HOLUB Drahoslav 1921–2006

Drahoslav HOLUB
Narození	6. 11. 1921
Místo narození	Kroměříž
Úmrtí	27. 9. 2006
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Filmař nebo filmový podnikatel‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 790-791
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/48764

HOLUB, Drahoslav, * 6. 11. 1921 Kroměříž, † 27. 9. 2006 Praha, režisér dokumentarista, scenárista

Pracoval 1941–45 ve Filmových ateliérech Baťa (FAB) v Kudlově (dnes součást Zlína), kde prošel všemi profesemi od laboranta až po režiséra. 1942 odmaturoval na reálném gymnáziu v Kroměříži. 1945 nastoupil jako scenárista a režisér do společnosti Krátký film (KF) Praha a působil zde až do odchodu do důchodu. Po druhé světové válce absolvoval dva semestry na pražské FAMU. Režijní debut Šest let Zlína (1945) předznamenal hlavní směr jeho práce, jímž bylo zachycení dějinných událostí formou tzv. střihového filmu. H. sestavoval archivní záběry do nové vyprávěcí kompozice, tou však manipuloval ve prospěch dobové politické ideologie. H. vnímal film v souladu s ideovými směrnicemi KSČ jako službu lidu. Od konce čtyřicátých let zasvětil nejvíce filmů tematice hornictví a hutnictví na Ostravsku. Snímky z padesátých let (např. Vítězný lid, 1949; 30 let KSČ, 1951; Přehlídka 9. května, 1956) sloužily zcela politickým účelům. Natočil sérii o studentských výměnách v rámci socialistického bloku, zapojil se do natáčení spartakiád.

Věnoval se též filmovým fejetonům a populárně-vědeckým snímkům. V prvním žánru vynikal jeho smysl pro humor, pozorování a glosátorství (např. fejetony Čtenáři a jejich svět, 1947; Po prvé do školy, 1955; Před uzávěrkou, 1959; Děvčata z centrály; Mikrofon a svět, oba 1962; Máme doma koníčka, 1966, poté 1970–72 stejnojmenný cyklus pro Československou televizi; Magiáles, 1969; Máme doma psa, 1969; Poslední dny, 1973). Jednalo se o populární sondy do rozmanitých profesí či lidských zájmů. U populárně-vědeckých děl převažoval zájem o medicínu (např. Cizopasníci, 1948; Neobyčejné laboratoře, 1956; Chraňte svůj život, 1957; Neviditelná péče, 1959; Ten, který byl mrtev, 1960; Řekni své rozhodné slovo, 1976). Potom se H. přeorientoval na fyziku a chemii, což vyjadřovala série snímků Vysoké napětí, Co víme o vzduchu, Co víme o elektřině, Pomocníci člověka a Povídání o vodě (1977–79) a posléze filmy Chemie: Halogeny; Chemie: Síra; Chemie: Soli (vše 1981) a Jak se voda proměňuje (1983).

Dále natočil filmy s místopisnou tematikou a o umění. Pracovně navštívil 1956 Jugoslávii, následně sestříhal dokumenty Setkání v Dubrovníku (1956), Bělehrad (1957) a Plitvická jezera (1957). Film Objevitelé krásy (1959) dokumentoval objev krápníkových jeskyň ve Slovenském krasu. Po návštěvě SSSR vytvořil snímky propagující Leningrad a Oděsu (Město bílých nocí, Na obzoru slunce, oba 1964). Z filmů o umění je třeba zmínit snímek Aleš (1950) o malíři Mikoláši Alšovi, životopisnou skicu Leoš Janáček (1955) a portrét malíře Maxe Švabinského Milenec léta (1972). Zamýšlel se nad osudem českého národa zobrazeným v sochařství (Sochaři národu, 1956). S použitím dobových materiálů rekonstruoval návštěvu francouzského sochaře Augusta Rodina v Praze na počátku 20. století (Rodin v Praze, 1963).

Největší přínos měly H. historické filmy týkající se druhé světové války. Ideologie v nich byla upozaděna a na konkrétních lidských příbězích byl ukázán duch doby (např. O botičkách, copánku a dudlíku, 1961; Růže a kasemata, 1962; Pohlednice pro kata, 1963; Šéf pražského gestapa, 1974; Zpráva o Terezíně, 1983). Ostatní historické filmy těžily z kombinace střihu a vyprávěcí zkratky (např. Baťa, 1966; Jak se Praha bavívala, 1967; Vědomí důstojnosti, 1978; Semena nenávisti, 1979). H. klíčové dílo představoval celovečerní střihový esej V srdci Evropy (1968), jenž přinesl objektivní pohled na dějiny ČSR. Film obdržel 1968 hlavní cenu na Dnech KF v Karlových Varech. H. byl za něj později vyloučen z KSČ. V devadesátých letech kvůli nemoci již nepracoval. Ve společnosti KF natočil přes dvě stě snímků; na filmových festivalech v Československu získal řadu ocenění.

L: nekrolog: M. Skyba, Zemřel režisér D. H., in: Lidové noviny 19. 9. 2006, s. 16; MČE 2, s. 814; ČBS, s. 222; Tomeš 1, s. 485; M. Štoll a kol., Český film. Režiséři-dokumentaristé, 2009, s. 190–194 (s H. fotografií a přehledem díla); www.csfd.cz (se soupisem díla, stav k 26. 10. 2021); www.fdb.cz (se soupisem díla, stav k 26. 10. 2021).

Vojtěch Szajkó