komedii Délka polibku devadesát (1965). Výsledkem ojedinělé spolupráce se Štěpánem Skalským byl dramatický příběh nesourodé dvojice chlapců Útěk (1967), jenž získal řadu ocenění na zahraničních festivalech (Benátky, Teherán, Cannes). Koncem šedesátých let se H. profesně sblížil s Jiřím Hanibalem, pro kterého připravil scénáře k dětským snímkům Červená kůlna (1968) a Karlovarští poníci (1971, podle Paula Schallücka) i k milostnému příběhu dospívající dívky Malé letní blues (1967, podle Václava Čtvrtka). Po nástupu tzv. normalizace nabídl ve skupině dětského filmu útočiště režiséru Karlu Kachyňovi a svým jménem přikryl scenáristickou adaptaci knihy australského spisovatele Alana Marshalla Už zase skáču přes kaluže (1970), jejímž skutečným autorem byl Husákovým režimem perzekvovaný spisovatel Jan Procházka. Následně pro Kachyňu napsal scénáře filmové balady Vlak do stanice Nebe (1972), poetického příběhu Láska (1973), pohádky Malá mořská víla (1976, podle H. Ch. Andersena), romantické komedie Setkání v červenci (1978) a válečného dramatu Poslední motýl (1990). Od padesátých let H. tvořil také pro televizi (inscenace Robinsonka, 1955; Proměny nože, 1969; Kráska a zvíře, 1971; seriály My z konce světa, 1975; Unterwegs nach Atlantis /Připoutejte se, letíme nad Atlantidou/, 1982). Zásadní význam měla jeho spolupráce s režisérem Jindřichem Polákem, jejímž výsledkem byla řada filmů a seriálů pro děti, zpravidla natáčených v koprodukci s východoněmeckými a západoněmeckými partnery (Klaun Ferdinand a raketa, 1962; Clown Ferdinand will schlafen, 1965; Pan Tau, tři série, 1970–72, 1975, 1978, film 1988; Lucie, postrach ulice, 1980; Návštěvníci, 1983; Chobotnice z druhého patra, 1986).

V autorské tvorbě se H. soustředil na dvě žánrové oblasti: moderní pohádky (někdy s vědecko-fantastickými prvky), ve kterých je svět kouzel zasazen do reality soudobého světa, a příběhy ze současného života, jejichž hrdiny jsou děti nebo mladí lidé. Mnohé scénáře upravoval do beletristické podoby. Jeho prozaická díla, ovlivněná postupy filmové a televizní scenáristiky, se vyznačovala osobitým stylem založeným na členění děje do krátkých úseků, které odpovídaly filmovým obrazům. Kombinací fantastických a realistických prvků, střídáním vypravěčských perspektiv a úsporným jazykovým projevem narušovala u dětského publika zažité čtenářské stereotypy. V několika titulech (Králíci ve vysoké trávě, Útěk, Červená kůlna) nabídla přesvědčivé psychologické portréty dětských a dospívajících hrdinů. Pod pseudonymem Ota Dvorský vydal detektivky Začarovaný kruh (1969) a Čtvrtý rozměr (1970). Jeho knihy byly přeloženy do několika světových jazyků.

H. spoluzakládal Mezinárodní festival filmů pro děti a mládež ve Zlíně (Gottwaldově) a Dětský filmový a televizní festival v Ostrově (nad Ohří), 1988–89 byl předsedou Československé národní sekce IBBY (Mezinárodní sdružení pro dětskou knihu). 1950 se oženil s Irenou, roz. Zapadlovou, s níž měl dceru Irenu a syna Ottu. 1978 získal čestné občanství města Ostrova, 1979 obdržel titul zasloužilý umělec, 1989 národní umělec.

D: Beletrie: Pohádka o staré tramvaji, 1961; Králíci ve vysoké trávě, 1962; Klaun Ferdinand a raketa, 1965; Útěk, 1966; Cesta na planetu Mikymauz; Hodina modrých slonů; Červená kůlna, 1971; Pan Tau a tisíc zázraků, 1974; Odysseus a hvězdy, 1977; Lucie a zázraky, 1980; Lucie, postrach ulice, 1984; Návštěvníci, 1985; Chobotnice z Čertovky, 1987; Dorián, 1988; Návrat na planetu Mikymauz, 1989. Ostatní práce: Několik poznámek k historii a problematice hraného filmu pro mládež, 1961.

L: MČE 2, s. 806; ČBS, s. 218; Tomeš 1, s. 477; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 262; FP, s. 144–149; SČS 1, s. 261–262 (též in: http://www.slovnikceskeliteratury.cz, s bibliografií, stav k 3. 11. 2021); http://www.otahofman90.cz (stav k 3. 11. 2021); http://www.csfd.cz (se soupisem scénářů, stav k 3. 11. 2021); http://www.fdb.cz/ (se soupisem scénářů, stav k 3. 11. 2021); https://www.filmovyprehled.cz/ (soupis námětů, scénářů a dramaturgií, stav k 3. 11. 2021); Přítel dětí, 1992; O. H., F. Šalé (ed.), 1998 (s bibliografií knižních prací a filmografií); Český hraný film III, 2001; IV, 2004; V, 2007; VI, 2010, rejstřík; Š. Hulík, Kinematografie zapomnění. Počátky normalizace ve Filmovém studiu Barrandov (1968–1973), 2011, rejstřík; O. Slanina, Poutník světem fantazie, 2018; O. H., filmový dokument, Česká televize 2018 (režie K. Smyczek).

Zdeněk Doskočil