DREYSCHOCK Raimund 1824–1869
| Raimund DREYSCHOCK | |
| Datum narození | 30. 8. 1824 |
|---|---|
| Místo narození | Žáky u Čáslavi |
| Datum úmrtí | 6. 2. 1869 |
| Místo úmrtí | Stötteritz u Lipska (Německo) |
| Povolání |
Hudební skladatel Hudební interpret |
| Významnost | D |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/45860 |
DREYSCHOCK, Raimund (též DREYŠOK, Raymund), * 30. 8. 1824 Žáky u Čáslavi, † 6. 2. 1869 Stötteritz u Lipska (Německo), houslista
Hru na housle studoval 1834–40 na pražské konzervatoři u Bedřicha (Friedricha) Pixise, poprvé sólově vystoupil 1842 v Kutné Hoře. 1850 odešel do Lipska, tam působil jako druhý koncertní mistr orchestru ve spolku Gewandhaus (prvním koncertním mistrem byl F. David) a profesor houslové hry na konzervatoři, kde se stal nástupcem J. Joachima. Díky D. byl na lipskou konzervatoř přijat jeho o mnoho let mladší nevlastní bratranec Z. Fibich (studoval 1865–67). D. vystupoval též spolu s bratrem, klavíristou Alexandrem D. (1818–1869). S úspěchem hostoval dvakrát v Praze. 1858 hrál na pozvání pražské konzervatoře ve Stavovském divadle v rámci oslav čtyřicátého výročí založení Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách (Koncert pro housle F. Davida) a 1866, opět na pozvání konzervatoře, v sále Konviktu houslový part v Septetu L. van Beethovena. U příležitosti D. druhého pražského hostování s ním vedení pražské konzervatoře vyjednávalo, aby nastoupil na místo profesora po zesnulém M. Mildnerovi. D. odmítl, na místo byl vypsán konkurs, z nějž vyšel vítězně A. Bennewitz. 1851 se D. oženil s Elisabethou, roz. Noseovou (* 12. 3. 1832 nebo 1834 Kolín nad Rýnem, Německo, † ?. 7. 1911 Kolín nad Rýnem, Německo), koncertní altistkou, vystupující především v Gewandhausu. 1867 založila v Lipsku soukromý pěvecký ústav, který po manželově smrti přeložila do Berlína. Syn Felix D. (* 27. 12. 1860 Lipsko, Německo, † 1. 8. 1906 Berlín, Německo) byl klavírista a autor drobných klavírních skladeb a písní, vyučoval v Berlíně na Sternově konzervatoři.
Vlasta Reittererová
Literatura
- O. Paul, Handlexikon der Tonkunst, Leipzig 1873, s. 274
- Wurzbach 3, s. 383
- OSN 8, s. 24
- P. Frank – W. Altmann, Kurzgefaßtes Tonkünstler-Lexikon, Wilhelmshaven 1936, s. 133
- Riemann (1929), s. 428
- Pazdírek 3, s. 838
- HS 1, s. 266
- MGG 5, sl. 1425–1426
- Grove 7 (2001), s. 594
- R. Flotzinger (ed.), Oesterreichisches Musiklexikon 1, Wien 2002, s. 347
- LDM 1, s. 505–506
- E. Meliš, in: Lumír 7, 1857, s. 1145
- A. Ehrlich, Celebrated Violinists, Past and Present Robin H. Legge (ed.), London 1897
- J. Branberger, Konzervatoř hudby v Praze, 1911 (soupis žáků, rejstřík)
- A. Richter, Aus Leipzigs musikalischer Glanzzeit. Erinnerungen eines Musikers, Lehmstedt 2004 (autobiografie, zvl. kapitola Das Gewandhausund Theaterorchester unter Carl Reinecke, 1860–1895).
Reference