HLOBIL Emil 1901–1987

	Emil HLOBIL
	;
Datum narození	11. 10. 1901
Místo narození	Veselí nad Lužnicí
Datum úmrtí	25. 1. 1987
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Pedagog‎; Hudební skladatel‎; Hudební interpret‎
Významnost	C
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 674–675. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47457

HLOBIL, Emil, * 11. 10. 1901 Veselí nad Lužnicí, † 25. 1. 1987 Praha, hudební skladatel, pedagog

Nejstarší ze tří synů zámečníka a později strojvedoucího Viléma H. (1869–1955) a Karly, roz. Kneslové (1878–1960). Pocházel z hudbymilovné rodiny, hře na flétnu a klarinet se věnoval už jeho děd Josef H., který během vojenské služby hrál ve vojenské kapele a později příležitostně muzicíroval. Se základy hudební teorie H. seznámil skladatel Josef Čapka-Drahlovský v Přerově, kam se rodina 1910 přestěhovala. Skladbu studoval 1920–23 u Jaroslava Křičky na Pražské konzervatoři, 1924/25 a 1927–30 na její mistrovské škole u Josefa Suka. Již během studií uspěla jeho kompozice, za Smyčcový kvintet op. 1 obdržel první cenu Českého spolku pro komorní hudbu. 1920–24 H. absolvoval také Filozofickou fakultu UK v Praze, 1927 získal aprobaci pro výuku češtiny a filozofie, 1930–41 působil na Státním ženském ústavu učitelském v Praze. 1941–58 vyučoval skladbu na Pražské konzervatoři a 1957–71 na AMU; 1958 byl jmenován docentem, 1965 profesorem. K jeho žákům se řadí: Ivo Bláha, Jan Bůžek, Jiří Dvořáček, Jindřich Feld, Luboš Fišer, Alexej Fried, Milan Iglo, Viktor Kalabis, Jiří Kalach, Ladislav Kubík, Ivan Kurz, Ivana Loudová, Zdeněk Marat, Josef Matěj, Miroslav Pelikán, Zdeněk Šesták, Miloš Vacek ad. 1957 byl H. udělen titul zasloužilý učitel. H. se stal významným funkcionářem ve Svazu československých skladatelů, v Českém hudebním fondu a v Ochranném svazu autorském.

V jeho kompozičním odkazu zůstalo sto sedm opusovaných skladeb. Jejich sloh se postupně měnil od postromantismu v raných skladbách k osobitějšímu melodicko-rytmickému a harmonickému myšlení, spojenému s mistrovstvím tektonické syntaxe a instrumentačním uměním. Podle H. vlastního vyjádření mají všechny skladby také mimohudební obsah, programní názvy dostalo však jen několik z nich, zejména symfonických. Folklorem se inspirovaly Lidová veselice, op. 32, či Valašskou dědinou, op. 39. Za symfonickou větu Jubilae obdržel 1979 národní cenu a 1981 byl jmenován národním umělcem.

Jeho manželkou byla malířka Marie Hlobilová-Mrkvičková (1903–1999). Dcera Dana Hlobilová (* 21. 5. 1928 Přerov, † 13. 2. 2022) byla textilní výtvarnice, designérka a malířka. 1946–51 vystudovala v Praze UMPRUM, začínala v ateliéru textilní tvorby Antonína Kybala, přestoupila na tvorbu pro děti k Josefu Novákovi. Věnovala se výtvarným dílům pro veřejný prostor. Její nejznámější realizací byla skleněná fontána pro světovou výstavu EXPO ’58 v Bruselu.

Mojmír Sobotka

Dílo

Opery: Anna Karenina (vlastní libreto podle románu L. N. Tolstého), 1972; Král Václav IV. (vlastní libreto podle hry Arnošta Dvořáka), 1981; Měšťák šlechticem (vlastní libreto podle Molièrovy hry), 1986. Balet: Kráska a zvíře (libreto Milan Fridrich podle předlohy Františka Hrubína), 1976. Orchestrální skladby: 7 symfonií, 1949, 1951, 1957, 1959, 1969, 1972, 1973; Tryzna mučedníkům, 1945; Rhapsodie pro klarinet a orchestr, 1955; Sonáta pro smyčcový orchestr, 1965; Concerto filarmonico, 1965; Invocazione, 1967; Exclamationes, 1970; Koncert pro dechy a bicí, 1971; Jubilace, 1977. Koncerty: houslový, 1955; akordeonový, 1956; varhanní, 1963; dva kontrabasové, 1967, 1972; marimbový, 1979; violoncellový, 1983; Concerto filarmonico, 1965; Koncert pro dechy a bicí. Komorní skladby: pět smyčcových kvartetů, 1931, 1936, 1955, 1969, 1971; Nonet, 1947; Dechový kvartet, 1964; Dechové trio, 1970; Saxofonový kvartet, 1974; Sonáta vzpomínek pro flétnu, cello a kytaru, 1975; Trio pro housle, kytaru a akordeon, 1976. Vokální skladby: mužské sbory Óda na víno, 1971; Panychida, 1971. Literární: Nauka o hudebních formách, 1963.

Literatura

OSND 2/2, s. 1145
Pazdírek 1, s. 398
Č. Gardavský a kol., Skladatelé dneška, 1961, s. 86–88
HS 1, s. 443–444 (se soupisem skladeb do 1965)
J. Jiránek – B. Karásek, Tradice a současnost v české hudbě, 1964, s. 74, 102, 113, 142, 165
Svaz českých skladatelů a koncertních umělců, 1975, s. 96–97
Dějiny české hudební kultury 1890–1945, R. Smetana (ed.), 2, 1981, passim
J. Bajer, E. H., 1984
Čeští skladatelé současnosti, A. Martínková (ed.), 1985, s. 96–97
J. Havlík, Česká symfonie, 1989, passim
Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, 2001, s. 97
Tomeš 1, s. 469
MGG 9, 2003, s. 74
en.wikipedia.org (se soupisem díla
stav k 5. 5. 2021). Dana Hlobilová: https://cs.isabart.org (stav k 8. 3. 2022)
cs.wikipedia.org (stav k 8. 3. 2022).

Reference