FUSEK Eduard Jan 1901–1996

	Eduard Jan FUSEK
Datum narození	20. 12. 1901
Místo narození	Valašské Klobouky
Datum úmrtí	31. 1. 1996
Místo úmrtí	Washington, D. C. (USA)
Povolání	Ostatní průmyslová odvětví‎; Obchod, služby, cestovní ruch‎; Společnost - ostatní‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 519–520. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/38961

FUSEK, Eduard Jan, * 20. 12. 1901 Valašské Klobouky, † 31. 1. 1996 Washington, D. C. (USA), podnikatel, politik

Čtvrté ze sedmi dětí obchodníka a hoteliéra Františka F. a Anny, roz. Lucké. Za první světové války otec narukoval na frontu a F. pomáhal matce v obchodě. 1915–19 studoval na průmyslové škole ve Valašských Kloboukách (současně se vyučil obchodním příručím), 1919–21 na Vysoké škole obchodní v Praze a krátce jako mimořádný posluchač na Právnické fakultě UK. Během obchodní praxe procestoval Evropu. Na počátku dvacátých let se rodina přestěhovala na Slovensko. 1929 se v Praze oženil s Hanou, roz. Malou (1908–1994), s níž měl dvě dcery Evu (1931–1949) a Věru (* 20. 5. 1932), provd. Petersovou, pozdější herečku.

Oborem F. podnikání se stala elektrotechnika, která ho zaujala již v mládí. 1924 založil první firmu v Novém Mestě nad Váhom. 1926 přesunul obchodní aktivity do Prahy- Libně a 1932 do nových prostor na Václavském náměstí. Získal osm patentů na výrobu několika typů elektrických pojistek, vypínačů a později rozšířil výrobu o rozhlasové přijímače; patřil k velkým propagátorům tohoto média. Působil v živnostenských a obchodních spolcích, v dozorčích radách podniků (předseda Svazu radioobchodníků a Ústřední rady obchodnictva ČSR, stal se jednatelem Svazu středního průmyslu, čestným předsedou Spolku absolventů obchodních škol). 1935 založil časopisy Radioobchod a jeho německou verzi Radiohandel, Vinohradský střed a Obchod, kam pravidelně přispíval. 1945 patřil podnik k největším svého druhu v ČSR.

F. vstoupil 1918 do živnostenské strany, 1930–38 byl předsedou místní organizace na Královských Vinohradech v Praze, 1936–38 členem jejího ústředního výkonného výboru. 1938 úspěšně kandidoval do městského zastupitelstva v Praze. Po fúzi živnostenské strany s dalšími stranami v listopadu 1938 se stal členem Strany národní jednoty a v březnu 1939 krátce Národního souručenství. Za druhé světové války se aktivně zapojil do odboje, který podporoval i finančně. 1939 (s generály J. Bílým a H. Vojtou) pomáhal při přesunech československých pilotů do Polska a Velké Británie. 1941 ho zatklo a vyslýchalo gestapo, nakonec však byl propuštěn. Od října 1945 zasedal v Prozatímním národním shromáždění. Po zákazu živnostenské strany 1945 vstoupil do Československé strany lidové, za niž byl v květnu 1946 zvolen poslancem Ústavodárného národního shromáždění. Patřil k politikům, kteří po válce odmítali spolupráci s KSČ, proti níž vystupoval v Národním shromáždění i na veřejnosti. Po únoru 1948 byl stíhán a brzy s rodinou emigroval do Německa, jeho majetek v ČSR byl zkonfiskován. První léta exilu žil v Německu a ve Švýcarsku, později v Irsku a Velké Británii, od 1951 v USA, kde 1957 získal občanství. Vystřídal několik manuálních zaměstnání, od 1958 působil jako stavebně technický ředitel na Katolické univerzitě ve Washingtonu. 1968 odešel do penze. V zahraničí se účastnil exilového politického hnutí, 1948 byl krátce členem Rady zahraniční lidové strany, 1948 v Paříži obnovil živnostenskou stranu a stal se jejím prvním předsedou. Od 1949 byl členem Rady svobodného Československa (krátce i Národního výboru svobodného Československa).

V humanitární pomoci se angažoval i po odchodu do exilu (člen Československého pomocného výboru pro uprchlíky). V USA spolupracoval s krajanskými a katolickými spolky (předseda Cyrilometodějské ligy ve Washingtonu, člen Společnosti pro vědy a umění). Od 1956 organizoval protestní akce za osvobození kardinála J. Berana z vězení, po propuštění jeho návštěvu Washingtonu (1966). V USA F. patřil mezi blízké přátele spisovatelů F. Peroutky a V. Škutiny. Byl pochován v rodinné hrobce ve Valašském Meziříčí.

Lukáš F. Peluněk

Dílo

Doma a v exilu. Fragmenty vzpomínek, M. Pehr (ed.), 2009.

Literatura

ČsB 1, nestr.
M. Pehr, Z galerie exilu po druhé světové válce. E. F., in: Odkaz. Listy Masarykovy společnosti, 2004, č. 20–21, s. 42–44
J. Pelikánová – L. Reitingerová, Inventární seznam k fondu E. F., 2010, s. 2–3.

Prameny

Filozofická fakulta UP v Olomouci, Centrum pro československá exilová studia.

Reference