HORÁK Antonín 1918–2004

Antonín HORÁK
Datum narození	2. 6. 1918
Místo narození	Topolná (u Uherského Hradiště)
Datum úmrtí	29. 6. 2004
Místo úmrtí	Zlín
Povolání	Filmař nebo filmový podnikatel‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 40–41. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/143173

HORÁK, Antonín, * 2. 6. 1918 Topolná (u Uherského Hradiště),† 29. 6. 2004 Zlín, kameraman, fotograf, režisér

Syn Anny a Aloise H. začal 1932 studovat na Masarykově pokusné diferencované měšťanské škole ve Zlíně. Tam se setkal s učitelem Jaroslavem Novotným, kterému pomáhal s provozem školní fotolaboratoře a asistoval při vytváření prvních školních dokumentů pro názornou výuku. 1934 nastoupil do Baťovy školy práce, kde se vyučil obuvníkem. Následujícího roku se stal asistentem v nově založených Filmových ateliérech Baťa, 1936 asistoval Josefu Sudkovi při fotografování Zlína a baťovských závodů a začal se seznamovat s filmovou kamerou. 1941 získával první zkušenosti s animovaným loutkovým filmem díky práci na snímku Ferda Mravenec (1944) režisérky Hermíny Týrlové. 1941–42 spolupracoval se zlínskou Školou umění, fotografoval baťovskou uměleckou sbírku, dokumentoval fungování a život školy. 1942 byl totálně nasazen do továrny na výrobu obráběcích strojů a zbraní v saském Limbachu. Po válce fotografoval pražské památky pro tamní firmu F. Illek & A. Paul. 1946 se vrátil do zlínského filmového studia a začal pracovat jako kameraman. H. Týrlové pomáhal s přetočením loutkového filmu Vzpoura hraček (1946) a od 1947 jako kameraman spolupracoval s Karlem Zemanem na animovaných filmech, např. na sérii Pan Prokouk (1947–55) a na snímcích Inspirace (1949), Král Lávra (1950) a Poklad Ptačího ostrova (1952). Naposledy s K. Zemanem spolupracoval jako trikový kameraman na filmu Cesta do pravěku (1955).

Od 1958 byla jeho tvorba opět spojena s H. Týrlovou. Do konce padesátých let společně natočili dětské animované filmy Uzel na kapesníku (1958), Vláček kolejáček (1959) a Ztracená panenka (1959). Během šedesátých let se výroba filmů v jejím ateliéru postupně transformovala k ploškovému filmu. Snímek Dvě klubíčka (1962) byl posledním, který vycházel z animace trojrozměrných objektů a představoval nový směr Týrlové a H. tvorby, využívající k animaci různé předměty denní potřeby. Pracovalo se s korálky, kostkami, umělým vláknem (chemlon), plstí nebo se sklem. H. pro Týrlovou tehdy nasnímal filmy Kulička (1963), Vlněná pohádka (1964), Sněhulák (1966), Holčička nebo chlapeček (1966), Psí nebe (1967), Vánoční stromeček (1968), Korálková pohádka (1968) a Hvězda betlémská (1969).

Dosavadní zkušenosti H. zúročil v krátkém propagačním snímku Krémy Svit (1959). V průběhu šedesátých let natočil další reklamy Jawa Automatic (1963), Jawa Ideal (1963), Nová Čezeta (1963) nebo Black Decker (1968). Během působení ve studiu H. Týrlové získal možnost vytvořit vlastní animované filmy. Satirický loutkový film Alarm (1962) získal ocenění na festivalu v Lipsku. Mezi další patřil snímek Křída (1964) s filozofujícím podtextem o smyslu života, dále film natočený na motivy povídky Miloše Macourka Pozor myš! (1967), na němž H. spolupracoval s výtvarníkem Pravoslavem Radou, a surrealistický experiment Žena, růže, skřítek, zlost (1969). Později natočil absurdně modernizovanou verzi pohádky nazvanou Nová Karkulka (1980) a film Strašidlo z vesmíru (1988). Díky práci v gottwaldovských (zlínských) ateliérech získal epizodní role v dětských filmech Kočky neberem (1966) a Táňa a dva pistolníci (1967).

V ploškovém filmu, kombinovaném s kresleným, Malovánky (1970) hrály figurky a dva štětce. Během sedmdesátých let se ateliér H. Týrlové zaměřoval zejména na seriálovou tvorbu a H. se stal kameramanem např. série ploškových Pohádek z plsti (1972–74) a Příběhů kocoura Modroočka (1974–76) podle knihy Josefa Koláře. Poté se H. s Týrlovou opět vrátili k postavě Ferdy Mravence (1977). V osmdesátých letech natočili filmy Prak darebák (1982), Pohádka na šňůře (1986) a Opičí láska (1985), kde společně s Josefem Pinkavou navázali na tvorbu kombinovaného filmu.

