HORNÍK Ondřej 1864–1917

	Ondřej HORNÍK
Datum narození	2. 12. 1864
Místo narození	Kamenice (u Prahy)
Datum úmrtí	14. 8. 1917
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Hudební skladatel‎; Hudební interpret‎
Významnost	C
Citace	Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 81–82. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47718

HORNÍK, Ondřej, * 2. 12. 1864 Kamenice (u Prahy), † 14. 8. 1917 Praha, varhaník, hudební skladatel, sběratel hudebních památek

Syn lesníka Františka H. a Karolíny, roz. Čechové. Maturoval 1883 na gymnáziu v Praze, na škole ho od 1875 seznamoval s hudbou skladatel Jan Malát. H. 1883–85 studoval na Filozofické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze přírodní vědy a estetiku. Začal učit v Divišově (u Benešova) a hrál na varhany. 1889–92 studoval hru na nástroj u Josefa Kličky na Varhanické škole a po jejím sloučení s Pražskou konzervatoří 1890 též skladbu u Antonína Dvořáka. Od 1890 do konce života byl ředitelem kůru v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Praze-Karlíně, vystupoval jako varhaník také na jiných místech doma a v cizině. Pořádal koncerty chrámové hudby ve spolupráci s významnými sólisty (zpěvačka Ema Destinnová, houslista František Ondříček). Zvláštní úspěch měly jeho improvizace. 1898–1909 H. učil zpěv postupně na dvou pražských gymnáziích, od počátku devadesátých let se věnoval sbormistrovské práci, zejména v karlínském Slavoji, od 1902 vyučoval na Pražské konzervatoři liturgický zpěv a řídil školní sbor. Od 1893 byl jednatelem hudebního odboru a archivářem Umělecké besedy, 1895 se stal jednatelem komise řídící koncertní činnost při Národopisné výstavě. Krátce vedl rubriku církevní hudby v časopise Dalibor. Zanechal téměř dvě stě většinou chrámových skladeb, mezi nimi pět mší, dvacet jedna ofertorií, pět pange lingua, čtyři Ave Maria a další kompozice pro sólové hlasy a sbory, převážně smíšené. Mezi světskými skladbami si největší oblibu získaly písně, psané zejména na texty Vítězslava Hálka.

H. se od mládí věnoval evidenci a sbírání hudebních památek. Na mariánské výstavě 1904 v Praze prezentoval na dvě stě padesát mariánských skladeb od českých skladatelů 17.–19. století. Jeho cenná pozůstalost je uložena v Českém muzeu hudby v Praze. Obsahuje na patnáct tisíc hudebnin z českých lokalit, téměř dvě stovky hudebních nástrojů, knihy, periodika, rozsáhlou ikonografickou sbírku převážně z 18. a 19. století, vlastní kresby pamětihodných staveb a doplňující dokumenty.

Mojmír Sobotka

Dílo

výběr: orchestrální skladby: Suita c, 1892; Serenáda, 1893; Slavnostní předehra, 1894. Písně: Večerní písně, 1893; Pět písní; Šest písní; Shledání, 1895; Písně v národním tónu; Melancholické písně; Starosvětské písničky, 1896; ženské, mužské a smíšené sbory.

Literatura

OSN 11, s. 608
OSND 2/2, s. 1206
HS 1, s. 474
Katalog Marianské výstavy, A. Podlaha (ed.), 1904, s. 39–44
Pazdírek 1, s. 417
K. Bílek – I. Tomková, O. H. Písemná pozůstalost, 1987
D. Štefancová – M. Kabelková – E. Paulová, Hudební sbírka O. H. 1, 2012
D. Kotašová – T. Berdychová – J. Kříženecký, totéž 2, 2012
M. Kuna, Antonín Dvořák. Reflexe osobnosti a díla. Lexikon osob, 2017, s. 224–225
cs.wikipedia.org (se soupisem díla, stav k 23. 3. 2022).

Prameny

SOA, Praha, Sbírka matrik, řkt. f. ú. Kostelec u Křížků, matrika nar. (1850–1870), sign. 14, fol. 21

NM – České muzeum hudby, Praha, většina sbírek
LA PNP, Praha, písemná pozůstalost, kresby z mládí.

Reference