ERNSTBERGER Karl 1887–1972

	Karl ERNSTBERGER
	;
Datum narození	25. 9. 1887
Místo narození	Malovice (u Stříbra)
Datum úmrtí	25. 11. 1972
Místo úmrtí	Norimberk (Německo)
Povolání	Architekt‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 19–20. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/137044

ERNSTBERGER, Karl, * 25. 9. 1887 Malovice (u Stříbra), † 25. 11. 1972 Norimberk (Německo), architekt

Starší bratr historika Antona E. (1894–1966). 1906 absolvoval stavební odbor na plzeňské reálce a odešel do Vídně na Akademii výtvarných umění, kde se stal žákem předního architekta Otto Wagnera. Patřil k nadaným studentům, už na škole bylo oceněno několik jeho návrhů. Po studiích byl zaměstnán ve vídeňském ateliéru L. Bauera. Do první světové války se podílel na projektech Rakousko-uherské banky ve Vídni, Priesnitzova sanatoria v Jeseníku či budovy Průmyslové a obchodní komory v Opavě. 1913 si s K. Koehlerem otevřeli vlastní kancelář, pro niž pracoval i jeho bratr Josef, stavitel. Uspěli v architektonických soutěžích vypsaných na budovu parlamentu v Černovicích (Bukovina) či národní knihovny a muzea v bulharské Sofii. Od 1917 navrhoval válečné pomníky v monarchii. 1918 se vrátil do Československa a spolu s bratrem Josefem založili ve Stříbře stavební kancelář, která se věnovala návrhům a realizaci veřejných budov v západních Čechách (Planá, Černošín, Slavice, Toužim, Benešovice). Od 1924 působil v Dalovicích a v nedalekých Karlových Varech postavil několik hotelů (Loib, dnes Grandhotel Central; Bad, dnes Sevastopol; Wolker) ve stylu geometrizující secese a art deco. Ve městě projektoval i několik významných vil a kostel P. Marie Utěšitelky (1929). Pro Tatranskou Lomnici navrhl spolu s B. Fuchsem sanatorium Morava. Na krušnohorském Olověném vrchu (Bleiberg) u Bublavy 1933 vyrostla podle E. plánů osmiboká rozhledna. Před válkou v severozápadních a západních Čechách – v Sokolově, Bečově, Nejdku, Ostrově, Kraslicích, Aši, Horšovském Týně a Chebu – stavěl veřejné budovy i nájemní domy. Koncem války E. karlovarský ateliér i byt zničilo spojenecké bombardování, 1946 byla rodina vysídlena do Německa a E. se usadil v bavorském Ansbachu, v jehož okolí postavil několik veřejných budov. Dožil v Norimberku, kde až do smrti pracoval v architektonické kanceláři.

Marie Makariusová

Literatura

EBL 1, s. 130
L. Zeman (ed.), Slavné vily Karlovarského kraje, 2010, rejstřík
http://www.ernstberger.atlasweb.cz/ (se soupisem dalších děl a literatury)
http://cs.wikipedia.org/wiki/Karl_Ernstberger (se soupisem dalších děl a literatury).

Prameny

Archiv AV ČR, Praha, Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in Böhmen, karton 8.

Reference