Vedle Týrlové a Pinkavy spolupracoval H. jako kameraman s režiséry Ludvíkem Kadlečkem (např. Zajatec modré planety, 1962; Hlídač snů, 1965; Boxeři, 1966; Okružní jízda, 1968; O ptáku, který dupal, 1969; Jak ulovit mamuta, 1982), s dvojicí L. Kadleček a Zdenek Seydl (ABCD, 1970; Ber + dej, 1970; Formela, 1970; Rebus, 1970; Cirkus, 1971; Labyrint, 1971), Janem Dudeškem (Leo na prázdninách, 1966; Klec, 1969; Leo na honu, 1972; Leo u fotografa, 1973; Krajan, 1979 atd.), Garikem Sekem (Kámen a život, 1965; Kost, 1968; Perpetuum amor, 1969; Dlouhý, Široký a Bystrozraký, 1971; Tik-Tak, 1973), Jindřichem Liškou (loutkové seriály Kominárik, 1976; Lienka Anulienka, 1982–88) a animátory Milanem Šebestou (Malovánky, 1970) nebo Ladislavem Pálkou (Bolo to dávno, pradávno, 1984; Čo si hračky rozprávali, 1990).

Kromě filmu se od sedmdesátých let věnoval svéráznému zájmu, hledání prazákladů systému písma a jejich luštění prostřednictvím akrofonie. Po odchodu do důchodu 1989 se intenzivněji věnoval zkoumání původu zvukového písma a historii Slovanů a vydal knihu O Slovanech úplně jinak. Co nebylo o Slovanech dosud známo (1991). O H. vznikl v rámci cyklu Kdo je… dokumentární film Poslední Slovan (Česká televize, 1997, režie M. Janek). 2001 se konala první samostatná výstava H. fotografií v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně, kterou připravil Pavel Dias. O dva roky později byly Fotogalerií Dios uspořádány H. fotografické výstavy v Městském divadle Zlín, ve zlínském Café Archa a v pražském Ateliéru J. Sudka. O historii svého působení ve zlínských filmových ateliérech vydal H. knihu Světla a stíny zlínského filmu (2002). Jeho manželkou byla od 1950 Antonie, roz. Rozkopalová († 1979), která působila ve filmových ateliérech jako výtvarnice, s níž měl dceru Lenku (* 1951) a syna Martina (* 1956).

Vít Jakubíček

Dílo

P. Dias – P. Kosková – K. Novotná, A. H.: fotograf města Zlína, 2003; A. H. 100, V. Jakubíček – M. Richtr (eds.), 2018.

Literatura

• Z. Eliáš – B. Karásek, Rozhovor s A. H. (O A. H. s Milanem Šebestou, Ladislavem Pálkou a Ladislavem Vlkem), in: Cinepur, květen 2003, č. 27
• J. Rajlich, Přistřižená křídla, 2005, s. 323
• J. Fabián – K. Janásová – H. Ševčíková a kol., Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě, Fi-Ju, 2010, s. 60
• P. Navrátilová, Fotograf, filmař A. H. a Baťova Škola umění, 2011 (diplomová práce, Fakulta mediálních komunikací, Univerzita Tomáše Bati, Zlín)
• Ostrov umění v moři průmyslu. Zlínská škola umění (1939–1949), V. Jakubíček – Z. Kolesár (eds.), 2015, s. 5–6, 25, 56–57, 64–65, 72–73, 78, 94, 140–141, 182
• L. Zeman Spaleny – L. Zemanová, Karel Zeman a jeho kouzelný svět, 2015, s. 37, 254–255 E. Klos a kol., FA KUDLOV 1, 36–45. Kudlovská stodola. Založení a první léta filmových ateliérů ve Zlíně, 2016, passim
• L. Gregor – J. Janíková, Ateliér Hermíny Týrlové, 2016, s. 34–35, 66
• H. Pinkavová a kol., FA KUDLOV 2, 46–60. Kudlovská stodola. Filmové ateliéry ve Zlíně v poválečném období, 2017, passim
• J. Hasoň a kol., FA KUDLOV 3, 61–77. Kudlovská stodola. Filmové ateliéry v Gottwaldově-Zlíně žijí, 2018, passim
• tíž
• FA KUDLOV 4, 78–92. Kudlovská stodola. Filmové ateliéry v Gottwaldově-Zlíně se osamostatňují, 2019, passim
• www.csfd.cz (s filmografií)
• www.fdb.cz (s filmografií
• obojí stav k 31. 8. 2022).