HÖNIGSCHMID Otto 1878–1945

Z Biografický slovník českých zemí
Otto HÖNIGSCHMID
Datum narození 13. 3. 1878
Místo narození Hořovice
Datum úmrtí 14. 10. 1945
Místo úmrtí Mnichov (Německo)
Povolání Chemik nebo alchymista‎
Pedagog‎
Významnost C
Citace Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 11. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47638

HÖNIGSCHMID, Otto (pův. jm. Hönigschmied), * 13. 3. 1878 Hořovice, † 14. 10. 1945 Mnichov (Německo), chemik, pedagog

Syn bavorského vrchního finančního rady Johanna Hönigschmieda (1838–1915) a Marie, roz. Jankové (1850–1914). Bratr památkáře Rudolfa H. (1876–1967). Maturoval na pražském novoměstském gymnáziu, od 1897 studoval na Filozofické fakultě německé Karlo-Ferdinandovy univerzity. 1901 obhájil doktorskou práci u organického chemika Guida Goldschmiedta a na škole zůstal jako jeho asistent; zpočátku se věnoval organické chemii. 1904–06 pracoval na pařížské Sorbonně v laboratoři Henriho Moissana, později nositele Nobelovy ceny. Po návratu do Prahy se 1908 na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě habilitoval prací věnovanou fyzikálním vlastnostem karbidů a silicidů. 1909/10 absolvoval studijní pobyt v USA v Cambridge na Harvardově univerzitě v institutu nobelisty v oblasti výzkumu atomových hmotností prvků Theodora Williama Richardse. Tomuto oboru H. zasvětil vědeckou kariéru. 1911 přijal jmenování mimořádným profesorem anorganické a analytické chemie na Německé vysoké škole technické v Praze. Zároveň působil ve vídeňském Institut für Radiumforschung, kde se Stefanií Horovitzovou doložili, že olovo z různých radioaktivních rozpadových řad má odlišnou atomovou hmotnost, a poprvé tak praktickou zkouškou dokázali existenci izotopů. 1915 byl H. v Praze jmenován řádným profesorem. 1918 odešel jako čestný profesor na univerzitu do Mnichova, od 1922 tam přednášel jako profesor řádný. 1919 se v Jablonci nad Nisou oženil s Amalií Dagmar (1899–1945), dcerou advokáta Josefa Giebische, manželství zůstalo bezdětné.

V Mnichově H. vybudoval se spolupracovníky prestižní laboratoř a stanovil přesné atomové hmotnosti téměř padesáti prvků, u dvou (hafnia, 1925, a rhenia, 1930) tyto hodnoty poprvé určil. Atomové hmotnosti prvků radioaktivních rozpadových řad, např. radia (na základě hmotnostních poměrů chloridu a bromidu radia ověřil a zpřesnil práci Marie Curie-Skłodowské), uranu, thoria a olova, stanovené v H. laboratoři, přinesly potvrzení Rutherfordovy teorie radioaktivního rozpadu prvků a Soddyho-Fajansových pravidel o posuvu izotopů. Studoval atomové hmotnosti lehčích prvků, např. chloru, draslíku, síry či stříbra. Výsledky H. publikoval v sérii článků Zur Kenntnis der fundamental Atomgewichte v časopise Zeitschrift für Physikalische Chemie. Spolupracoval s dalšími významnými vědci, včetně nobelistů Wilhelma Ostwalda a George de Hevesyho, byl členem řady komisí a Mezinárodní chemické unie (IUPAC). Od 1919 byl členem Bavorské akademie věd, 1932 jmenován členem Leopoldiny (Německé akademie věd v Halle), 1936 akademie věd v Göttingenu. Aktivně pracoval v dalších odborných společnostech, včetně Německé akademie věd (Deutsche Akademie für Kunst und Wissenschaft) v Praze. 1944 byl oceněn Goethovou medailí za umění a vědu. Vážně nemocný H. s manželkou dobrovolně ukončili život poté, co na konci druhé světové války byl zničen H. ústav i jejich byt.

Marie Makariusová

Dílo

výběr: Zur Kenntnis der quantitativen Methoxyl- und Methylimidbestimmung Enthalten, in: Monatshefte für Chemie Bd. 24, 1903, Nr. 9, s. 707–719 (s G. Goldschmiedtem); Revision des Atomgewichtes des Radiums und Herstellung von Radiumstandardpräparaten, in: Sbb. Wien, Bd. 120, 1911, s. 1617–1652; Revision des Atomgewichtes des Radiums durch Analyse des Radiumbromids, in: tamtéž Bd. 121, 1912, s. 283–309; Karbide und Silizide, Halle 1914; Über des Atomgewicht des „Uranbleis“ (se St. Horovitzovou), in: Monatshefte für Chemie 35, 1914, s. 1557–1560; Zur Kenntnis des Atomgewichtes des Ioniums (s toutéž), in: tamtéž 37, 1916, s. 305–334; Revision des Atomgewichtes des Thoriums, Analyse des Thoriumbromids (s toutéž), in: tamtéž, s. 335–345; Anleitung zur Massanalyse (s E. Zintlem), München 1921.

Literatura

  • OSND 2/2, s. 1195
  • NDB 9, s. 343–345 (s další literaturou)
  • ÖBL 2, s. 363
  • BL 1, s. 653
  • R. Whytlaw-Gray, Prof. O. H. (Obituary), in: Nature, 1946, č. 158, s. 533–534
  • L. Birckenbach, O. H. 1878–1945 in Memoriam, Weinheim 1949
  • O. Vogel, Prager Techniker. Biographisches Ver- zeichnis aller Lehrer…, Wien 1976, s. 74
  • J. J. Boehm-Pilsen, Die Deutsche technische Hochschule in Prag, München 1991, rejstřík
  • Společnost pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách 1891–1945, A. Míšková – M. Neumüller (eds.), 1994, s. 181
  • R. Schwankner, O. H. (1878 až 1945), in: Chemie in unserer Zeit 15, 1981, č. 5, s. 163–174
  • de.wikipedia. org (stav k 7. 3. 2023).

Prameny

SOA, Praha, sbírka matrik, řkt. f. ú. Hořovice, matrika nar. (1870–1885), sign. 22, fol. 175

  • Archiv UK, Praha, fond Matriky doktorů UK, inv. č. 2, Matrika doktorů německé Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze (1892–1904), s. 292.

Reference

Citováno z „https://biography.hiu.cas.cz/index.php?title=HÖNIGSCHMID_Otto_1878–1945&oldid=712232“