HORSKÝ z Horskýsfeldu František 1801–1877

	František HORSKÝ z Horskýsfeldu
	;
Datum narození	19. 9. 1801
Místo narození	Bílina
Datum úmrtí	6. 4. 1877
Místo úmrtí	Býchory (u Kolína)
Povolání	Ekonom nebo statistik‎; Odborník rostlinné výroby‎; Odborník živočišné výroby‎; Pedagog‎
Významnost	B
Citace	Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 96–98. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/136029

HORSKÝ z Horskýsfeldu, František, * 19. 9. 1801 Bílina, † 6. 4. 1877 Býchory (u Kolína), zemědělský odborník a reformátor, odborný publicista, pedagog

Prameny většinou uvádějí chybné datum narození. H. pocházel z rodiny vrchnostenských úředníků. Jeho děd Josef Kassian ze strany matky Eleonory byl schwarzenberským lesníkem v Hluboké nad Vltavou, otec Václav H. (1773–1838) působil ve službách Lobkowiczů. Po ukončení tzv. normální školy H. nastoupil do praxe na lobkowiczkém panství Vysoký Chlumec. Odtud přešel na schwarzenberské dominium v Českém Krumlově, současně absolvoval tříleté studium na vyšším ústavu pro vrchnostenské úředníky. K tomu složil též justiciární zkoušky. Dosažené vzdělání a podnikavost mu zajistily rychlý kariérní růst ve schwarzenberských službách. 1830 se stal hospodářským správcem panství Mšec (u Slaného) a díky nově zaváděným zemědělským technikám a strojům je ekonomicky povznesl. 1836 přešel na panství Libějovice (u Vodňan), kde se z pozice administrátora purkrabského úřadu postupně vypracoval na ředitele panství, inspektora a 1846 k vrcholné hodnosti hospodářského rady. Proslul zaváděním technicko-technologické modernizace rostlinné výroby (střídavé hospodaření, kultivace půdy, meliorace luk, hnojení, pěstování nových rostlinných druhů, využívání moderních strojů), současně racionalizoval chov dobytka a experimentoval s novými plemeny (alpská plemena krav, anglická plemena ovcí). Vyjma této základní výrobní struktury panství zvýšil jeho ekonomický výnos díky modernizaci lihovarnických a pivovarnických provozů (výroba lihu z brambor, spodní kvašení za studena, zavádění chmelnic po žateckém způsobu) nebo zřízení řepkové olejny či založení rozsáhlé školky ovocných stromů. Rybniční složku hospodaření pozvedl zavedením pravidelného letnění a oséváním dna krmnými plodinami. Z libějovického panství vytvořil ve své době ojedinělý funkční a výkonný agrární komplex. Inspiraci pro své novátorské postupy načerpal také během studijních cest do západní Evropy, pod jejichž vlivem zahraniční zkušenosti adaptoval na podmínky a zemědělskou tradici střední Evropy. H. zdokonalil řadu používaných zemědělských strojů, jiné vynalezl (např. řádkový secí stroj). Experimentoval s odrůdami trav, obilí, brambor, cukrovky apod., pořádal výstavy plodin, strojů a zvířectva. Byl pověřován inspekcí a reorganizováním dalších schwarzenberských panství, jeho manažerských schopností využívaly také další šlechtické rody (Lobkowiczové, Stadionové, Paarové ad.). 1846 mu byl svěřen dohled nad třiadvaceti velkostatky v Čechách. H. přístup k fungování šlechtických velkostatků, který kombinoval zemědělskou produkci s přidruženými podnikatelskými aktivitami, měl ohlas nejen v Čechách, ale v celé monarchii a v zahraničí.

