HOHENEGGER Ludwig 1807–1864

Ludwig HOHENEGGER
Narození	8. 6. 1807
Místo narození	Memmingen (Německo)
Úmrtí	25. 8. 1864
Místo úmrtí	Těšín
Povolání	Geolog‎ Bánský odborník nebo energetik‎ Hutník nebo metalurg‎ Pedagog‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 749-750
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/66983

HOHENEGGER, Ludwig, * 8. 6. 1807 Memmingen (Německo), † 25. 8. 1864 Těšín, geolog, báňský a hutní technik, manažer

Syn advokáta Ludwiga Leonharda H. a Marie, roz. Schillingerové. Po gymnáziu v bavorském Kemptenu studoval práva a kamerální vědy na univerzitě v Mnichově. 1829–31 absolvoval Báňskou akademii ve Freibergu (Sasko). 1831 nastoupil jako inženýr v železárnách knížete Huga Františka Salm-Reifferscheidt v Blansku, kde řídil vysokopecní provoz. Zanedlouho se stal stavebním a obchodním ředitelem první vestfálské koňské železnice, potom pracoval v hutních provozech; 1834 zaměstnanec pudlovny a válcovny ve Wetteru (Porúří), 1835 vedoucí železáren a mosazárny v Nachrodtu (Vestfálsko), 1837 ředitel železáren v korutanském Wolfsbergu.

Roku 1839 přijal nabídku arcivévody Karla Habsbursko-Těšínského stát se ředitelem hutních a horních závodů Těšínské komory. Tuto funkci H. vykonával až do smrti. Jeho hlavní úkol představovala modernizace hutního provozu. Ve vysokých pecích v Třinci, Bašce (u Frýdku-Místku) a Węgierskiej Górce (dnes Polsko) nechal vystavět válcová dmychadla, čímž docílil zvýšení tlaku vzduchu v pecích. Současně byly instalovány wasseralfingenské ohřívače větru, vytápěné kychtovými plyny. Slévárny rozšířily produkci o výrobky pro strojírenství a stavebnictví. Došlo k navýšení počtu železných hamrů. Bylo zavedeno zkujňování v uzavřených prostorech, které snížilo spotřebu paliva a zvýšilo kvalitu výroby. 1852 byla založena první pudlovací pec v Ustroni (dnes Polsko), dále vznikly nové válcovací tratě (pro železné lupy a pro jemné a střední profily). V šedesátých letech 19. století byly ustroňské válcovny vybaveny parním pohonem a byly vybudovány strojírny. Podle zkušeností z Ustroně byla 1855 postavena pudlovací huť v Karlově huti v Lískovci (dnes m. č. Frýdku-Místku), která sestávala z jedenácti pudlovacích pecí vytápěných kamenným uhlím a dvou dvojitých pudlovacích pecí vytápěných plynem ze dřeva. Proběhla také modernizace lískoveckých válcoven existujících dodnes.

Provozy se potýkaly s nedostatkem železné rudy a kamenného uhlí. H. proto ve čtyřicátých letech 19. století zahájil geologický průzkum v severních Karpatech s cílem najít nová naleziště železných rud. Jeho spolupracovníky se stali žáci školy, kterou 1846 založil pro zaměstnance závodů Těšínské komory. Ti se zde seznamovali se základy geologie, mineralogie a stavby dolů tak, aby mohli zaujmout kvalifikované pozice dílovedoucích a úředníků. Výsledky H. geologického průzkumu byly promítnuty do několika publikací a map a do odkrývek železnorudných dolů na Těšínsku, v nichž se těžily zejména pelosiderity. Kamenouhelnou základnu H. rozšířil zakoupením černouhelných polí v Petřvaldě na Karvinsku (1858) a dolu Gabriela v Karviné (1862). Jeho působení ve funkci ředitele hutních a horních závodů Těšínské komory přineslo vynikající výsledky. Zisk společnosti vzrostl 1839–63 více než desetinásobně. H. měl výrazný podíl na výstavbě Košicko-bohumínské dráhy (1866–72), pro niž zpracoval první návrhy. Dráha zjednodušila a zlevnila dopravu železné rudy i surového železa z hutí v Liptově a na Spiši (Slovensko) patřících rovněž Těšínské komoře. Vytvořil také projekty Ostravsko-frýdlantské dráhy a železniční tratě spojující Frýdek s Těšínem.

