GRABINGER Josef Vilém 1806–1852

Josef Vilém GRABINGER
Datum narození	30. 1. 1806
Místo narození	Vyšehrad (Praha)
Datum úmrtí	10. 9. 1852
Místo úmrtí	Praha
Jiná jména	Krapinský
Povolání	Divadelní interpret nebo herec‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 710. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/46520

GRABINGER, Josef Vilém (též Vilím, pseud. Krapinský), * 30. 1. 1806 Vyšehrad (Praha), † 10. 9. 1852 Praha, herec

Syn pražského malíře karet. Divadelní dráhu začínal v ochotnickém Švestkově divadle u sv. Mikuláše na Starém Městě, kde se hrálo německy, a od 1825 vypomáhal jako volontér v českých představeních ve Stavovském divadle. 1829 byl angažován a jeho profesionální kariéra zůstala spjata s touto scénou; účinkoval v německém provozu a v českých představeních majících ještě poloochotnický ráz. Nadto hrál Novém divadle v Růžové ulici (1842–45), zbudovaném a provozovaném ředitelem Stavovského divadla J. A. Stögerem a původně určeném jen pro česká představení. Od 1833 byl ženat s Petronillou Schifferovou. Z jejich dětí se jako herečka uplatnila dcera Josefina (1835–1862 Praha). Mladší Anna (* 19. 11. 1838), která se stala operní zpěvačkou (sopranistka), opustila 1862 s manželem, basistou K. Hertschem, Prahu a její další osudy nejsou známy. G. byl pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze.

Od počátku angažmá zastával role otců, pro něž měl zjev zralého muže. Vedle důstojných starců a vznešených postav byl obsazován do rolí intrikánů. V německých představeních se dostával vzácněji k velkým rolím, např. v dramatech Shakespearových (Tybalt, Romeo und Julia; král Claudius, později Polonius, Hamlet; hrabě Gloster, König Lear), Schillerových (Octavio Piccolomini, Wallenstein; Miller, Kabale und Liebe) či v současných (Zdenko von Borotin, F. Grillparzer: Die Ahnfrau). Stal se však oporou českojazyčných představení, ve třicátých letech 19. století byl přední silou teprve se utvářejícího českého souboru, k jehož profesionalizaci přispěl jevištní zkušeností. K přednostem jeho projevu patřila jevištní mluva s pregnantní deklamací a dobrou češtinou. Rozpětí výrazového rejstříku prokazoval v široké škále rolí: hrál milovníky, mladistvé hrdiny (Jaroslav, J. N. Štěpánek: Jaroslav a Blažena; Zdeněk Zásmucký, V. K. Klicpera: Blaník), násilníky i komické figury v dobových fraškách, které mu vynesly velkou popularitu (Jehlička, později Potěh, J. N. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus; Paleček, A. Bäuerle: Paleček na cestách v Brně a ve Vídni). Jeho nejvlastnější doménou byl tzv. charakterní obor. Vytvářel v něm role komické, jako byli např. Trufaldino (C. Goldoni: Sluha dvou pánů), postavy Klicperovy (Koliáš v Divotvorném klobouku; Sosnomil ve hře Jan za chrta dán; titulní role v Rohovín Čtverrohý) a Tylovy (Andreas Jammerweil ve Fidlovačce; Vocilka ve Strakonickém dudákovi; Nožejček v Tvrdohlavé ženě; Sekáček v Paní Marjánce). Neméně zdatně a úspěšně ztělesňoval vážné a tragické role v klasickém repertoáru (Shakespearův Othello, Macbeth, Lear, Shylock v Kupci benátském; Schillerův Franc v Loupežnících či Albrecht z Valdštejna) i v soudobé dramatice (Opat, J. K. Tyl: Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři; Šimon Lomnický z Budče, J. J. Kolár: Don César a spanilá Magelona). S menším zdarem než v činohrách účinkoval v operách.

Eva Šormová

Dílo

Hry: Čech a Rakušanka na kouzelném ostrově, Stavovské divadlo 1838, Komická maličkost, tamtéž 1839, Pražská kafírna, tamtéž 1844.

Literatura

• RSN 3, s. 466
• OSN 10, s. 384
• MSN 2, s. 1042
• nekrology in: Bohemia 11. a 12. 9. 1852
• Lumír 2, 1852, s. 837–838, 862
• O. Teuber, Geschichte des Prager Theaters 3, 1888, s. 161, 187, 215n., 230n., 298, 309, 315, 322, 328n., 361, 389, 855
• Karel Havlíček kritik, J. Laichter (ed.), b. d., s. 80, 303–304, 380
• J. Vondráček, Dějiny českého divadla. Doba předbřeznová 1824–1846, 1957, rejstřík
• J. K. Tyl, O umění, 1951, rejstřík
• týž, Divadelní referáty a stati, 1960, rejstřík
• DČD 2, rejstřík
• F. Černý, Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, 1979, rejstřík
• ND a jeho předchůdci, s. 120 (se soupisem rolí)
• F. B. Mikovec, Česká Thálie kolem 1850, 2010, rejstřík
• E. Šormová a kol., Česká činohra 19. a začátku 20. století 1, 2015, s. 217–221 (se soupisem rolí, pramenů a literatury).

Prameny

• Archiv hl. m. Prahy: sign. VYŠ N6O5Z3, matrika řkt. f. ú. sv. Petra a Pavla na Vyšehradě 1784–1827, s. 226, obr. 196
• ŽKR O2, matrika oddaných řkt. f. ú. sv. Rocha 1831–1842, fol. 31, str. 62–63, obr. 135, JCH Z16, matrika zemřelých řkt. f. ú. sv. Jindřicha 1846–1860, s. 108.