Za svou práci byl odměňován spoluúčastí na podnikání, což mu vyneslo značné jmění. Postupně vyrostl ve všestranně respektovanou autoritu zemědělského poradenství. Své zkušenosti a výsledky prezentoval na výstavách po celé Evropě, jejich publicitu zajišťoval vydáváním odborných a popularizačních textů, přednášel, věnoval se osvětové činnosti, materiálně podporoval rolnictvo. Proslul rovněž tzv. polními kázáními, při nichž rolníky seznamoval s novými metodami zemědělského hospodaření. Vrcholná zemědělská organizace v Čechách, Vlastenecko-hospodářská společnost, ho zvolila svým dopisujícím a 1851 řádným členem. Z jejího popudu vznikly 1850 dvě nejstarší hospodářské školy v Čechách – v Libverdě (Děčín) a v Rábíně na libějovickém velkostatku, jejímž ředitelem byl H. až do svého penzionování 1857. Tříletá škola v Rábíně vychovávala šafáře pro velkostatky a budoucí majitele či pachtýře menších rolnických hospodářství. Pod H. vedením se ze školy stal vzorový statek, jehož prostřednictvím, spolu s dalším zřizovaným vzorovým selským hospodářstvím, H. šířil vlastní metody zemědělské práce a inovativní „manažerské“ vedení statků. Po odchodu z panských služeb se rozhodl pro privátní podnikání. 1857 si pronajal dva lobkowiczké dvory Nelahozeves a Strachov (u Kralup nad Vltavou) a mimoto participoval na nově zakládaných šlechtických cukrovarech (Liblice, Krásný Dvůr nebo Dolní Beřkovice). 1862 investoval získané finanční prostředky do vlastního velkostatku Kolín, který náležel rozlohou k větším (2 000 ha), avšak nepříliš rentabilním a zadluženým. Za cenu vysokých nákladů (mj. za rozsáhlé meliorační práce) se H. podařilo zanedbaný celek zvelebit. Rozšířil síť hospodářských budov, vystavěl nové hospodářské dvory a propojil je celoročně stabilní sítí komunikací, podél nichž dal vysázet ovocné stromky. Zakládal chmelnice, vinice, podporoval ovocnářství, včelařství a zelinářskou výrobu. Ekonomický potenciál velkostatku zvýšil modernizací kolínského pivovaru, založil olejnu, lihovar, cukrovar napojený vlečkou na státní dráhu a 1871 inicioval vznik akciové továrny na výrobu umělých hnojiv (dnes Lučební závody Kolín). V krátkém čase se H. opět podařilo, i za přispění absolventů školy v Rábíně, které dosadil do správních funkcí, vytvořit příkladně fungující agrokomplex na základě ověřených výrobně organizačních postupů. Výrazem dosaženého úspěchu se stala též stavba vlastního zámku Horskýsfeld ve stylu tudorovské novogotiky na místě bývalé myslivny v Býchorech.

Nezpochybnitelná odbornost, hospodářské výsledky, průkopnická kulturně-osvětová činnost a také všestranná publicita aktivit zajistila H. již za života místo mezi předními českými a evropskými reformátory zemědělství a propagátory moderních metod hospodaření v 19. století. Získal řadu rakouských a zahraničních ocenění. 1843 mu císař Ferdinand I. udělil zlatou Čestnou medaili za zásluhy o zvelebení rolnictví a hospodářského průmyslu. 1851 se stal rytířem Řádu Františka Josefa I. Za zásluhy v hospodářské oblasti mu byl 1863 udělen rakouský šlechtický stav s predikátem z Horskýsfeldu, 1866 dostal Řád železné koruny III. třídy, na jehož základě byl o rok později povýšen do rakouského rytířského stavu. Byl laureátem Zlaté čestné medaile za umění a vědu udělované hannoverským králem.

Oženil se v Lounech 1828 s Terezií Rödlingovou (1805–1854), dcerou lounského měšťana, 1875 pojal jako druhou manželku šlechtičnu Karolinu Hartmanovou z Hartenthalu, roz. Bossanyiovou z Bossan, a adoptoval její dceru. Z početného potomstva (devět chlapců a devět dívek) se dospělosti dožilo pouze šest H. vlastních dcer. Jeho zeť, saský důstojník Karl Heinrich sv. pán von Berlepsch, se nejdříve oženil s Terezou Horskou (1836–1859) a po její smrti s Adelinou Horskou (1840–1896). Eleonora Karla Marie (* 1846) se provdala za velkostatkáře Antonína rytíře von Mannera. Ve vedení některých rodinných podniků pokračoval H. vnuk Alfred Richter, který pocházel ze svazku H. dcery Julie (* 1828) a hospodářského ředitele Josefa Richtera. H. byl pochován v rodinné hrobce v Ovčárech na Kolínsku.

