HOLAN Rovenský Václav Karel 1644–1718

Václav Karel HOLAN Rovenský
Narození	1644
Místo narození	Rovensko pod Troskami
Úmrtí	27. 2. 1718
Místo úmrtí	Valdštejn
Povolání	Spisovatel‎ Hudební skladatel‎ Hudební interpret‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 764-765
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47568

HOLAN Rovenský, Václav Karel, * 1644 Rovensko pod Troskami, † 27. 2. 1718 Valdštejn (u Turnova), varhaník, básník, hudební skladatel

Syn pekaře a městského radního Jana H. Poprvé je doložen 1662 v Rovensku jako kantor a 1664 varhaník. Poté se snad stal varhaníkem v Turnově. 1668 byl v Rovensku oficiálně jmenován kantorem a varhaníkem, 1670 též radním písařem a v těchto zaměstnáních působil do 1676. Patrně 1674 navštívil Řím s výpravou českých poutníků. 1679–80 je H. uváděn jako varhaník v Dobrovici (u Mladé Boleslavi). Následně byl doložen až 1690–94 v Praze. 1690 podepsal předmluvu svých pašijí jako obyvatel malostranského domu Arnošta Josefa z Valdštejna, což nasvědčuje, že ho do Prahy pozval jeho feudální pán. H. úkolem byla zřejmě spolupráce na tisku vlastních hymnografických děl ve staroměstské Karlově koleji. Současně však byl zaměstnán v chrámu sv. Petra a Pavla na Vyšehradě: 1690 se podepisuje jako jeho varhaník a 1693 též jako kapelník. Konec H. pražského působení není znám. 1704 se opět objevil v Rovensku, kde se zabýval různými kamenickými pracemi, mj. v obci vytesal dvoje boží muka a pro místní kostel vybudoval novou varhanní kruchtu. Asi od 1708 žil osaměle v poustevně na hradě Valdštejně, kde patrně také zemřel. Pochován byl v rovenském kostele.

Prvními H. pražskými tisky byly Pašije podle sv. Matouše (1690) a Pašije podle sv. Jana (1692), které opatřil jednohlasými nápěvy chorálního původu. Jeho hlavním dílem je Capella regia musicalis. Kaple královská zpěvní a muzikální (1694) vytištěná tamtéž. Je to jeden z největších a obsahově nejzajímavějších staročeských kancionálů, ojedinělý už značnou variabilitou dochovaných exemplářů. Jádro Kaple královské tvoří písně na svátky a slavnosti církevního roku doplněné oddílem písní o světcích. Asi polovina ze sedmi set sedmdesáti dvou zpěvních textů kancionálu je čerpána ze starších pramenů počínaje středověkem; více než sto třicet těchto převzatých písní však jsou verše v barokním stylu (zvláště devadesát šest textů od Adama Michny). Nadprůměrný byl také podíl anonymních písní jinde nedoložených: mezi nimi je množství textů pozoruhodných obsahově i stylově, které by mohly být H. dílem.

Bohatá je též hudební složka kancionálu. Všech šest set čtyřicet tři notovaných nápěvů tvoří vícehlasy barokního typu, přičemž většinu tvoří zpěvní jednohlas nebo dvojhlas nad kontinuovým basem; takto patrně H. upravoval oblíbené starší nápěvy. Převzal však také hudbu osmdesáti šesti písní Michnových, jejichž vokální čtyřhlas zčásti redukoval na dvojhlas a někde i jednohlas nad kontinuem. V kancionálu se objevily vokální čtyř- a pětihlasy bez kontinua pocházející z domácího písňového repertoáru kolem 1600. Naproti tomu H. kompozicemi jsou zřejmě čtyř- a pětihlasé vokální věty s kontinuem k významným svátkům církevního roku nebo sanktorálu. K týmž příležitostem H. složil hudebně nejosobitější útvary svého kancionálu – patnáct ritornelových písní, tj. drobných sólových árií se čtyř- až šestihlasým nástrojovým doprovodem nad kontinuovým basem. Notový záznam těchto vykomponovaných instrumentálních partů patří ke kuriozitám H. kancionálu.

L: RSN 3, s. 839; OSN 11, s. 431–432; MSN 3, s. 243; MČE 2, s. 809; HS 1, s. 454; Toman 1, s. 355; LČL 2/1, s. 234–236; Voit, s. 367; J. Kouba, Slovník staročeských hymnografů (13.–18. století), 2017, s. 135–147; http://www.knihopis.cz/ (K01458, 03107–03111; stav k 26. 2. 2021); cs.wikipedia. org (stav k 26. 2. 2021); Z. Kalista, České baroko, 1941, s. 334; J. Bužga, Capella Regia Musicalis V. K. H. R., in: ČNM – Oddíl věd společenských 124, 1955, s. 154–170; týž, H. R., představitel měšťanské hudební kultury koncem 17. století, in: Hudební věda 4, 1967, s. 420–438; A. Škarka, Půl tisíciletí českého písemnictví, 1986, s. 293–295; B. Malotín, V. K. H. R. a jeho kancionál, in: Miscellanea oddělení rukopisů a vzácných tisků 4/1, 1987, s. 85–120; L. Vrkočová, Domovem hudby, 1988, s. 182–183; E. Mikanová, Hudební kultura na valdštejnských panstvích v 17. a 18. století, in: Z Českého ráje a Podkrkonoší 8, 1995, s. 121–129; T. Volek – J. Pešková, Tzv. H. pašije, in: tamtéž, s. 139–145; V. Černý, Až do předsíně nebes. Čtrnáct studií o baroku našem i cizím, 1996, s. 306, 311–312; M. Svobodová, Interní subjekty v „nových“ písních H. kancionálu, 2006 (magisterská diplomová práce, FF MU, Brno); K. Smékalová – J. Rejnohová, Kancionál Capella regia musicalis K. H. R. a jeho místo v raněnovověké české hymnografické produkci, in: Opus musicum 44, 2012, č. 5, s. 41–61.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jan Kouba