HNĚVKOVSKÝ Jaroslav 1884–1956
| Jaroslav HNĚVKOVSKÝ | |
| Datum narození | 10. 4. 1884 |
|---|---|
| Místo narození | Žebrák (u Berouna) |
| Datum úmrtí | 9. 6. 1956 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik |
| Významnost | D |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 684. (podrobnější citace) |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47470 |
HNĚVKOVSKÝ, Jaroslav, * 10. 4. 1884 Žebrák (u Berouna), † 9. 6. 1956 Praha, malíř, cestovatel
Pocházel z početné rodiny jirchářského mistra. Maturoval na reálce a rozhodl se pro studium malířství, na AVU však nebyl přijat. Studoval proto zeměměřictví na České vysoké škole technické a po absolutoriu (Ing.) nastoupil jako zeměměřič u státní služby v Hercegovině. 1908 studijně pobýval v Itálii, navštěvoval malířskou akademii v Římě. Necelý rok ještě pracoval ve státní službě v Dalmácii a 1909 vykonal s celoživotním přítelem, malířem Otakarem Nejedlým, cestu na Cejlon a do Indie, kde do 1913 maloval a studoval místní poměry. Po návratu do Prahy se oženil, manželství bylo později rozloučeno. 1921 úspěšně vystavoval v londýnské Leicester Gallery (kritika ho označila za „slovanského Gauguina“). Seznámil se s básníkem Rabíndranáthem Thákurem, na jehož výzvu 1922 odjel do západního Bengálska vyučovat na experimentální škole v Šántínikatanu. Vlastní malířskou školu se mu nepodařilo založit a v dubnu 1923 se vrátil do ČSR. Ve dvou svazcích vydal dokumentárně cenné dopisy matce Malířovy listy z Indie (1927). Vystavoval jako host se SVU Mánes a s Uměleckou besedou. V malbě byl autodidakt. Vypracoval si vlastní, z Gauguina odvozenou metodu s výraznou expresivní barevností a bezpečným viděním reálného okamžiku i vnitřního duševního stavu. Zachycoval figurální kompozice, především dívčí akty včetně skupinových; konzervativněji vyznívaly jeho psychologicky pronikavé portréty. Pozoruhodné byly i krajiny z Indie. Obrazy z džungle se pohybují na pomezí reality, snu a abstrakce. Jeho dílo vyniká vkusem a technickou vyspělostí, orientální inspirací působí dodnes objevně. Po onemocnění (1949) přestal tvořit, posledním dílem byl portrét synovce Martina. Stálá expozice H. prací byla 1984 otevřena v Městském muzeu v Žebráku, kde je uložena i jeho pozůstalost.
Martin Kučera
Literatura
- OSND 2/2, s. 1156
- MSN 3, s. 220
- Toman 1, s. 344–345
- SČSVU 3, s. 184–185
- L. Justlová, Malíř Indie, 1994
- Z. Dvořáková, Indie, touho má, 1997, s. 32–40
- J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové, 1998, s. 198–199
- cs.wikipedia.org (stav k 8. 9. 2021)
- https://cs.isabart.org/person/17000 (stav k 8. 9. 2021).
Prameny
- SOA, Praha, sbírka matrik, řkt. f. ú. Žebrák, matrika nar. (1881–1904), sign. 23, fol. 70
- LA PNP, Praha, osobní fond.
Reference