AMBROŽ Josef Karel 1754–1882
| Josef Karel AMBROŽ | |
| |
| Datum narození | 26. 2. 1754 |
|---|---|
| Místo narození | Český Krumlov |
| Datum úmrtí | 8. 9. 1882 |
| Místo úmrtí | Berlín (Německo) |
| Povolání |
Hudební skladatel Hudební interpret |
| Významnost | C |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, s. 75–76. (podrobnější citace) |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/39211 |
AMBROŽ, Josef Karel (též AMBROSCH, AMBROŠ, též Joseph Karl, Carl), * 26. 2. 1754 Český Krumlov, † 8. 9. 1822 Berlín (Německo), pěvec, hudební skladatel
Studoval v Praze u J. A. Koželuha. Od 1784 zpíval v divadlech v Bayreuthu, Hamburku, Hannoveru a ve Vídni. 1791 až 1811 působil jako první tenorista v berlínském Královském národním divadle, kde ztvárnil řadu významných rolí v Mozartových operách. 1811 odešel na odpočinek, ale ještě 1815 zpíval roli Adama ve Vesnickém lazebníku J. B. Schenka a na koncertě 1. 3. 1818 své zhudebnění Schillerovy Ódy na radost v latinském překladu, doprovázené dvacetičlenným mužským sborem, a Beethovenovu píseň Adelaide, op. 46. Byl členem Berliner Singakademie (1810–17). V posledních letech života vyučoval zpěvu. Současníci A. považovali za jednoho z nejlepších tenoristů, obdivovali jeho citlivý projev, správnou deklamaci italštiny a herecké schopnosti. Sám písně komponoval. Často užíval strofickou formu, variační práci na základě vlastních nebo převzatých melodií a sborový doprovod sólového partu. Pěvecké dráze se věnovala i A. dcera Wilhelmine.
Milada Jonášová, Jitka Ludvová
Dílo
Freymaurer Lieder mit Melodien (s J. M. Böheimem), 2 sv., Berlin 1793; 21 písní, in: Auswahl von Maurer Gesängen mit Melodien der vorzüglichsten Componisten, ed. J. M. Böheim, 2 sv., Berlin 1798–99.
Literatura
- M. Friedländer, Das deutsche Lied im 18. Jahrhundert. Quellen und Studien, Stuttgart – Berlín 1902
- L. Schneider, Geschichte der Oper und des königlichen Opernhauses in Berlin, Berlín 1852
- Pazdírek 1, s. 13
- OSN 2, s. 97
- HS 1, s. 27
- MGG 1, s. 586n.
- Grove 1, s. 108
- LDM 1, s. 92.
Reference