Aleš Vyskočil

Dílo

Die Fruchtwechselwirtschaft, Wien 1846; Neues Culturverfahren der Hackfrüchte insbesondere der Kartoffeln und der Zuckerrübe, 1850; Die vervollkommnete Drillkultur der Feldfrüchte besonders der Kartoffeln und Zuckerrüben auf Erdkämme, 1850; Dienstweisung über das neu einund durchzuführende Ackerungssystem an die meiner Leitung untergeben Wirthschafts-Directionen, 1853; Entgegnung auf die Angriffe des neuen Ackerbausystems, 1854; Keine Dungstätte, keine Jauchenbehälter, keine Jauchenpumpen mehr!, oder, neue Düngerbehandlung in Verbindung mit meinem neuen Ackerungs-Systeme, 1854; An die Herren Rübencultivateurs für die Unterbeřkowitzer Zuckerfabrik. Pánům pěstovatelům sázení cukrovky pro Dolnobeřkovickou cukrárnu, 1859; Střídavé hospodaření a jeho všeobecné rozšíření, 1861; Landwirthschaftliche Feldpredigten über das Nothwendigste des praktischen Ackerbaues zunächst für Kleingrundbesitzer. Rolnická polní kázání. O tom, co jest nejpotřebnější k výkonnému vzdělávání polí, hlavně majetníkům menších pozemků, 1861–1864; Střídavé hospodářství a jeho všeobecné rozšíření. Nejmocnější prostředek k rozmnožení národního bohatství a k usnadnění placení daně, odůvodněno výsledky zkušenosti. Předchůdce národní knihy O výkonném rolnictví, 1861; Návrh k urychlení pokroku v rolnictví mezi malostatkáři v Čechách a ku konečnému uskutečnění jeho, 1862; Ein Antrag zur Förderung des landwirthschaftlichen Fortschrittes bei den Kleinwirtschaften in Böhmen und zu dessen endlichen Realisirung, 1862; Musterwirthschafts-Projekte des Wirthschaftsrathes F. H. Prüfung und Beleuchtung der ihren zu Grunde liegenden Ideen und der Berechtigung zum Auftreten für dieselben enthalten in der „Politik“, Nr. 218 vom 9. August 1863 und Entgegnung des Wirthschaftsrathes F. H. entnommen aus der „Prager Morgenpost“ Nr. 236 vom 27. August und der „Bohemia“, 1863; Krátké odůvodnění návrhu k zřizování vzorných hospodářství a návod, kterak se mají zařizovati, 1863; Nové zacházení s hnojem ve spojení s mojí novou soustavou orání, 1867; Žádné hnojiště, žádné nádržky ani čerpadla na hnojnici!, aneb, Nové zacházení s hnojem ve spojení s mojí soustavou orání, 1867; Laciné a spolu přiměřeně provedené hospodářské budovy na velkostatku kolínském, 1869; Souhrn a průkaz nejúčinnějších praktických poučných prostředkův pro hospodářské ústavy a malostatkáře za účelem výnosného vedení hospodářství, 1872 (2. vyd.); Mein Streben, Wirken, meine Resultate nebst praktischen Rathschlägen zur Organisirung und Systemisirung landwirtschaftlicher Besitzungen ohne Geldvorauslage, 1873.

Literatura

RSN 3, s. 889–890
Wurzbach 9, s. 309–311
OSN 11, s. 640
A. Červený, Velkostatek Kolín, 1870
E. Reich, F. H., in: M. Michálek, Zemědělští buditelé. Sbírka životopisů mužů o zemědělství zasloužilých, 1937, s. 55–83 Z. Tempír, Zemědělské nářadí a stroje F. H., in: Vědecké práce Zemědělského muzea 18, 1978, s. 163–193
L. Skala, F. H. a české zemědělství, 1991 týž, Nadace F. H. – jeho odkaz, 1992
P. Šimůnek, F. H. Archivní prameny Kolínska, 1992 [1993], s. 27–39
Almanach českých šlechtických a rytířských rodů, 2007, s. 142–144
J. Láznička, F. H. – zemědělský vynálezce a organizátor, in: Prameny a studie 46. Osobnosti v zemědělství, 2011, s. 7–25
E. Kubů – J. Šouša, Z vrchnostenského úředníka podnikatelem: agrární komplex F. H. – příklad rodinného podnikání šedesátých a sedmdesátých let 19. století, in: Rodinné podnikání v moderní době, M. Hlavačka – P. Bek a kol. (eds.), 2018, s. 119–140.

Prameny

SOA, Litoměřice, sbírka matrik, řkt. f. ú. Bílina, matrika a index nar. (1785–1807), inv. č. 200, sign. 5/4, fol. 222

řkt. f. ú. Louny, matrika a index odd. (1818–1833), inv. č. 4922, sign. 100/14, fol. 22
SOkA, Kolín, osobní fond F. H., Adolf Richter.

Reference