ECK Adam 1604–1664
| Adam ECK | |
 | |
| Datum narození | 1604 |
|---|---|
| Místo narození | Cheb |
| Datum úmrtí | 1664 |
| Místo úmrtí | Cheb |
| Povolání |
Představitel řemesel nebo cechů Umělecký řemeslník |
| Významnost | D |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 514–515. (podrobnější citace) |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/46162 |
ECK, Adam, * 1604 Cheb, † 1664 Cheb, řezbář
Jeden z hlavních představitelů techniky chebské reliéfní intarzie (kombinace intarzie a reliéfní řezby), původem z rozvětvené rodiny chebských řezbářů a truhlářů, děd Petr E. (* 1531), řezbář a truhlář, se přestěhoval z Norimberka do Chebu. E. byl synem Erharda E. a Kateřiny, roz. Mühlpeterové. Pocházel ze čtrnácti dětí, z nichž několik bratří (Pavel, Lorenz a Wolfgang) se také věnovalo řezbářství. Podle účetních knih E. pracoval pro purkmistra Adama Schmidela, dostával objednávky od šlechty české (Rudolf Colloredo, Sezima z Vrtby, Antonín Losy z Losinthalu, svob. pán Skuhrovský ad.) i německé. Záznamy z 1651–52 dokládají také objednávky od rakouského arcivévody Leopolda Viléma. E. pracoval i na zakázkách pro švédské velitele, Axela von Löwena, generála Karla Gustava Wrangela a generála Görana Paykulla, jenž byl velitelem švédského obležení Olomouce. K E. nejcennějším pracím patří Pašijový cyklus pěti desek (Kunstgewerbemuseum se sídlem v Berlíně-Köpenicku), reliéf Sv. Jiří (chrámová pokladnice v Altöttingu), hrací kazeta (Österreichisches Museum für angewandte Kunst ve Vídni) s jezdeckým jemně řezaným portrétem Ferdinanda III. jako vítěze bitvy u Nördlingen. Portrét patřil k vrcholům E. řezbářského umu. Řada prací spojovaných s jeho dílnou se dostala do švédských sbírek (např. zámek Skokloster u Stockholmu). Na českém území nebyla dosud zaznamenána žádná E. signovaná práce, z jeho dílny však vyšel kabinet (Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze). Svá hodnotná díla zpravidla signoval plným jménem Adam Eck à Egra. Měla jemnou řezbu, s uplatněním poněkud robustnějších proporcí. Kompozice, tvořené na základě grafických předloh, byly členité, formát zaplněný. Dílo mělo celistvě sochařský charakter, reflektující barokně dynamickou nadsázku, přičemž kvalitou zakolísalo jen při dílenské spoluúčasti.
Marie Mžyková
Literatura
- Toman 1, s. 193
- NEČVU 1, s. 156–157
- Thieme – Becker 10, s. 316 H. Sturm, Egerer Reliefintarsien, München – Prag 1961
- H.-O. Boström, Ett Eger-skåp på Skokloster. En ikonografisk studie, Stockholm 1972
- týž, Fünf Kabinettschränke des 17. Jahrhunderts im schwedischen Besitz, Uppsala 1975
- J. Lencová, Ještě k předlohám chebských intarsií, in: Umění 39, 1981, č. 4, s. 363–366
- M. Mžyková, Chebská reliéfní intarzie a grafika, 1986
- táž, Chebské reliéfní intarzie 1630–1730, kandidátská disertace, Ústav dějin umění ČSAV Praha, 1990
- J. Voigt, Reliefintarsien aus Eger für die Kunst-Kammern Europas, Halle a. d. Saale 1999.
Reference