H. byl nejen dobrým technikem a manažerem, ale i vědcem. Zabýval se geologickou stavbou severních Karpat, konkrétně strafigrafií beskydské křídy. 1861 vytvořil první geologickou mapu Moravskoslezských Beskyd a Ostravska s názvem Geognostische Karte der Nord-Karpathen in Schlesien und den angrenzenden Theilen von Maehren und Galizien. H. mapování dalo základ geologickým termínům, jako jsou godulské pískovce, istebňanské souvrství, štramberský jurský vápenec ad. Na mapě vyznačil hranici maximálního kontinentálního zalednění. V oblasti kolem Těšína objevil vyvřelou horninu, kterou pojmenoval teschenit; později byl přijat název těšínit. Vedle odborné knihovny shromáždil rozsáhlou sbírku geologicko-paleontologického materiálu z Těšínska, Krakovska a Pruska, kterou po jeho smrti koupila bavorská vláda. Podílel se na organizaci vědeckého života v oboru geologie a paleontologie. Byl členem spolku Werner-Verein zur geologischen Erforschung Mährens und Schlesiens, spolupracoval s Říšským geologickým ústavem ve Vídni a přispíval do jím vydávaného časopisu Berichte über die Mittheilungen von Freunden der Naturwissenschaften. V závěru života se věnoval geologickému průzkumu v okolí Krakova, kam měla expandovat těžební činnost Těšínské komory. Vědecky se zabýval též hutnictvím; soustředil se na výrobu oceli bessemerováním. Výsledky H. bádání měly praktický význam pro rozvoj moderního železárenského průmyslu a hornictví. 1864 obdržel in memoriam rytířský kříž Řádu Františka Josefa za zásluhy o rozvoj podnikání. H. jméno nesou některé fosilie. Oženil se s Carolinou, roz. Goderovou. V manželství se narodil syn Adolf Carl H. (1840–1916).

D: výběr: Notizen aus der Umgebung von Teschen, in: Berichte über die Mittheilungen von Freunden der Naturwissenschaften in Wien, Bd. 3, 1847, s. 142–145; Über die Arbeiten zur Erforschung der geologischen Verhältnisse der Umgebung von Teschen, in: tamtéž, Bd. 5, 1849, s. 115–126; Metallurgische Betrachtungen über den Sphärosiderit der Karpathen, in: Naturwissenschaftliche Abhandlungen, W. Haidinger (ed.), Bd. 3, 1849, s. 105–120; Geognostische Skizze über Schlesien und der nächsten Angrenzungen, in: Jahrbuch der k. k. geologischen Reichsanstalt, Bd. 3, 1852, s. 135–148; Erläuternder Bericht über die zu Pariser Ausstellung eingesandten Karpathen-Sphärosiderite und über die auf diese Erze basierte Eisenindustrie auf den Gütern des Erzherzogs Albrecht in Schlesien und Galizien, in: ÖZBH, Bd. 3, 1855, s. 146–148; Über die Stahlproduktion von Österreich mit besonderer Rücksicht auf die begonnene Einführung des Bessemer Prozesses, in: tamtéž, Bd. 12, 1864, s. 265–268, 273–276, 281–286, 289–291.

L: Wurzbach 9, s. 187–188; 14, s. 482–484; ADB 12, s. 671–672; Poggendorff 3, s. 648; ÖBL 2, s. 391 (se soupisem díla a literatury); BL 1, s. 665; Bílková, s. 315–318; Slezsko 4, s. 46–48; T. Pavlica, L. H., budovatel hutí a dolů na Těšínsku, in: Těšínsko 13, 1970, č. 2, s. 11–13; M. Syniawa, Biograficzny słownik przyrodników śląskich, Tom 1, Katowice 2006, s. 146–147 (se soupisem díla a literatury); Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy 1, J. Ivánek – Z. Smolka (eds.), 2013, s. 334–335; A. Uhlíř, Přírodovědec a úspěšný průmyslový manažer, in: Neviditelný pes 12. 10. 2019 (dostupné z: https://neviditelnypes.lidovky.cz); cs.wikipedia.org (se soupisem literatury a H. fotografií, stav k 19. 6. 2021); de.wikipedia.org (se soupisem literatury a H. fotografií, stav k 19. 6. 2021).

P: Archiv NTM, Praha, Sbírka rukopisů, sign. 1761.

Petr Kašing