BELCREDI Richard 1823–1902

	Richard BELCREDI
	;
Datum narození	12. 2. 1823
Místo narození	Jimramov u Žďáru nad Sázavou
Datum úmrtí	3. 12. 1902
Místo úmrtí	Gmunden (Rakousko)
Povolání	Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ‎
Významnost	B
Citace	Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 349–350. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/40766

BELCREDI, Richard, * 12. 2. 1823 Jimramov u Žďáru nad Sázavou, † 3. 12. 1902 Gmunden (Rakousko), velkostatkář, politik

Syn Eduarda hraběte B. (1786–1838) a Marie, rozené hraběnky z Fünfkirchenu (1790–1860) a bratr Egberta B. (1816–1894). 1858 se oženil s Annou rozenou von Welden (1834–1918), s níž měl syna Ludvíka (1856–1914) a dcery Marii a Karolinu. Vystudoval práva na univerzitách v Praze a ve Vídni. Po studiích se věnoval práci ve státní správě. 1848 se stal krajským komisařem v Olomouci, 1854 krajským hejtmanem ve Znojmě. Od 1860 působil jako zemský hejtman ve Slezsku. V témže roce byl zvolen do moravského zemského sněmu a následně do říšské rady. Společně s bratrem Egbertem patřil k významným exponentům strany konzervativního velkostatku na Moravě. Od 1862 vykonával funkci předsedy slezské zemské vlády v Opavě. 1863 byl pověřen vedením českého místodržitelství v Praze a v květnu 1864 místodržitelem. Zároveň byl zvolen za velkostatkářskou kurii do českého zemského sněmu a do říšské rady. Na českém zemském sněmu hlasoval pro zákon o rovnoprávnosti obou národností. 1864 mu byl udělen titul císařského tajného rady. 1865 byl jmenován státním ministrem, prozatímním policejním ministrem a současně předsedajícím ministerských konferencí. Byl považován za nadstranického politika, oceňován za konzervativnost, politickou obratnost, loajálnost a dynastickou oddanost. Byl dobrým řečníkem a hovořil stejně dobře česky jako německy. Nastupoval do úřadu za nelehkých podmínek, v době vnitropolitické krize a hrozícího konfliktu s Pruskem. Za základ své politiky považoval říjnový diplom 1860 a provedení únorové ústavy pokládal za nemožné. Odmítal jakýkoliv státoprávní dualismus, řešení vnitropolitických problémů viděl v administrativní decentralizaci a revizi kompetencí jednotlivých orgánů výkonné i zákonodárné moci. Mezi prvními kroky, které v nové funkci podnikl, bylo amnestování potrestaných v tzv. tiskových deliktech ze Schmerlingovy éry. Uskutečnil i „státní převrat“, kterým měly být vytvořeny podmínky pro případnou revizi dosavadních ústavních zákonů. Plánoval přechod od státního centralismu k autonomii prostřednictvím zrovnoprávnění rakouských národů a prosazením samosprávy království a přivtělených zemí. Zamýšlel rozčlenit habsburskou monarchii na pět historických zemí: Německé Rakousko, Čechy-Morava- Slezsko, Uhersko, Polsko-Ukrajina a jihoslovanské území. Každá z těchto zemí měla mít svůj vlastní zemský sněm. Soudržnost těchto celků měla zajišťovat federalistická říšská rada. Válečné přípravy a porážka v prusko-rakouské válce však řadu vnitropolitických změn přerušila. Nepříznivě byla podle B. řešena i otázka postavení Uherska. Trval na tom, aby vláda byla vůči národním požadavkům neutrální. Za to byl B. obviňován ze stranění slovanským národům. V únoru 1867 podal demisi. Nesouhlasil s císařským nařízením svolat ústavní říšskou radu podle únorového patentu z 1861. Potom žil zpočátku v Ženevě, později v Gmundenu. 1879 mu byl udělen Řád zlatého rouna. 1881–95 zastával úřad předsedy nejvyššího správního soudu ve Vídni. 1883–1902 byl členem panské sněmovny.

Miloš Hořejš

Dílo

Über die Wahlen zum Landtage, Wien 1867; Rede zur Volksschulgesetz- -Novelle, Wien 1883.

Literatura

OSN 3, s. 650n.
OSN 28, s. 95
MSN 1, s. 440
Brockhaus 3, s. 52
ÖBL 1, s. 66
BL 1, s. 69n.
DČŽ 1, s. 249
L. Belcredi, Fragmente aus dem Nachlasse des ehemaligen Staatsministers Grafen R. B., in: Die Kultur. Vierteljahresschrift für Wissenschaft, Literatur und Kunst 7, Wien 1906
H. Traub, Aus dem Leben und Wirken des Graffen R. B., Wien 1917
týž, Belcrediho program ministerský, in: ČČH, 1919, s. 72n.
týž, František Josef a R. B. o uherské otázce na počátku roku 1866, in: ČČH 1922, s. 185n.
týž, Jak se stal hrabě B. předsedou rakouským, in: ČČH, 1929, s. 105n.
Z. V. Tobolka, Politické dějiny československého národa od roku 1848 až do dnešní doby, 1932–1937, passim
W. Mertal, Graf R. B. (1823–1902). Ein Staatsmann aus dem Österreich Kaiser Franz Josephs (nepublikovaná disertace), Wien 1962
Das österreichische Parlament von 1848–1966, Wien 1965, s. 23 a 68
A. Okáč: Rakouský problém a list Vaterland 1860–1871, sv. 1, 2, 1970, passim
O. Urban, Česká společnost 1848–1918, 1982, passim.

Prameny

Písemná pozůstalost v MZA Brno.

Reference