HOJDAR Josef 1919–2000

Josef HOJDAR
Narození	6. 9. 1919
Místo narození	Kladno
Úmrtí	28. 10. 2000
Místo úmrtí	Most
Povolání	Bánský odborník nebo energetik‎ Strojař nebo elektrotechnik‎ Pedagog‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 758
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/143022

HOJDAR, Josef, * 6. 9. 1919 Kladno, † 28. 10. 2000 Most, manažer, technik, pedagog

Syn sklářského dělníka Josefa H. a Anny, roz. Petránkové. H. maturoval 1937 na kladenské reálce, poté studoval Vysokou školu strojního a elektrotechnického inženýrství ČVUT v Praze. 1939–41 byl vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen-Oranienburg. Po propuštění působil nejprve u Telegrafního stavebního úřadu v Kladně, posléze v závodě slaboproudého průmyslu v Přelouči. 1946 absolvoval druhou státní zkouškou ze strojního inženýrství a odešel za prací do severočeského hnědouhelného revíru. 1946–48 byl zaměstnán jako referent a od 1948 jako vedoucí strojního oddělení Ústředního ředitelství Severočeských hnědouhelných dolů (SHD) v Mostě. Později byl strojním referentem na báňském inspektorátu v Komořanech. Po ustavení trustů byl 1952 jmenován hlavním mechanikem trustu Most-Jih a později hlavním mechanikem kombinátu SHD. 1955–60 zastával funkci ředitele lomu Obránců míru v Komořanech. 1960 se stal technickým ředitelem a současně zástupcem generálního ředitele SHD v Mostě. Obě funkce vykonával až do 1979, kdy odešel do důchodu. H. se zasloužil o rozvoj těžby v SHD a zavádění moderní technologie těžby s elektrifikovanou dopravou. Rozvoj revíru orientoval na jeho komplexní mechanizaci.

H. se zabýval problematikou mechanizace povrchového dobývání; 1952 se podílel na přípravě výuky povrchového dobývání. Následně bylo v Mostě zřízeno detašované pracoviště ostravské Vysoké školy báňské (VŠB). Tam byl H. jmenován 1966 mimořádným profesorem v oboru zařízení pro povrchové dobývání. Na hornicko-geologické fakultě přednášel mechanizaci lomů a technologii lomového dobývání uhelných ložisek, na strojní fakultě předmět povrchové dobývací stroje. Byl členem a od 1962 předsedou státní zkušební komise pro obor povrchové dobývání ložisek a místopředsedou státní zkušební komise pro obor strojní zařízení dolů. Na ČVUT v Praze působil jako člen státní zkušební komise pro obhajoby disertačních prací v oboru transportní a zdvihací zařízení. Byl hostujícím profesorem na Báňské akademii ve Freibergu (NDR), která mu 1981 udělila čestný doktorát.

H. se stal uznávaným odborníkem v problematice techniky a technologie lomového dobývání. Získal např. vyznamenání Za zásluhy o výstavbu (1952), Československou cenu míru (1959) a Řád práce (1960). Od 1955 byl členem skupiny expertů pro oblast povrchového dobývání v socialistických státech, od 1962 členem stálé komise pro uhelný průmysl při RVHP. V rámci energetické divize Evropské hospodářské komise OSN se účastnil jako člen a zároveň vedoucí československé delegace zasedání v Ženevě a studijních cest po povrchových uhelných dolech v Evropě, Asii a USA. Pro Strojexport posuzoval dodávky československých zařízení pro povrchové doly v zahraničí. 1967–76 působil v expertní komisi pro řešení přesunu děkanského gotického chrámu v Mostě, 1979–88 byl poradcem ministra paliv a energetiky ČSSR. Člen redakčních rad časopisů Uhlí a Neue Bergbautechnik. Zabýval se též otázkami konstrukčních uzlů velkostrojů, dálkovou pásovou dopravou a technikou zakládání v úzké vazbě na technologické aspekty povrchové těžby užitkových nerostů. Byl autorem mnoha konferenčních příspěvků a odborných pojednání. V pozdním věku ještě oponoval doktorské, disertační a habilitační práce a zasedal v komisích pro jejich obhajobu na VŠB-TU v Ostravě, která mu 1994 udělila medaili Georgia Agricoly a 1999 čestný doktorát.

H. se oženil s Jiřinou, roz. Hladkou (* 1923), dcerou sociálnědemokratického politika a poslance Národního shromáždění Jaroslava Hladkého (1893–1981), s níž měl syny Josefa (* 16. 10. 1946) a Tomáše (* 1949). Josef vystudoval na VŠB obor povrchové dobývání (Ing. 1980). Pracoval v SHD, zapojil se do komunální politiky (zastupitel v Mostě) a 1996–2006 byl poslancem Parlamentu ČR za ČSSD.

D: výběr: Povrchové dobývací a zakládací stroje, 1955; Tagebaugroßgeräte und Universalbagger, Berlin 1971 (s G. Pajerem, F. Kurthem, M. Pfeiferem); Povrchové dobývací stroje I, 1983 (s F. Helebrantem); II, 1986 (s F. Helebrantem, O. Klimeckým, J. Jurmanem, H. Gondkem); Počítání dluhů minulosti, 1999 (s M. Vrbovou).

L: Prof. Ing. J. H. – 60 let, in: Uhlí 27, 1979, č. 11, s. 527; M. Vrbová, Letošní jubilea pana profesora H., in: Uhlí – Rudy – Geologický průzkum 6, 1999, 7–8, s. 48 (s H. fotografií); V. Roubíček – A. Víteček – C. Schejbal, Významné životní jubileum. Prof. Ing. J. H., Dr. h. c., in: Informátor Akademické obce VŠB-TUO 3, 1999, s. 6–7 (s H. fotografií); A. Víteček – C. Schejbal, Prof. Ing. J. H., Dr. h. c., in: Sborník vědeckých prací Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava. Řada hornicko-geologická 45, 1999, č. 1, s. 107–108; P. Kašing – M. Stonišová, Tento diplom račte přijmout. 56 osobností vědy, techniky a veřejného života čestnými doktory VŠB-TU Ostrava, 2016, s. 88; cs.wikipedia.org (stav k 9. 7. 2021); nekrology: E. Synek, Osobní zamyšlení nad odchodem mého přítele a dlouholetého spolupracovníka, pana prof. ing. H., dr. h. c., in: Uhlí – Rudy – Geologický průzkum 7, 2000, č. 11, s. 18 (s H. fotografií); J. Jiskra, Opustil nás pan prof. ing. J. H., dr. h. c., in: tamtéž, s. 19; V. Roubíček, Za prof. ing. J. H., dr. h. c., vynikajícím vysokoškolským učitelem, in: tamtéž, s. 19.

Petr Kašing