HOFFMAN z Grünbühelu a Strechau Ferdinand 1540–1607

Z Biografický slovník českých zemí
Ferdinand HOFFMAN z Grünbühelu a Strechau
Datum narození 10. 10. 1540
Místo narození Štýrský Hradec (Rakousko)
Datum úmrtí 10. 4. 1607
Místo úmrtí Praha
Povolání Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu‎
Významnost C
Citace Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 722–723. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47529

HOFFMAN z Grünbühelu a Strechau, Ferdinand (též HOFMANN z Grünbüchlu, Grünpühelu, Gruenpüchelu, Grünpichu a Střechova), * 10. 10. 1540 Štýrský Hradec (Rakousko), † 10. 4. 1607 Praha, šlechtic, politik, podnikatel

Syn štýrského šlechtice Hanse H. (* 1491/92, † 18. 7. 1564 Steyr /Rakousko/), který se zasloužil o vzestup rodu. Působil na dvoře Ferdinanda I. Habsburského nejprve jako šacmistr (člen Dvorské komory), později jako tajný rada a nejvyšší hofmistr. Navzdory sympatiím k luterství patřil mezi přední rádce a věřitele katolického panovníka. 1528 se dočkal polepšení erbu, 1535 byl povýšen do stavu svobodných pánů s titulem zu Gruenpüchel und Strechau.

H. kmotrem se stal Ferdinand I., po němž dostal křestní jméno. 1548–50 byl vzděláván ve škole v Českém Krumlově společně s Petrem Vokem z Rožmberka a dalšími šlechtickými potomky. Poté studijně pobýval v Pasově a na univerzitě v Padově, kde studoval práva. Kvalitní vzdělání a dobrá znalost latiny, italštiny a češtiny ovlivnily jeho pozdější kariéru u dvora. Pravděpodobně 1558 se stal H. číšníkem arcivévody Rudolfa (později císaře Rudolfa II.). Po jeho odjezdu do Španělska (1564) se H. orientoval na pozice ve správním systému Dolního Rakouska; zde se stal 1568 členem panovnické rady a 1578 mu byl udělen titul komorního rady. Po boku svého bratra Hanse Fridricha st. vystupoval v boji za náboženské požadavky štýrské šlechty, který vyústil ve vydání tzv. Grazer Libell (1572), obžalovacího spisu, jímž arcivévoda Karel II. Štýrský garantoval svobodu vyznání pro pány a rytíře v tzv. vnitřním Rakousku. Oba bratři pak 1578 spolupodepsali tzv. Brucker Libell, potvrzující tuto výsadu pro města a trhy. Po smrti Hanse Fridricha st. (1590) převzal H. jako nejstarší člen rodu dědičný úřad nejvyššího zemského hofmistra ve Štýrsku a nejvyššího zemského maršálka ve Štýrsku a v Horním i Dolním Rakousku. Za vlády Rudolfa II. (1576–1611/1612) se stal H. členem císařského dvora. Kolem 1579 byl jmenován radou Dvorské komory a později jejím prezidentem. 1600 musel z úřadu odejít patrně kvůli příslušnosti k augšpurské víře a podpoře protestantského kazatele Víta Hubera na statku své manželky Elišky z Donína v Líbeznicích (u Prahy). Taková aktivita vzbuzovala v době konfesních sporů na pražském dvoře kritiku katolické strany. Příčinou jeho odchodu mohly být i nesrovnalosti v účetnictví Dvorské komory.

H. majetkové državy se nacházely nejen v rakouských zemích, ale i v zemích Koruny české. 1581 byl přijat za obyvatele v Markrabství moravském a v následujícím roce obdržel zástavní právo na rabštejnsko-janovické panství (zahrnující město Rýmařov), které mu Rudolf II. přiznal 1583 do dědičného držení. Postupně H. získal državy také v Českém království; 1586 zakoupil panství Grabštejn v severních Čechách a s Eliškou z Donína čtyři domy v Praze na Malé Straně, 1598 získal Jinonice (Praha). Na svých panstvích se věnoval dolování a zpracování kovů, současně se projevoval jako kulturní mecenáš. Dal přestavět zámek Janovice (Rýmařov) v renesančním slohu, vybudovat školu v Rýmařově (1590) a provést úpravy kostela sv. Bartoloměje v Hrádku nad Nisou (1586) a kostela v Chrastavě. Rozkvět zaznamenalo především rabštejnsko- -janovické panství na severní Moravě, kde se H. těšil pověsti vynikajícího hospodáře.

Dalšími aktivitami se H. řadil do kulturního okruhu rudolfínského dvora. Malíř Giuseppe Arcimboldo vytvořil pro interiér H. domu na Malé Straně návrh nástěnných maleb zobrazujících technologii výroby hedvábí. Jsou známy H. kontakty s antikvářem Ottaviem Stradou, malířem Matthäusem Gundelachem, rytcem Lucasem Kilianem a grafikem Egidiem Sadelerem, který mu věnoval dílo Menses XII anni solaris (1607). Podporoval české humanisty (např. Jana Campana Vodňanského a Pavla Stránského ze Záp), kteří 1607 vydali sborník k jeho poctě. H. proslul jako sběratel knih a bibliofil. Jeho knihovna, čítající kolem čtyř tisíc svazků, byla uložena na zámku v Janovicích a obsahovala rukopisy a tisky z teologie, historie, jazykovědy, lékařství, matematiky, vojenství, hudby a technických oborů, včetně dolování kovů a metalurgie. Její zbytky se nacházejí např. ve Vědecké knihovně v Olomouci, v Moravské zemské knihovně v Brně a v Knihovně Národního muzea v Praze.

