HEPNAROVÁ Olga 1951–1975
| Olga HEPNAROVÁ | |
| Datum narození | 30. 6. 1951 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Datum úmrtí | 12. 3. 1975 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | Společnost - ostatní |
| Významnost | D |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 489. (podrobnější citace) |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/143578 |
HEPNAROVÁ, Olga, * 30. 6. 1951 Praha, † 12. 3. 1975 Praha, pachatelka hromadné vraždy
Dcera bankovního úředníka Antonína H. a zubní lékařky Anny H. Od dětství se potýkala s kázeňskými a psychickými problémy. Po pokusu o sebevraždu 1964 byla hospitalizována na psychiatrické klinice v Praze (u prof. V. Vondráčka), poté se léčila v Opařanech na Táborsku. 1966–69 se vyučila knihařkou v polygrafickém podniku Tomos. 1970–73 pracovala jako řidička v pražské Správě pošt a telekomunikací a později v Pražských komunikacích. 1970 se dopustila prvního trestného činu, když úmyslně podpálila chalupu svých rodičů na Náchodsku. Stupňující se psychické obtíže a osobní konflikty se pokusila řešit návštěvou psychiatra, kde se nesetkala s pochopením. Frustrovaná se rozhodla „pomstít společnosti“. Vypůjčila si nákladní automobil Praga RN, s nímž 10. 7. 1973 vjela v holešovické ulici Obránců míru (dnes Milady Horákové) nedaleko Strossmayerova náměstí na přeplněný chodník. Tři osoby zemřely přímo na místě, dalších pět pak v nejbližších hodinách, dnech či týdnech, téměř dvacet lidí utrpělo zranění. Byla zadržena a k úmyslnému činu se přiznala. Příprava soudního přelíčení, včetně opakovaného pachatelčina psychologického a psychiatrického zkoumání, trvala do dubna 1974. Obžalovaná neprojevila sebemenší lítost a byla Městským soudem v Praze odsouzena k trestu smrti. Žádost o milost zamítl předseda federální vlády L. Štrougal (zastupující nemocného prezidenta L. Svobodu). H. byla popravena v pankrácké věznici jako dosud poslední žena v českých dějinách. Její osud reflektoval celovečerní film Já, Olga Hepnarová (2016, v titulní roli polská herečka Michalina Olszańska).
Roman Cílek
Literatura
- R. Cílek, Oprátka za osm mrtvých, 2014
- cs.wikipedia.org (stav k 5. 6. 2020)
- https://pantharei.estranky.cz/ (stav k 5. 6. 2020).
Reference