HONZÍK Stanislav 1926–1998
| Stanislav HONZÍK | |
 | |
| Datum narození | 28. 4. 1926 |
|---|---|
| Místo narození | Plzeň |
| Datum úmrtí | 20. 5. 1998 |
| Místo úmrtí | Nový Bor |
| Povolání | Odborník sklářství nebo keramiky |
| Významnost | D |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 22. (podrobnější citace) |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/143307 |
HONZÍK, Stanislav, * 28. 4. 1926 Plzeň, † 20. 5. 1998 Nový Bor, sklářský výtvarník
Od mládí se specializoval na broušené sklo a vynikal v práci na brusném kotouči, vyučil se proto brusičem-kuličem skla u firmy Pokorný v Chrástu (u Plzně), 1943–45 byl brusičem skla ve firmě Moser v Karlových Varech. 1948 absolvoval Odbornou školu sklářskou v Kamenickém Šenově, na níž poté učil 1951–53 broušení skla. 1950–54 pracoval jako brusič a návrhář skla v národním podniku Borské sklo, 1954–60 byl členem technicko-výtvarného střediska Borského skla v Novém Boru, kde se trvale usadil. 1960–70 působil jako technolog pověřený obnovou starých sklářských technik a vývojem strojů ve Výzkumném ústavu užitkového skla v Novém Boru. 1970–75 provozoval vlastní sklářskou dílnu, v níž uskutečňoval návrhy své i nápady předních sklářských výtvarníků. Od 1975 vedl brusičskou dílnu Českého fondu výtvarných umělců. Po odchodu do důchodu (1987) se intenzivně věnoval tvorbě ve vlastní dílně, provozované v součinnosti se synem Stanislavem H. ml. (* 2. 3. 1953 Jičín), akademickým malířem, sklářským výtvarníkem a pedagogem.
Vlastní uměleckou produkci H. představil při účasti na expozicích XI. trienále v Miláně, Světové výstavy EXPO ’58 v Bruselu a na mezinárodní výstavě skla v Moskvě. V Bruselu obdržel se spolupracovníkem Josefem Rozinkem medaili za sérii umělecky vysoko ceněných drobných zvířecích plastik (zvl. ryb, ježků, býků ad.) z decentně zbarveného a hutně předtvarovaného a dobrušovaného skla, vynikajících maximálním znakovým zjednodušením a téměř sochařskou stylizací. Některé návrhy se udržely ve výrobě Ateliéru EXBOR do autorovy smrti. V šedesátých letech H. přišel s ojedinělým a tehdy nedoceněným projektem broušených váz-torz, a to emotivních ženských torz nebo kusů sugerujících dojem starých, jen zlomkovitě dochovaných předmětů. Vysoká míra stylizace a brusičské umění světové úrovně činí z jeho autorské tvorby mimořádně závažnou hodnotu českého sklářství. Za dokonalost realizace svých návrhů mu vděčily i takové osobnosti jako Ludvika Smrčková, manželé René a Miluše Roubíčkovi, Ivo Rozsypal aj.
Martin Kučera
Literatura
- A. Langhamer, Ateliér EXBOR, in: Glasrevue 46, 1991, č. 5, s. 18–20
- týž, Legenda o českém skle, 1998, s. 205
- týž, The H’s – father and son, in: New Glass Review 53, 1998, č. 1, s. 12–15
- A. Langhamer – M. Hlaveš, Sklo a světlo, 2006, s. 134–136
- NEČVUD, s. 295
- https://cs.isabart.org/person/68362 (stav k 23. 4. 2020)
- Stanislav H. ml.: A. Langhamer, Legenda o českém skle, 1998, s. 209, 265 a rejstřík
- SČSVU 3, s. 249–250
- NEČVUD, s. 295–296
- https://cs.isabart.org/person/528 (s další literaturou, stav k 23. 4. 2020).
Reference