HLOŽEK Pavel 1898–1982

Pavel HLOŽEK
Datum narození	14. 4. 1898
Místo narození	Čachovice (u Nymburka)
Datum úmrtí	24. 10. 1982
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Voják nebo partyzán‎ Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 680. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/143163

HLOŽEK, Pavel, * 14. 4. 1898 Čachovice (u Nymburka), † 24. 10. 1982 Praha, malíř, účastník 1. a 2. odboje

Syn rolníka a strojmistra cukrovaru Pavla H. a Anny, roz. Brzákové. Vyučil se krejčím a 1916 byl odvelen na srbskou frontu, 1917–18 bojoval na italské frontě. Po první světové válce studoval uměleckoprůmyslovou školu v Düsseldorfu, 1922–24 malířskou školu Ferdinanda Engelmüllera v Praze, 1924–27 navštěvoval AVU u Jakuba Obrovského, přestoupil do ateliéru Maxe Švabinského, absolvoval 1929. Vytvářel akademicky pojaté portréty a impresionistické ženské akty. Původnějších výsledků dosahoval v krajinomalbě a v zátiších se zvěří. 1935 podnikl studijní cestu do Řecka, Turecka a Bulharska. Patrně z této doby pochází H. obraz Antický chrám. Byl členem Jednoty umělců výtvarných a měl své žáky (např. Jaroslava Bobka). S první ženou měl dceru Alenu. Druhá manželka, Vilemína, roz. Wobstová (1912–1992), byla po otci německého původu a měla rodinné vazby na Jabkenice (u Mladé Boleslavi), kam se manželé 1939 přestěhovali. Ze svazku se narodila dcera Jitka.

V době protektorátu H. spolupracoval s vojenským odbojem na Mladoboleslavsku. Z pověření Obrany národa a ilegálního vedení KSČ založil partyzánskou skupinu Loučeň–Jabkenice a stal se jejím velitelem. V květnu 1945 skupina operovala v okolí Jívového rybníka a obcí Rožďalovice a Ledce, pak se vydala přes Jabkenice a Mladou Boleslav na Kokořínsko a odtud do Liberce. Po válce H. velel jedné z libereckých revolučních gard; kvůli násilnému chování vůči německému obyvatelstvu musela být jeho jednotka odzbrojena československou armádou. K výtvarné aktivitě se vrátil až v Jabkenicích po skončení války. 1956 odešel s rodinou do Plzně, kde se živil jako výrobce šperků, bylo však proti němu zahájeno trestní řízení pro nedovolené podnikání. H. byl 1960 vyloučen ze Svazu československých výtvarných umělců a z KSČ. Nastoupil jako dělník do kladenských oceláren, kde 1964 utrpěl vážný úraz. Uzdravil se a následně se rehabilitoval po stránce občanské i výtvarné a vrátil se k umělecké tvorbě. Maloval spontánní, senzuálně a koloristicky pojednané krajiny. Inspiroval se dílem fauvistů a francouzských malířů Camilla Corota, Augusta Renoira, Pierra Bonnarda a Edouarda Vuillarda. Tvořil krajinářský pandán k pozdním intimním plátnům Vincence Beneše, s nímž se po 1970 přátelil. Ve figurálních motivech zobrazoval rodinné prostředí, vracel se též k partyzánské tematice. V portrétu zůstal věrný tradici, ale barevně jej rozsvítil. Dosáhl mistrovství ve věcných zátiších (např. plátno Slanina s chlebem, sedmdesátá léta 20. století). Na sklonku života ztvárnil akvarelový cyklus živých květů.

Martin Kučera

Literatura

• Toman 1, s. 343–344
• SČSVU 3, s. 176
• D. Pokorný, Obrazy P. H. k 80. narozeninám. Katalog, 1978
• J. Hlaváček, Posmrtná retrospektiva P. H. Katalog, 1983
• N. Ryklová, P. H. Malíř, partyzán a rudý gardista. Temné stránky z dějin Liberce, 2017 (bakalářská diplomová práce, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Technická univerzita, Liberec)
• https://cs.isabart.org/person/8082 (stav k 14. 9. 2021).