H. se dvakrát oženil. Jeho první manželkou byla Margareta z Harrachu († 1584/85), s níž zplodil čtyři děti. Syn Andreas (* 1570, † 1616 Janovice) zdědil janovické panství, dcera Anna se provdala za Viléma Bedřicha ze Žerotína († 1622) a po bitvě na Bílé hoře odešla do Slezska i se svou dcerou. Ze sňatku s druhou manželkou, Eliškou z Donína, která po H. smrti zdědila panství Grabštejn, se údajně narodila dcera, o níž však není nic známo. Do počátku 18. století všechny linie rodu vymřely.

Jaroslava Hausenblasová

Literatura

  • OSN 10, s. 462
  • MSN 3, s. 237
  • KSN 5, s. 189
  • BL 1, s. 663
  • Slezsko 2, s. 48–49
  • Myška 2, s. 139–140
  • J. Borovička, Pád Želinského. Obsazení nejvyšších zemských úřadů v Čechách v letech 1597–1599, in: ČČH 28, 1922, č. 3–4, s. 277–304
  • K. Stloukal, Papežská politika a císařský dvůr pražský na předělu XVI. a XVII. věku, 1925, s. 200–202
  • E. Guldan – U. Riedinger, Die protestantischen Deckenmalereien der Burgkapelle auf Strechau, in: Wiener Jahrbuch für Kunstgeschichte 18, 1960, s. 28–86
  • RHB 2, s. 328
  • R. J. W. Evans, Rudolf II. a jeho svět. Myšlení a kultura ve střední Evropě 1576–1612, 1997, s. 187, 190, 196, 202
  • H. P. Naschenweng, Die Burg Strechau und ihre Besitzer bis 1629, in: Sonderbände der Zeitschrift des Historischen Vereines für Steiermark 24, 1997, s. 3–44
  • týž, Wann erlosch das Geschlecht der Freiherren H. von Grünbühel und Strechau?, in: Zeitschrift des Historischen Vereines für Steiermark 88, 1997, s. 101–171 (se soupisem pramenů a literatury)
  • J. Glonek – R. Krušinský, Jazyk a řeč knižních vazeb z hlediska majitele. Sbírka F. H. z Grünpühelu ve Vědecké knihovně v Olomouci, in: Jazyk a řeč knihy. K výzkumu zámeckých, měšťanských a církevních knihoven, J. Radimská (ed.), 2009, s. 481–500
  • K. Hausnerová, F. H. z Grünbüchlu (1540–1607). Knihovna zapomenutého sběratele Rudolfovy doby, 2012 (magisterská diplomová práce, FF UP, Olomouc), passim (se soupisem pramenů a literatury)
  • J. Hausenblasová, F. H. z Grünbühelu a Strechau – podnikatel, politik a mecenáš rudolfinské doby, in: Mezi kulturou a uměním. Věnováno Zdeňku Hojdovi k životnímu jubileu, I. Ebelová – J. Pešek – T. Sekyrka – V. Vlnas (eds.), 2013, s. 86–95
  • J. Hausenblasová, H. von G. und S. Eine adelige „Hoffamilie“ zwischen den österreichischen und böhmischen Ländern und ihre Repräsentationsmodelle, in: Mitteilungen des Instituts für österreichische Geschichtsforschung 128, 2020, Teilband 2, s. 253–283
  • de.wikipedia.org (stav k 15. 7. 2021).

Prameny

  • Diadochos: id est Successio: Ginák Poslaupnost Knijžat a Králůw Czeských Biskupůw a Arcybiskupůw Pražských a wssech třech Stawůw Slawného Králowstwj Czeského... / krátce sebraná a wydaná Skrze Bartoloměge Paprockého z Glogol a z Paprocké wůle, ... w Slawném Starém Městě Pražském 1602, [T. III], s. 365–366
  • Ferdinando Hofmanno, Libero Baroni de Grunpichl et Strechav in Gravenstein et Janovicz. Supremo et haereditario Curiae Magistro Ducatus Styriae Supremo item et haereditario Mreschalco Archiducatus Austriae. Impp. Ferdinandi et Rudolphi II. consiliario... Vidua & liberi merito maerentes p[osuerunt]..., Pragae, Anno M.DC.VII.
  • P. Mašek – Z. Wiendlová, Soupis knih z knihovny F. H. z Grünpichlu ve fondu zámecké knihovny Mikulov, in: Sborník Národního muzea. Řada C – Literární historie 39–40, 1997, s. 78–110
  • J. Hausenblasová, Der Hof Kaiser Rudolfs II. Eine Edition der Hofstaatsverzeichnisse 1576–1612, 2002, s. 217 (č. 10/2), 218 (č. 11/6)
  • NA, Praha, fond Morava, Moravské spisy České kanceláře a České komory, sign. 2676
  • fond Archiv českých stavů, 2. Reversy k zemi, inv. č. 97, F. H. 27. 2. 1584
  • fond Stará manipulace, sign. H 141/1, 5, 9, 11
  • NK, Praha, rkp. sign. XXIII D 57, Beschreibung des Ratschins, Beschreibung der Khlein-Stadt Prag, 1608 – c. 1512, pag. 1–58, 69–767
  • Moravská zemská knihovna, Brno, sign. Mk 88, školní cvičení F. H.

Reference

Citováno z „https://biography.hiu.cas.cz/index.php?title=HOFFMAN_z_Grünbühelu_a_Strechau_Ferdinand_1540–1607&oldid=683727“